1. listopadu 2009

Jiří Kabíček

čtení: Matouš 7,21–28 / kázání: Jeremiáš 8,4–7 / poslání: Izaiáš 55,6–9

Řekneš jim: Toto praví Hospodin: „Což ti, kteří padli, už nemohou povstat? Kdo se odvrátil, nemůže se vrátit? Proč se tento odpadlý jeruzalémský lid odvrátil natrvalo? Pevně se drží lsti a zdráhá se navrátit? Pozorně jsem naslouchal a slyšel. Není v pořádku, co mluví, nikdo nelituje zla, jež spáchal, neřekne: ‚Čeho jsem se to dopustil!‘ Všichni se znovu dávají v běh jako kůň, který pádí do bitvy. I čáp na nebi zná svůj čas, hrdlička, vlaštovka a jeřáb dodržují čas svého příletu, ale můj lid nezná Hospodinovy řády. Jr 8,4–7

Milí bratří a sestry, často si klademe otázku, proč právě zlo tak přitahuje člověka? Proč nemá tak často podobnou moc i dobro? Není pochyb o tom, že zlé věci mají nebezpečnou, přitažlivou moc, které mnozí lidé podléhají. Zkušenost posledních 20 let v naší zemi, kdy žijeme ve vnější svobodě, a přesto se dáváme zotročit zlem, nás o tom znovu přesvědčila Podobnými otázkami se trápil také i Jeremiáš, když se pokoušel odvrátit lid judský od zlých věcí a navrátit jej k Hospodinu. Dnešní náš text nám představuje slovo Hospodinovo, které měl Jeremiáš vyřídit svému judskému lidu. Možná, že nás překvapí, že jsou to převážně otázky, na které si mají judští sami odpovědět.

Boží slovo nám nepřináší jen hotové odpovědi, které máme vyslechnout a pak volky nevolky přijmout. Přináší také nové otázky, otázky, které jsme si dosud nepoložili, ale jejichž zodpovězením nám může být pomoženo. Je v tom, dle mého soudu, doklad toho jak Bůh ctí naši svobodu, jak nás nechce manipulovat. Bere vážně naši schopnost se rozhodovat a vybrat si to co je dobré.

Ta prvá otázka, kterou má Jeremiáš položit judskému lidu vychází z naší obecné lidské zkušenosti. Což ti, kteří padli, už nemohou povstat? Kdo se odvrátil, nemůže se zase vrátit? To je přece samozřejmé, že když člověk upadne na cestě, pak zase vstane a kdo zabloudí v lese, pokusí se nalézt správnou cestu, aby došel k cíli. A hle co je naprosto přirozené mezi lidmi, co se rozumí samo sebou, to není přirozené pro jeruzalémský lid, který se odvrátil natrvalo od Hospodina a pevně se drží lsti a zdráhá se navrátit. To je otázka, kterou má Jeremiáš vyřídit judskému lidu. Hospodinu jde o to, aby se judští nad touto otázkou zamysleli a ptali se sami sebe, proč jednají tak bláhově a nesmyslně. A pak prorok mluví o tom, že pozorně naslouchal a slyšel to, o čem mluvili judští mezi sebou. Nevíme z textu přesně, o čem mluvili. Ale je možno se domýšlet, že uvažovali možná tak, jak uvažují lidé dnes. Což neslyšíme? My za to nemůžeme, že nemáme touhu se vrátit k Hospodinu, za to mohou poměry, ve kterých žijeme. Ale takové mluvení není v pořádku, říká jasně prorok. Nikdo nelituje zla, které spáchal. Nikdo neřekne, čeho jsem se dopustil!

Tu je tedy kořen všeho zlého, že člověk nehledá vinu sám u sebe, ale deleguje ji na jiné a nebo na ony poměry. To je zřejmě také i dnes. Mnozí lidé si žel zvykli na zlé cesty a nelitují, že po nich chodí. Posléze se prorok pokouší tuto myšlenku vyjádřit ještě lépe, a proto volí příklady z přírody, aby bylo zřejmé, jak je hřích něco nepřirozeného, něco odporuje zdravému rozumu. Jmenuje čápa, vlaštovku, hrdličku a jeřába. Tito ptáci mají v sobě jakési vnitřní hodiny, dodržují čas odletu a příletu z teplých zemí, kde přezimují. Vracejí í se zpět domů, tam, kde tráví svůj čas po celý rok, kde vychovávají svá mláďata. Dodržují čas svého příletu, ale můj lid, stěžuje si Hospodin, nezná mé řády.

B.as. slova, prorokova jsou vynalézavá a vhodně volená, aby se dotkla toho, co je nejzákladnějšího v našich životech. Vyšli jsme z Boží ruky a nemůžeme na to úplně zapomenout. Pán Bůh nám neučinil nikdy nic zlého. V plnosti času poslal na svět svého Syna, aby přemohl hřích a smrt. To zlé se nás zmocňuje, když nedáme na Boží slovo.

Prorok se nás ptá, zda-li by nebylo lépe, abychom se nedávali ošálit zlem, které se jeví atraktivní, ale nakonec zjišťujeme, že nás šálí a klame? Nechat se klamat zlem je něco nepřirozeného. Neměli bychom se raději řídit Hospodinovými dobrými řády?

Proč bychom tedy neměli vzít rozum do hrsti a vzít Boží slovo vážně Boží, dát mu přednost právě dnes v kaleidoskopu nejrůznějších nabídek, které se před námi dnes otevírají? Proč bychom neměli všechno zkoumat a prověřovat, ale toho co je dobrého se držet?

Modleme se: Pane, Tvé slovo nás volá k tomu, abychom se zamysleli se nad svými životy a udělali správné rozhodnutí. Vyznali svou vinu a vrátili k tomu, co je pro nás skutečně dobré. Prosíme, dej nám sílu k tomu, abychom to učinili. Amen.


Stáhnout kázání ve formátu: PDF (pro čtení) | MP3 (pro poslech)
Poslechnout si kázání