1. listopadu 2015

Petr Pivoňka

čtení: Matouš 6,19–24, Skutky 2, 44–47 / kázání: Matouš 19,16–22

A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“ On mu řekl: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“ Otázal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“ Mladík mu řekl: „To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?“ Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“ Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.

Sestry a bratři, milí přátelé,

kdosi přichází s otázkou: co dobrého mám dělat, abych získal život věčný? Abych měl jistotu spasení? Anebo jinak: abych získal tu novou kvalitu života, který Bůh zaslíbil spravedlivým? A hledá odpověď u Ježíše.

Teprve postupně se dozvíme, že ten „kdosi“, který přišel s tou otázkou za Ježíšem, byl mladík. A že měl mnoho majetku. Nevíme, jestli tolik zdědil anebo byl tak šikovný, podnikavý. Každopádně byl zvyklý získávat a mít. A tak se domníval, že i život věčný může nějak získat a mít. Ptá se proto Ježíše, co dobrého má pro to udělat.

Tak předně: je vzácné, že někomu tak mladému záleží na věčném životě a že ví, že pro to musí něco udělat. Patrně něco, co ještě neudělal a o čem ještě neví – a v Ježíše vkládá důvěru, že mu dobře poradí. Víte, jakou mám radost, když vidím na té naší mládeži – jako třeba teď na setkání v Zádveřicích – že jim taky záleží na životě věčném. Že ho taky hledají a vědí, že proto musí něco udělat. Něco dobrého.

Ale Ježíš tomu mladíkovi i nám přece jen staví tuhle důležitou záležitost poněkud jinak. Říká: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý!…“ Jakoby tím Ježíš řekl: Ptáš-li se po plném životě a co máš dělat, abys jej získal, pak především potřebuješ změnit přístup: od sebe a od svého konání dobra se obrať a zaměř na Pána Boha, který jediný je dobrý. Od svých dobrých skutků, na které spoléháš, se obrať k tomu, který jediný je dobrý ke všem i k tobě osobně. Tu novou kvalitu života ani jistotu spasení nemůžeš nikdy získat svými dobrými činy – tak dobrý nejsi a nikdy nebudeš. Naštěstí, abys měl život věčný, nemusíš tak dobrý být. Protože jediný je tak dobrý, abys měl život věčný, Bůh. Nové východisko pro tebe, pro tvé hledání plného života a pro tvé úsilí, je v tom, že Jediný je dobrý k tobě.

A tu je možná poněkud překvapivé, že to co je tak životně důležité a o co prakticky jde, je zas to staré dobré, staré známé: zachovávej přikázání. „A chceš-li vejít do života,“dodává Ježíš,“zachovávej přikázání!“ Z hlediska onoho mladíka bychom mohli říct: nic extra, nic zvláštního, nic tajemného, nic elitářského a vlastně nic nového – co zřejmě od Ježíše čekal. A přece další důležitý vzkaz: život – natož pak ten věčný – nelze mít. Nelze ho získat. Život je dar a Bohem otevřený prostor, do kterého můžeš vejít. A chceš-li opravdu vejít do života, věz, že není žádná jiná cesta, žádná extra cesta, než to staré dobré: zachovávej Boží přikázání.

A když se mladík zajímá „Která?“ – která jsou podle tebe ta nejdůležitější? – odpovídá Ježíš prostě: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce svého a matku – a pak to všechno shrne – miluj svého bližního jako sám sebe.“

Mladík je ovšem přesvědčen, že to všechno zná a plní. A přece není spokojen. Má pocit, že mu ještě něco schází. A neví co. Znám desatero a snažím se je dodržovat, chodím do kostela, dám ze svého na potřebné, platím salár, snažím se o bohulibé aktivity – co mi ještě schází? Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý – tzn. chceš-li být cele svobodný v oddanosti Bohu a úplný v lásce – jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď – zvu tě mezi své následovníky. Co mi ještě schází? Pojď následovat Ježíše v lásce a poznáš to hned!

Připomínali jsme si teď o státním svátku vznik Československého státu a prezidenta T.G.Masaryka. Četli jsme si s manželkou z jeho Ideálů humanitních a Masaryk tam v samém závěru píše: Vzpomínám na bohatého mladíka v evangeliu. Od své mladosti zachovává všech přikázání desatera a chce mít život věčný. Kristus mu radí, chce-li být dokonalým, aby prodal, co má, a následoval jej. „Uslyšev pak mládenec tu řeč, odešel smuten, nebo měl statků mnoho“. Vždycky jsem o tom přemýšlel: odešel smuten jenom proto, že měl prodat, co měl? Patrně byl to docela dobrý hoch, mladík vzdělaný, žijící podle oficiální morálky a oficiálního náboženství, ale cítil jeho nedostatečnost. Šel tedy k mistrovi za tím účelem, aby slyšel něco nového, velikého. Ale mistr nedává jiné rady než: měj lidi rád! Masaryk to docela vystihl. Jen bych dodal: A jestli cítíš, že ti v tom ještě něco schází, abys měl rád lidi opravdu a naplno, tak se vzdej ve prospěch druhých toho, na čem srdcem lpíš, a pojď ke mně do učení v plnosti lásky.

Odešel ten snaživý mladík smuten, protože Ježíš staví před nás tak náročnou a neschůdnou cestu? Ne. On Ježíšovu výzvu a cestu uznal jako správnou. Ale odešel smuten, protože měl mnoho majetku a to setkání s Ježíšem mu vyjevilo, že na něm visí svým srdcem víc, než si sám dosud přiznával. V tom, co měl a co sám dokázal získat, viděl v posledu své dobro. Jeho časný majetek mu byl popravdě víc než věčný život, po kterém se ptal. To je smutné. Proto taky smuten od Ježíše odešel.

A přitom Ježíš neukázal na to, co ten mladík nemůže nebo nedokáže, ale právě na to, co může a mohl by dát. Nechtěl obnažit jeho slabinu, ale chtěl ho vyzvat ke svobodě v jeho síle, v tom, co může dát. Mladík ale smutně odešel, protože nechtěl být vůči tomu svobodný. Chtěl být, a přitom se v setkání s Kristem ukázalo, že silnější je pro něho mít. Ostatně, jak je tohle v našem případě?

Věřím, že tohle evangelium ani nás nechce shodit a ukázat na naši slabinu a tedy neschopnost Pána Ježíše následovat. Ale že naopak nám dává přemýšlet: kde je to mé bohatství, to co mám a z čeho mohu dát ve prospěch potřebných? Ale zřejmě to ani u nás nepůjde bez toho, že se nás jeho výzva dotkne v tom, na čem třeba taky lpíme – co raději pro sebe máme, než abychom se o to chtěli podělit. I v našem případě zřejmě půjde o to, abychom se osvobozovali od „mít“ pro „vcházet a být“ – od pozemského pro nebeské – od dočasného pro věčné – od sebe pro druhé.

Takže – s Masarykem – nic nového a mimořádného – jen „Měj rád lidi“ – ale to není jen tak -na cestě za Ježíšem. A přece on nevede ke smutku a na neschůdnou cestu. Tam nás vede naše vlastní lpění na tom, co za to nakonec nestojí. Ježíš nás vede na cestu nesnadnou, ale je schůdná. Třeba po krůčcích každého dne. A je na ní radost – zvláštní radost s Ním, a s těmi, kteří kráčí za ním – a z objevování bohatství, které za to stojí.

Amen.