10. listopadu 2013

Petr Pivoňka

Čtení: Matouš 20, 1–16 / kázání: Exodus 20, 15 / poslání: 1. list Janův 3, 16–19

Nepokradeš. Ex 20, 15

Sestry a bratři,

zřejmě se to původně týkalo krádeže člověka. V Bibli k tomu máme známý ilustrační příběh o Josefovi, kterého bratři unesli a prodali do otroctví v Egyptě. Únosy se naštěstí nedějí tak často, aspoň v naší zemi. To všelijaké záludné kupčení s lidmi, především s všelijak chudými a bídnými, důvěřivými a bezbrannými, je celkem běžné. Původní význam tohoto přikázání nám každopádně připomíná, že krádež se netýká v prvé řadě věcí, majetku našeho bližního, ale jeho samotného. Jeho cti a důstojnosti. Jeho soukromí, jeho vlastnictví, jeho svobody a ceny. A to je stále aktuální. Kdo zažil, že ho někdo vykradl, ví, jak se cítil hluboce zneuctěný a znevážený. Jak zloděj citlivě naruší bezpečnou a nedotknutelnou zónu soukromí. Kdo nějak druhého oloupí, dává najevo, že si ho neváží, že ho považuje za hlupáka, že vše, co k němu patří, nemá za nic. Krádežemi se tedy ničí vzájemný vztah. Tomu Boží přikázání brání. Před tím nás i naše bližní chrání.

Je až děsivé, když se zamyslíme, co všechno se dá krást a krade. Leccos jsme už zmínili. Věci, majetek – to je nakonec to nejméně bolavé, i když i za ukradenými věcmi je přece nějaký vztah, který k nim okradený má. V příběhu o Nábotovi, kterého král Achab a jeho lstivá žena Jezábel okradli o vinici, jde přece taky o to, že Nábotovi ta vinice byla drahá jako dědictví po předcích. Tedy jde o víc než o kousek země. Jde o vztah a o vztahy. Nevěra je taky krádež. A co ublížení z nedbalosti nebo zanedbání péče, není to snad taky druh krádeže? O zdraví i život lze druhého, ale i sebe okrást. A taky o čas se dokážeme vzájemně okrádat. Opakem, vlastně už kladným naplněním tohoto přikázání, je druhému svůj čas věnovat.

Nebudeš žít na úkor druhých. Tak by se dalo opsat toto přikázání. Mohli bychom jmenovat mnoho příkladů a podob. Pro nás je důležité si uvědomit, že se o to jedná i ve zdánlivě drobných a banálních příhodách všedního života. Třeba při všelijak omlouvané jízdě na černo, běžně vypalovaných CD. Anebo, když nevracím vypůjčené věci, nevrátím neoprávněný přeplatek, zamlčím nález, neupozorním na ztrátu, zaokrouhlím kilometry za služební cesty ve svůj prospěch. Smutně úsměvnou připomínkou nám může být Klausova propiska. M. Luther, když vykládá toto přikázání ve Velkém katechismu, tak mluví zvlášť o lakotě. Každý prý cítí, že příčinou lakoty je nedůvěra, kdežto dobrota a štědrost plynou z víry.

Tím se už dostáváme k tomu hlavnímu, co nás zajímá a co chci dnes říct, totiž: co znamená kladně plnit toto přikázání? To nám právě víc ujasní Pán Ježíš a Nový zákon.

Začněme u toho, že druhého lze okrást také o soucit a pomoc v nouzi. Ve známém podobenství boháč odpíral pomoc Lazarovi. Naproti tomu Samařan se v údolí smrti nechá pohnout soucitem vůči zraněnému, nehledě na to, že je to člověk mu cizí, a nehledě na vlastní zájmy i vlastní nebezpečí. Neokradl ho o lidskou pomoc, naopak vyšel daleko za rámec první pomoci. Dal mu víc, než bylo nutné a běžné.

Opakem toho, kdo okrádá, je ten kdo dává. Opakem lakomého je štědrý. Takovou velkorysou dobrotou nad rámec běžné spravedlnosti se vyznačuje hospodář z Ježíšova podobenství o dělnících na vinici. Tak se smíme povzbuzovat tím, že Hospodin povolává do služby, aby obdaroval, a to i toho posledního, jako prvního. To je pro mě po včerejší volbě na konventu teď nově aktuální a povzbudivé. Leckdo je dnes okraden o spravedlivou mzdu, nebo je mu mzda krácena či zadržována. Ale pán království nebeského nikoho neokrádá, ani nekrátí. Naopak dává tomu poslednímu jako prvnímu. Velkoryse ze svého majetku dává. Povolává a zaměstnává, aby štědře dával.

M. Luther k tomuto přikázání poznamenává: Je však třeba mít na paměti, že dobrotivost a štědrost má platit i vůči nepřátelům a odpůrcům…Křesťan si přece musí vytknout cíle vyšší a svou laskavostí musí posloužit i lidem, kteří si to nezasluhují… vezmi si tedy své nepřátele a nevděčníky, čiň jim dobře a poznáš, jak blízko či jak daleko máš ještě k tomu přikázání, a že ti nacvičení tohoto konání dá práce dost na celé živobytí.

Další aktuální slovo slyšíme v listu apoštola Efezským: Kdo kradl ať už nekrade, ale raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými. Je fakt, že někdo může krást z nouze. Ale někdo taky raději nepracuje a krade, než aby přiložil ruce k pořádné práci. Křesťanské, ale už židovské pojetí práce, jde dál. Mám pracovat nejen pro sebe, pro svůj výdělek, ale taky abych se mohl rozdělit s potřebnými. Podle toho vydělávat čistě jen pro své potřeby je vlastně taky jistý druh krádeže. Naopak cílem křesťanského pojetí práce má být nejen sebeobstarání, ale vzájemná solidarita. I to je dnes velmi aktuální a potřebujeme se tomu naučit. Příkladem toho, nejen pro tehdejší křesťany v Efezu, je sám apoštol Pavel. Když se loučil na druhé misijní cestě z Efezskými, řekl: „Sami víte, že tyto mé ruce vydělávaly na všechno, co jsem potřeboval já i moji společníci. Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: „Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere. “ Možná, že tohle ještě bude mezi dalšími ten apoštolský model pro kazatele a sbory v době samofinancování.

Bratři a sestry, kladným naplnění 8. přikázání „nebudeš krást“ by mohla být Ježíšova slova: Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám“ Co nám umožňuje takto dávat? Ne snad velkorysá dobrota a štědrost, kterou nám bídným měří nebeský Otec? Ne snad svoboda od lakoty a starostí o sebe, která plyne z důvěry v Něho?

Ne snad hojnost života, kterou nám získal dobrý pastýř Ježíš, když vydal sám sebe pro nás? Však známe, co řekl: „Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měli ho v hojnosti. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. “.

Bratři a sestry, víme, že za každým, tedy i za 8. přikázáním, je Boží vysvobození z otroctví. A láska Hospodina, který říká: já jsem Bůh tvůj, který jsem tě vysvobodil. Jsi svoboden, jsi svobodná. Jsi milován, jsi milovaná. Proto už přece nebudeš žít na úkor druhých. Naopak, máš svobodu a sílu dávat. Velkoryse. Vždyť nám tu svobodu přece vydobyl Kristus! Z lásky vydal sám sebe, abychom měli hojnost života. Proto už přece nemůžeme krást. Zato se můžeme stát dost svobodnými a ochotnými sami sebe dávat, nasazovat se pro druhé. Aby jim ničeho, co jim patří, neubylo. Naopak, přibylo.

Modleme se: Pane Ježíši, ty jsi byl způsobem bytí roven Bohu. A přece jsi jako my, hříšní lidé, neuloupil Bohu jeho slávu. Nedopustil ses této svatokrádeže, ale sám sebe jsi ponížil, stal ses služebníkem, a vydal jsi svůj život pro nás, z lásky a poslušnosti, smrtí na kříži. Proto tě Bůh vyvýšil nade všechny. Dáváš nám svůj život. Prosíme, pomoz nám, abychom se nechávali proměňovat tvým smýšlením, nesahali nijak po tom, co nám nepatří, a dokázali myslet víc na dobro a prospěch bližních, než na sebe. Amen.


Stáhnout kázání ve formátu: PDF (pro čtení)