15. prosince 2013 - 3. neděle adventní

Petr Pivoňka

Čtení: Izajáš 42, 1–9 / kázání: Matouš 11, 2–11 / poslání: 1. Korintským 1, 21–31

Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých učednících: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ Když Janovi učedníci odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: „Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? Nebo co jste vyšli zhlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských. Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.‘ Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on. Mt 11, 2–11

Sestry a bratři,

co je za tím překvapivým vzkazem uvězněného Jana Křtitele? „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Náznak, že i tak zbožný člověk, když je v úzkých, může o Kristu pochybovat? Jan Křtitel měl zřejmě o Mesiáši a jeho činech ještě jinou představu, než to, co se o nich dozvěděl. Však víme, že už když volal Izraelce k pokání v poušti u Jordánu, ohlašoval příchod silnějšího, než je on sám. Vyhlížel ohnivého posla Božího soudu. Viděl ho už jako sekeru na kořenech stromu. Viděl ho s rozmáchnutou pročišťující lopatou v ruce. A takový Ježíš nebyl. Působil jinak. Ano, vyšel kázat a působit ve chvíli, kdy byl Jan uvězněn. Ale Jan ve vězení možná čekal, že právě v té chvíli, to Ježíš roztočí. Že projeví svou božskou pravomoc, zakročí proti vězniteli Herodovi, a vysvobodí Jana z vězení? Vždyť proroci i žalmisté to zvěstovali! Slyšeli jsme přece Izajáše: „Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě. “ A slyšeli jsme žalmistu: Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně. Tak co je, Ježíši Kriste? Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?

Ale není to, sestry a bratři, svým způsobem taky někdy naše otázka? Copak my jsme si vždy a napořád tak jisti svou vírou v Ježíše, který je Mesiášem? Nezdá se i nám někdy, že to, co slyšíme o jeho působení, slyšíme-li vůbec o něm odněkud, je jaksi málo přesvědčivé, málo průkazné – na to, že je, jak vyznáváme, vzkříšeným Pánem nejen církve, ale i všech mocností a pánů? Nepotřebujeme se i my aspoň někdy ujistit, že a jak je Ježíš Kristus dnes při díle? A možná bychom o něm i my měli někdy rádi průkaznější a svou představu.

Ježíš odpovídá překvapivě. Nepřímo. Nemluví o sobě. Ale říká poslům Janova vzkazu: „Jděte a zvěstujte…co slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají a chudým se zvěstuje evangelium.“

Nevím jak vy, ale já se musím přiznat, že má první reakce na tahle Ježíšova slova byla: ale vždyť to se právě neděje. Nebo kde o tom slyšíme a kde to vidíme? Ale když jsem o tom začal přemýšlet, přišlo mi, že Ježíš dobře věděl, proč to uzavřel slovy: A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží. Vždyť co já dělám jiného, když tak reaguju? A přitom Ježíš chce, aby i mně bylo blaze. Zřejmě když se jinak postavím k tomu, co nám říká, že se děje. Asi, když tomu začnu víc důvěřovat, taky to začnu jasněji vnímat – že se to opravdu i dneska nějak děje. Vůbec, už to je potěšující slyšet a věřit, že projevy Božího království se i v tomto čas mezi námi dějí – nejen skandály, neštěstí, nejen vánoční prodejně-nákupní tlak a stres, které zažíváme. Není to tedy tak, že ty úlevné, osvobodivé, pokáhající události se dějí a jsou vnímatelné těm, kteří tomu věří?

A copak nemůžeme v duchu Kristovu i my v jeho slovu pokračovat a říct o tom, co my dnes z jeho působení zažíváme a vnímáme? Třeba o tom, že jsem v posledních dnech u několika různých lidí, kterým někdo umřel, zažil, jak si dokáže Boží slovo najít osobní cestu k takovým lidem a potěšit je, pozvednout zarmoucená srdce! Anebo jaké povzbuzení se může dít ve společenství evangelia a večeře Páně v rodině pro jednotlivé účastníky. Anebo jsem byl u toho, když se nerozhodnutý student na praxi nakonec rozhodl, že chce sloužit Božím slovem, že je to dobré. Anebo když vždy znovu při biblickém setkání u Toncrů a na modlitebních setkáních zakoušíme, jak je to fakt dobré, takový rozhovor nad evangeliem, společné zpívání a modlitby, jak nás to posiluje a těší. Anebo když rodiče, kterým zemřelo dítě, najdou při bohoslužbě tady prostor pro své trápení a pro zapálení svíčky a lze vnímat, že je něco nebo spíš někdo přitom podpírá a těší a podporuje jejich lásku a naději. Anebo zbohacení ekumenických bohoslužeb. A nezažíváme snad tady občerstvení v únavě, rozjasnění v mlze či stínech, podepření, posílení a nasměrování na úzké cestě? Něco se děje! Bohu díky. Nemusíme a nechceme čekat jiného. Když se nad ním člověk neuráží, je mu fakt líp, a může mu být dokonce i blaze. Když připustíme, přiznáme Ježíši Kristu možnost, že koná a může konat to, o čem v evangeliu mluví.

Ale ještě něčeho jsem si v jeho slovu všiml: že slyšení stojí před viděním! A že všechno to jeho pomáhající působení vrcholí tím, že se chudým zvěstuje evangelium. To je zřejmě dost důležité zjištění! „Jděte a zvěstujte, co slyšíte a vidíte…“. Zklamání pro ty, kteří touží po průkazných zázracích. Kristovo působení se děje a osvědčuje předně tím, co slyšíte: o něm, z jeho slova, z evangelia. A je to tak. Vždyť i mezi námi vnímáme Kristovo působení především skrze zvěstování a sdílení slova! Slovo se stává tělem a přebývá mezi námi a s námi! Slyšíme ho. Od koho? Od všelijakých chatrných lidí, kteří se stávají Kristovými posly. I vy, i ty, se můžeš stát jeho poslem někomu. Tak jsem při díle, vzkazuje Kristus. A když slyšíte a věříte, taky vidíte, že se tady děje rozmanitá pomoc Boží lidem, kteří ji potřebují. Že se věci, životy mění, otvírají, rozjasňují.

Počátkem a vrcholem toho je, že se chudým zvěstuje evangelium. Kdo jsou ti chudí? Chudí v bibli nejsou jen nemajetní. Chudí nemají šance ani ambice. Ale jsou pokorní, zbožní, tiší. Nepřizpůsobili se většině. Neočekávají od člověka, zato čekají od Hospodina. Na takové Hospodin zvlášť myslí. Takovým je zvlášť blízko. Pro takové zvlášť přišel Kristus. Takovým zvlášť se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nad tím neuráží.

Sestry a bratři, z toho, co říká Pán Ježíš dál o Janu Křtiteli, je pro nás nejdůležitější ten závěr: „Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on. “ S Janem se něco podstatného mění. Lidské dějiny se otevřely k rozhodujícímu, poslednímu dějství. Jan připravil Kristu cestu a sáhl na kliku otvírajících se dveří. Ježíš je ale otevřel, a Boží království už jimi vchází. Začal čas milosti. A měřítka jsou už jiná. A pohled na člověka je už jiný. A dějí se nové věci. Proto i ten nejmenší v království nebeském je větší než Jan.

Ale čím? Významem Krista. Důstojností, kterou mu Kristus dává. Vírou v něho. Důstojností Božích dětí, kterou i tomu nejmenšímu věřícímu Kristus dává. Však čteme hned vzápětí, že v ten čas, kdy se Ježíš na těch nejbližších místech setkával s nevěrou, řekl: Velebím tě, Otče, pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým.

A tak: díky Ježíši Kristu žijeme v čase otevřených dveří Božího království. Těm, kdo jsou uzavřeni ve své moudrosti a myslí, že není nad jejich chytrost, jsou ty nové a nejdůležitější věci skryty. Maličkým co do vlivu a uznání, ale velkým vírou v Boží lásku a pokorným před působením Krista, jsou naopak ty nové dobré věci zjevovány. Velké postavy už ztrácejí na významu. Za to i ten nejposlednější je najednou důležitější než kdykoli dřív. A blaze tomu, kdo se nad tím neuráží.

Modleme se: Pane Ježíši Kriste, děkujeme, že můžeme žít v čase otevřených dveří Božího království, v čase milosti. Pomáhej nám slyšet a vidět tvé skutky, tu tvou nenápadnou pomoc a podivuhodné změny, které činíš s lidmi. A pomáhej nám stávat se tvými maličkými bratry a sestrami ve víře, v pokoře i službě nebeskému království. Amen.


Stáhnout kázání ve formátu: PDF (pro čtení)