16. ledna 2011

Petr Pivoňka

čtení: 1. Samuelova 24 / kázání: Římanům 12, 21 / poslání: Efezským 4, 15 a 5, 1–2

Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Ř 12, 21

Milí bratři a sestry,

tahle apoštolova výzva je heslem zvoleným Jednotou bratrskou pro tento rok. Jako heslo anebo přání ovšem tahle slova brzy zapadnou. Ale co když můžeme tuhle výzvu přijmout jako dobré nasměrování, jako cestu pro nás?

Protože pro apoštola Pavla tahle slova jistě nebyla jen nějakým mravním heslem ani zbožným přáním. Píše tahle slova na konci své 12. kapitoly listu Římanům, kde klade křesťanům na srdce bohoslužbu v každodenním životě. Přinášejte sami sebe jako bohumilou živou oběť… Nesmýšlejte o sobě vysoko, ale věnujte se všedním službám… A na závěr: Nikomu neodplácejte zlým za zlé. A jako tečka za tím vším: Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Bylo to zřejmě křesťanům obecně známější pravidlo. Ale rozhodující je, že Pavel jím odkazuje k Ježíši. Tímhle odkazem se i nám ujasňuje, že to vše, k čemu apoštol Pavel vyzývá, se děje na konkrétní cestě. Na cestě, kterou šel náš Pán a Spasitel Ježíš. Ano, dá se říct, že ta jeho cesta má mít v tomto našem každodenním úsilí a zápase své pokračování. Jsme tím na jeho cestě. O nás na ní předešel. Přemožením zlého na kříži tu cestu jako Zmrtvýchvstalý otevřel i nám. Jde po ní před námi jako Vítěz nad zlým, ale zároveň jako bratr a přítel, který ví, co to konkrétně a lidsky znamená: nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

A tak to je to nejdůležitější pro nás, když slyšíme opět tuto výzvu a chceme ji přijmout nově za svou. Není to mravní heslo ani zbožné přání. Je to cesta, po níž šel a jde před námi i s námi náš Pán.

Je to vlastně cesta Boží. Vždyť je to právě Hospodin, kdo neodplácí zlým za zlé, ale přemáhá zlo dobrem. Nevěrnosti svého lidu a církve i naše nevěrnosti přemáhá svým slitováním a odpuštěním. Kajícím hříšníkům promíjí trest, že se nad tím i jeden z jeho proroků rozčílil. Dějinami jeho lidu Izraele a křesťanské církve, ale i dějinami světa a naší vlastní historií vede tahle jeho cesta. Na ní se odehrálo už mnoho příběhů podobných tomu, který jsme četli o Davidovi a Saulovi, příběhů lidí, kteří se nechají vést Božím duchem, a nedají se přemoci zlem, ale přemáhají zlo dobrem. A Bůh má lidi této cesty a Ježíš své následovníky na nejrůznějších místech, i dnes, zdaleka nejen v církvi.

Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Teď už každý z nás můžeme přemýšlet, kde se nás tato výzva konkrétně týká – kde je to naše bojové políčko na této Boží a Kristově cestě. Snad vás k tomu mohu, bratři a sestry, aspoň trošku navést tím, co mně k tomu postupně přicházelo na mysl.

Zlé přece nemusí být hned a jen vyložené zlo, ale jsou to už třeba i naše nedobré sklony, které narušují naše vzájemné vztahy, společenství u naši osobnost – jako: sklon mluvit o někom špatně v jeho nepřítomnosti, ulevit si na něčí adresu v jeho nepřítomnosti, být dvojí tváře a dvojí řeči. Problémy přikrašlovat anebo naopak zlehčovat třeba jen naivně vážnost situace druhého – i to vede k narušení naší věrohodnosti a vzájemné důvěry. A není projevem zla třeba i nevšímavost, lhostejnost?

Pak se třeba můžeme snažit každý den přemáhat nevšímavost trochou zájmu. A pak ta velká výzva znamená pro nás řadu konkrétních kroků. Nedej se přemoci takovými zlými sklony, ale přemáhej je dobrým – třeba zásadou, že nebudeš o druhým mluvit špatně v jejich nepřítomnosti. Že nebudeš o nikom vyslovovat nějaké soudy. Že v problémovém chování někoho se budeš snažit zjistit v přímém jednání jak to objektivně je. Že kritiku se budeš snažit vyslovovat přímo a záhy a ne za zády. A když bude kritika na místě, budeš kritizovat chybné chování, ale budeš mít přitom rád dotyčného člověka. A že při všech pochybeních budeš vidět v druhém vždy Bohem milovaného a Kristem spaseného člověka. Pak se tahle úzká cesta stává schůdnou po malých krůčcích a pocítíme na ní i radost z drobných vítězství.

Ale ještě kousek dál. Zlé nepřichází jen zvenčí, častěji zevnitř – z nás samých. Z našeho ega, které chce, abychom kolem něj kroužili. To pak začneme sebe prosazovat. Dáváme najevo, že toužíme po uznání a oprašování. Z potíží obviňujeme druhé a sebe vidíme jako oběť. Nejsme ochotní uznat svou chybu, nedokonalost, vinu. Třeba jsme jen v nějaké vypjatější situaci nervózní, věci se vyvíjejí poněkud jinak, než jsem si naplánovali a někdo nás v té situaci štve, protože na nás vyvíjí tlak – a mně by se tak chtělo mu to vrátit. To bývají třeba nenápadné cestičky, které nás vedou ke zlému, na nichž se zlo v nás projeví a chce nás přemoci.

Nedej se přemoci zlem tak dostává konkrétní podobu: nedej se přemoci takovým kolem sebe kroužícím egem, ale přemáhej sám sebe. Ježíš svým učedníků a následovníkům říká dokonce: kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Zapři sám sebe ale neznamená ohni hřbet a popři svou osobnost. Spíš: přemáhej své zle podněcované ego dobrem. Ano, nás v první řadě napadne, že to znamená: ovládni se, zachovej se dobře.

Ale ono v té apoštolově výzvě jde zřejmě ještě o něco jiného, o víc. O zdroj toho sebeovládnutí, toho neodplacení stejným, toho dobrého. My totiž tu výzvu můžeme v původním znění číst: nedej se přemoci od zlého, ale přemáhej „v dobrém“ to zlé. Neměli bychom naivně zapomínat, že ve hře anebo v zápase o nás a s námi je jednak ten zlý, ale také a nad něj silnější ten Dobrý. A tak: přemáhej v Něm – v tom Dobrém Pánu a Duchu – to zlé. Ano, v Něm, v jeho přítomnosti, blízkosti, v jeho Duchu, v síle jeho lásky, se odehrávají ty naše každodenní zápasy o to, co v nás a nad námi a také skrze nás zvítězí – zlé nebo dobré? Zlý nebo Dobrý?

Co je tedy potom to dobré, kterým můžeme to zlé přemáhat? Jak je v těch našich zápasech ten Dobrý? Třeba, že opět uslyšíš a přijmeš: nejsi sám svůj, nepatříš sám sobě. Jsi svého dobrého Spasitele a patříš jemu. Nejsi soudce druhých ani sebe. Nemusíš být uznávaný a dokonalý, abys byl cenný a milovaný. Protože máš cenu Božího dítěte a Bůh za tebe zaplatil životem svého syna.

Ve v. 19. této kapitoly listu Římanům píše Pavel: Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud… Slyšíme? Jsme milovaní. Naším bratrem a přítelem, spasitelem a Pánem. Ježíšem Kristem, který sám v oddané poslušnosti Bohu a v důvěře ve vítězství jeho lásky a spravedlnosti, neodplácel zlým a nesoudil, ale přemáhal zlé i zlého i lidský odsudek, utrpení, i smrt a hrob přemohl! Patříš k jeho milovaným, proto se nedej přemoci zlem, ale v něm Dobrém přemáhej to zlé dobrým.

Modleme se: Pane, to je taky dobré: že v Tobě a díky Tobě se to dá: přemáhat zlé dobrým! V Tobě má tenhle náš každodenní zápas smysl. Není marný, i když zase selžeme. Jsi-li v poli tohoto zápasu Ty, vítěz nad zlým, patříme-li Tobě a dáš-li nám Ty svou sílu a své zbraně, je to možné a nadějné. Amen.


Stáhnout kázání ve formátu: PDF (pro čtení) | MP3 (pro poslech)