18. listopadu 2012

Petr Pivoňka

Čtení: 1. Korintským 13, 1–7 / kázání: Lukáš 19, 1–10 / poslání: 1. list Petrův 4, 6–8

Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“ L 19, 1–10

Sestry a bratři,

Ježíš s průvodem vchází do Jericha. Není čas se tu zdržovat, jen jím projít. Ale přece je to vzhledem k dějinám Božího lidu průchod silně symbolický. Vždyť prastaré Jericho bylo přece prvním městem, kterým kdysi prošli Izraelci po dlouhém putování pouští do země zaslíbené. Hospodin jim tehdy to opevněné město bez boje vydal. Nebylo by divu, kdyby někteří považovali Ježíše za nového Jozua. Nálada v průvodu je proto slavnostní i bojovná, nabitá mnohým očekáváním.

Kdo by si v té atmosféře všímal nějakého celníka v jerišské bráně? Jednoho z těch římských kolaborantů, kteří bohatli na chudobě tolika lidí, zatížených výběrem vysokých daní. Však s nimi už brzy zatočíme.

Proto je překvapivé, když tady doslova čteme: A hle, muž jménem Zacheus, šéf výběrčí daní a velký boháč. A hle? Všimněte si toho muže! Protože on je viděn! Někdo si ho všimnul. Někdo o něj má zájem. Už hodněkrát jsem tenhle příběh četl, vyprávěl i kázal, ale tohoto jsem si všiml až dnes. A hle, muž jménem Zacheus. Ano, šéf výběrčích daní. Kdo by si ho všímal víc než je nezbytně nutné. Raději rychle pryč od něj. Ale Ježíš si ho zřejmě všímá a vidí ho ještě jinak. A taky nás učí vidět konkrétního člověka ještě jinak. Ježíš vidí muže jménem Zacheus. S celým jeho bídným životem. A přece člověka, na kterého Hospodin pamatuje. To je totiž význam jeho jména. Zacheus. Už se ten význam z jeho jména a života skoro ztratil. Ale Ježíš, hle, vidí člověka, bohatého, ale ne šťastného, na kterého Hospodin ještě s láskou pamatuje.

A hle, boháč netouží jen po penězích. Chce uvidět, poznat, kdo je Ježíš.

Má leccos společného s Bartimeem, s tím slepým u cesty do Jericha, který teď už vidí a s chválou kráčí za Ježíšem. Taky Zacheus nemůže Ježíše vidět. Má handicap. Je malý. Přes všechny ty lidi kolem Ježíše na něj nevidí. Taky Zacheus poznal jedinečnou příležitost. Ale na rozdíl od Bartimea netušil, že v setkání s Ježíšem půjde o záchranu jeho života. Ale evangelium říká, někdy stačí, když chce člověk Ježíše poznat, kdo je. A když pro to něco podnikne. Vyjde tomu nějak vstříc. Tak jako Zacheus. Běžel napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Vida. Někdy třeba právě to, co člověku schází, co musí překonat, přiměje ho, aby něco víc udělal pro zásadní změnu života, která se chystá.

Tak je nám Zacheus, podobně jako Bartimeus, příkladem a povzbuzením, abychom se nenechali odradit něčím, co nám schází. Abychom, když se třeba cítíme nějak malí před lidmi, kteří jsou okolo Ježíše, nenechali se odradit a něco udělali pro to, abychom poznali, kdo Ježíš je. Anebo, když jsme ho už nějak v jeho lásce poznali, abychom se nenechali odradit nějakou svou malostí, nízkostí a znovu běželi vstříc setkání s ním.

Protože slyšíme tu dobrou zprávu, že: Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě. “ On rychle slezl a s radostí ho pozval k sobě domů.

Proč ten spěch? Nemáme spěch rádi. Ale je taky spěch radosti a lásky. Třeba, když muž spěchá oznámit, že se jim narodilo dítě. Anebo když zamilovaní spěchají, aby už byli spolu. A je taky spěch pro záchranu někoho, komu jde o život.

Ježíš jde do Jeruzaléma s posláním, které se mu stává stále jasnějším. A dav kolem něho ho nutí ke spěchu. Ale Ježíš spěchá jinak než zástup. Proto se opět zastavuje. Ježíš cítí naléhavost Boží lásky k Zacheovi. Naléhavost lásky, která na tohoto hříšníka pamatuje a chce, aby byl jeho život zachráněn a proměněn. Na konci tohoto příběhu to Ježíš vysloví: Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo. Proto Ježíš naléhá na Zachea: pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat u tebe. A Zacheus spěchá dolů. Nesune se zahanbeně. Cítí tu lásku, raduje se z ní a přijímá ji celým srdcem. Raduje se a vítá Ježíše ve svém domě.

Ale ostatní, kteří to viděli, tuhle lásku nevítají. Nejspíš ji ani nevnímají. Do jejich vidění světa zkrátka tahle návštěva nezapadá. Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“. Slyšíte? Všichni reptali. Tedy i učedníci? Dost možná. Třeba skrytě, v sobě. Jak to známe. Potřebujeme to slyšet a přiznat si to. Že Kristova láska jde dál, než jsme zvyklí a ochotni hned přijmout.

O tom, co se odehrálo pak, u Zachea doma, se dovídáme od Ježíšových učedníků, kteří tam zřejmě byli s ním. Láska nepočítá křivdy, nenechá se odradit. Přichází k člověku jako světlo, které neuhýbá. Zacheus se v tom světle lásky zastavil.

Všimněme si: Ježíš v Zacheově domě nekáže hned spasení. Dává prostor pro to, aby se Zacheus zastavil, uviděl se celý ve světle Boží lásky. Dává prostor té podivuhodné proměně myšlení a životního postoje, k níž může člověk dojít.

Pak teprve říká: Dnes přišlo spasení do tohoto domu…

Říká to Zacheovi. Ale vlastně i svým učedníkům! Hle, co dokáže Boží láska, která se nenechá odradit nepochopením, kterou někdo přivítá, vpustí do svého domu a do svého srdce!

Tak se tenhle příběh spasení z domu Zacheova prolíná i s naším příběhem a týká se nás, protože i my jsme přece povoláni, abychom byli Kristovými učedníky.

Jde přece o to, že dnes chce přijít s Pánem Ježíšem spasení i do tohoto domu! Sem, kde jsme my v důvěře, že je s námi. A kde jsme možná v něčem Zachei. Kde se můžeme sami ve své hříšnosti nově uvidět ve světle Boží lásky, odpuštění a přijetí, které nás proměňuje. Když pochopíme, jak moc tu lásku ke své proměně ve vztahu k druhým, k sobě i k událostem potřebujeme.

Ano. Jde přece o to, že i dnes chce přijít s Pánem Ježíšem spasení do tohoto domu! Kde jsme proto, že chceme být jeho učedníky. Následovníky té zachraňující lásky, kterou žil, vnášel do domovů, do bídy, vyloučenosti, až do stínů smrti, až do hrobu Lazara. Té lásky, která je živá a mocná v něm, Vzkříšeném, i dnes.

Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo. Přichází přece i v našich dnech. Přichází v Duchu svatém, v Potěšiteli. V lásce, která hledá vyloučeného, ztraceného i zahynulého, i všechno to, co zahynulo. Přichází také ve slovech života.

Jestli my, sestry a bratři, tomuhle znovu uvěříme, dáme celým srdcem důvěru Duchu Pána Ježíše, lásce, která hledá ztraceného, vyloučeného, dokonce i zahynulého člověka – pak přišlo dnes spasení i do tohoto domu.

Ano, dnes je tolik lidí, co nevědí kudy kam… Dnes je tolik domů a domovů, kam by mělo přijít spasení, světlo téhle lásky. Tušíme to, vnímáme. A někdy nás to tíží. My se nemůžeme vydat a dostat do každého takového domu. A už vůbec ne nutit. A přece se něco děje, když slyšíme, že ta láska, která hledá ztracené, zapomenuté i zahynulé, hledá i nás. Hledá své učedníky a posly. Proměňuje a angažuje nás, podle našich možností. Otvírá nám příležitosti. Třeba nám pokládá na srdce nějakého konkrétního člověka a dům blízko nás. Může pootevřít jeho dveře i srdce. Dává nám důvěru, že může proniknout i k těm, kam my vstoupit nemůžeme nebo nedokážeme. Dává nám věřit, že má smysl modlit se, prosit a přimlouvat – protože je láskyplný, živý a při díle Ten, který přichází, aby hledal a spasil, co zahynulo.

Modleme se: Pane, tvá láska a tvé ujištění, že hledáš ztracené i zahynulé, abys je zachránil, nám svítí. Prosíme, odpusť nám, všechny naše dluhy i provinění vůči lásce, kterou jsi nám ukázal, kterou nás ty miluješ a k níž jsi nás dnes znovu povolal. Amen.


Stáhnout kázání ve formátu: PDF (pro čtení)