19. prosince 2010 – 4. neděle adventní – Dětská vánoční hra

Petr Pivoňka

kázání: Jan 10,10–14

Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne… J 10,10–14

Milí bratři a sestry, milé děti,

letošní vánoční hra se jmenuje ovčí vánoce. Když slyšíte o ovcích, co si asi představíte? Stádo ovcí někde tady na valašských kopcích, třeba? Jak se klidně pase. A když slyšíte o pastýři? Ten už se dneska nevidí, snad nějaký bača někde na Slovensku.

Jenže když mluví o stádech ovcí Bible, myslí na Boží lid, který je všude možně rozutečený. Prorok Ezechiel, jak jsme slyšeli, varoval pastýře, kteří se o svěřené Boží ovce nestarali a místo ovcí pásli sami sebe. A zaslíbil, že Bůh svým ovcím pošle svého věrného pastýře, který je bude mít skutečně rád a bude se o ně obětavě starat. Když Pán Ježíš hleděl na lidi kolem sebe, připadali mu jako ovce bez pastýře. Viděl lidi vysílené a skleslé. A taky ztracené – viděl, že mnozí lidé ztratili skutečnou víru, důvěru v milujícího Boha, v dobrého Pastýře, a že se nějak ztratili jeho stádu. A taky Pán Ježíš viděl lidi jako ovce ohrožené všelijakými zloději a vlky. Tedy, žádná idyla ani romantika v tom není, když mluví Ježíš o ovcích a pastýři.

Zato je v těch jeho slovech skutečná naděje. Ano, jsou tu i dnes všelijací zloději a vlci, kteří vás, milé ovce, ohrožují. Zlí a lstiví lidé, ale také zlé události a nedobré věci. Nahánějí vám strach. Kradou a ničí vám život. Všelijak přelézají a podlézají k vám. Někteří ze sebe dokonce dělají pastýře – vlci v rouše beránčím. A jsou tu také tzv. pastýři, kteří se o vás přestanou zajímat a starat, jakmile nějaký vlk zaútočí. Ale já – říká Pán Ježíš – já k vám přicházím jako váš dobrý pastýř. Přicházím, abyste měli život a měli ho v hojnosti.

My, milé děti, tady pravda žijeme v hojnosti. Oproti mnoha lidem na světě máme spoustu dobrých věcí. Ani si toho často nevážíme a chceme zas nové a další. Taky máte pod stromkem každý rok takovou spoustu darů? Jenže ten život v hojnosti, který nám přináší Pán Ježíš, je ještě něco jiného. Pán Ježíš přišel na svět a přichází k nám, abychom měli v životě všelijak složitém i nebezpečném hojnost důvěry v jeho lásku. Abychom měli život v hojnosti síly a odvahy proti všemu zlému. Abychom měli život v hojnosti naděje, že on nás v ničem neopustí a nenechá bez pomoci. Ježíš pro nás jako dobrý pastýř vydal sám svůj život, abychom měli jeho život, který nám žádný zloděj ani vlk nevezme.

Jen – víte co je pro ovce nebezpečnějšího než ti zloději a vlci? Když si ovce sami řeknou: někde je to lepší než u toho našeho pastýře. Pojďte jinam. To se může stát i nám. Že ti někdo nebo něco začne nakukávat: jinde bez Pána Ježíše a bez víry v něho je to lepší. Tam si víc užijeme. Když ovce opustí svého pastýře, to se pak stanou snadnou kořistí těch nenažraných vlků. Tak o tom je ta letošní vánoční hra. A jak to pak ovce s vlky všelijak po svém zkoušejí, ale pořád jich ubývá a nakonec jen smutně přiznají: na vlky sami nestačíme.

Letos tady sice neuvidíme betlémskou scénu s Marií, Josefem a narozeným děťátkem Ježíšem. Zato uvidíme betlémskou hvězdu a za ní přicházet dobrého pastýře. A uslyšíme ovce, které, když celé smutné pochopily, že na vlky sami nestačí, přivítají příchod svého pastýře s úlevou a radostí. A pastýř dojde i pro tu jednu zatoulanou ovečku a přivede ji ke svému stádu. A říká svým ovcím – říká nám: Už se nemusíte bát, já jsem při vás. A ovečky konečně něco pochopí a přiznají se k tomu svým bečením.

Tož to je přece dobrá zvěst na čtvrtou neděli adventní, ne? Tak už pojďte s námi do ovčína, abychom si znovu připomněli, proč slavíme vánoce.