20. listopadu 2016 - 26. neděle po sv. Trojici

Petr Pivoňka

Kázání: Mt 11,28–30

Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“

Sestry a bratři v Kristu,

k tomu, abych pro dnešní bohoslužby zvolil téma odpočinutí a tento text evangelia, mě přivedla naše mládež, která si za téma svého víkendového setkání zvolila „relax“. Proč asi? Protože už mládež je zřejmě dnešním způsobem života často unavená a hledá, jak si odpočinout. Je hezké, že chtěli být přitom odpočívání spolu. Tedy, odpočinutí je aktuální téma.

Smíme dnes slyšet jedinečné pozvání Pána Ježíše: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ Ta slova sama už přinášejí úlevu a odpočinutí: Ano, je tu Někdo, je tu Bůh sám, tak blízko nám, že k němu můžeme přijít. Je tu ten, který nám chce a může dát odpočinutí, po kterém toužíme, které všichni potřebujeme.

Přemýšleli jsme, s čím se lidé dnes v očích Pána Ježíše tak namáhají? A čím vším jsou obtížení? Tak třeba prací i školou. Výchovou dětí. Problémy ostatních. Taky třeba snahou se zavděčit. Zbytečnými obavami. Smutkem a stresem. Ale Ježíš taky vidí lidi obtížené hříchem, vinou, výčitkami svědomí. Nesmířeností, neodpuštěním. Taky nároky, kterým neumíme dostát. Mnozí si vlečou dál výčitky, že neudělali dost pro své děti (např. že je nepřivedli k víře) nebo pro někoho blízkého a že už to nemohou změnit. Je toho mnoho, co lidé s sebou a na sobě vlečou a často se pod tím cítí tak sami.

Ježíš zve k sobě všechny, kteří už nemohou dál, aby to u něj složili, našli u něj úlevu a odpočinutí. Ale hned nato říká: zapřáhněte se se mnou, táhněte to se mnou. Jak si to máme vysvětlit? Je to paradox následování. Odpočinutí, které Ježíš nabízí všem obtíženým, není jen a hned úlevou. Je to alternativa, která neznamená snazší život. Následovat Ježíše znamená přepřáhnout se k němu, který říká: už to dál nenes sám/sama jako svou tíhu, pod kterou už nemůžeš dál – přepřáhni a nes to se mnou, jako naše společné břemeno mé cesty… A nejde jen o to, že „ve dvou se to lépe táhne“ a „sdílená starost, menší starost“. Když se s tím, co tě tíží, přepřáhneš k Ježíši, táhnete to dál s Ježíšem spolu a mění se i tvůj pohled na to. To, co bylo jen těžké a nesmyslné, dostává nový smysl, smysl Ježíšovy cesty. Ježíš nás těžkého nezbaví, ale pomůže nám s tím. A dostane to jiný smysl: stane se to součástí následování, jeho cesty.

Takže co že znamená ta Ježíšova výzva: vezměte na sebe mé jho? Připojte se ke mně, pojďte dál v mých stopách. Staňte se mými učedníky. Vezměte na sebe můj úvazek ve službě Božímu království.

Kupodivu to zřejmě prakticky neznamená dělat nějaké mimořádné skutky! Nejde ani o mravní dokonalost, perfektnost – nýbrž: učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. Co to znamená? Tichost a pokora – toho je v dnešním světě jako šafránu. Ale není to právě to, co lidé tolik potřebují a hledají? Nejen my, křesťané. Ale taky to sráží s myšlením světa i s naším myšlením! Protože tím Ježíš říká, že Boží vláda nepotřebuje toho, kdo ji prosadí a kdo se dokáže prosadit. Ježíš říká, že Boží království přichází jinou cestou: potřebuje pokorné a tiché – aby se mohlo prosadit svou mocí. A projevuje se nejprve jako odpočinutí duší u lidí, kteří mu s pomocí Pána Ježíše svou tichostí a pokorou dělají prostor.

Co všechno může znamenat, že najdeme u Ježíše odpočinutí svým duším? No, Ježíš nám nenabízí jen duševní očistu, že si na cestě s ním pročistíme hlavu a odreagujeme se od okolního světa. To by bylo málo. To dneska nabízí kde kdo. Nejde rozhodně o to: „hoďte se do pohody s Ježíšem“. Ježíš není žádná alternativa k wellnessu. Vy, kdo jste se svými břemeny a obtížemi spřaženi s Pánem Ježíšem už nějaký ten čas, mohli byste o tom mluvit. Co všechno to znamená, nacházet u Něj a s Ním odpočinutí své duši. Odpočinutí od přehnaného starání. Vždy nové občerstvení víry, že má situace a můj úděl není nesmyslný a beznadějný. Že nám odpouští naše hříchy a tím do naší duše znovu a znovu vchází smíření a odpočinutí. Ale co svoboda nehřešit, svoboda od sobeckých žádostí? – to je přece taky odpočinutí duše!, které mi Ježíš chce dát. A duše nalézá odpočinutí, když se odevzdává se vším, co ji tíží, do dobré vůle a moci Boží. Ale to všechno zatím nalézáme jen trochu ve srovnání s tím, jaké to bude na věčnosti.

Ano, je poslední neděle církevního roku – říká se jí také „neděle věčnosti“ Vyhlížíme k posledním věcem a k Boží budoucnosti. Takže s tím téma odpočinutí přímo souvisí? Ano. Boží odpočinutí bylo na počátku a bude i na konci všeho. Ježíš nás vede do věčného Božího odpočinutí a vše, co kázal, učil a dělal, tomu slouží. Spása – věčný život – odpočinutí – to souzní.

Pán Ježíš zaslibuje, že to zapřažení s ním do učednictví a následování netíží? Dokonce že je prospěšné a užitečné. Jak tomu můžeme rozumět? Protože s ním jdeme dobrovolně. Protože ve spojení s Pánem Ježíšem dostává všechno, i to, co nás tíží, nový smysl a cíl. Nejen, že na to můžeme jinak nahlížet, ale můžeme i to, co nás tíží, dát nějak do služby. Bohu i bližním. Tak se to stává ve spojení s Ježíšem užitečným a prospěšným.

Je někdo vydělen z možnosti k Ježíši přijít, stát se jeho učedníkem a najít u něj odpočinutí své duši? Třeba když někdo už tolikrát zklamal? Ježíš přece říká: Pojďte ke mně všichni… Třeba i ten, kdo je obtížen tím, že tolikrát zklamal.

Máme nějaké vzory v nacházení odpočinutí duše u Pána Ježíše? Jé, těch je! Za všechny bych nám chtěl připomenout D. Bonhoeffera, když dokázal ve stínu smrti na Silvestra 1944 v nacistickém lágru napsat tak nádhernou báseň, která odpočinutím duše doslova dýchá: Moc předivná nás tiše obestírá, a proto čekám příští uklidněn, Bůh je dnes s námi, svědčí naše víra a bude s námi každý nový den… Zázračně skryti v moci dobrých sil, čekáme klidně, co nám bude dáno. Zná za noci i za dne Bůh náš cíl a bude s námi v každé příští ráno. Ale proč chodit daleko: copak my, když odcházíme z bohoslužeb, nejsme trochu jiní? Není nám v duši lehčeji, než když jsme přišli?

Modleme se: Pane, děkujeme, že jsi přišel a i dnes přicházíš, abys pozval k odpočinutí každého z nás. Víš, co nás tíží, čím jsme obtížení, na těle, v duši i ve svědomí. Víš taky, kdo dnes uslyšel tvůj hlas a touží se připojit k tobě, nově nebo těsněji, a kdo chce ve spojení s tebou najít odpočinutí a být užitečný druhým. Prosíme tě, Duchu svatý, o pomoc. A chválíme tě, nebeský Otče za všechnu tvou milost. Amen.