21. června 2009

Jiří Kabíček

čtení: Ezdráš 34,11–16 / kázání: Matouš 9, 9–13 / poslání: Koloským 4,2–6

Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“ On to uslyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ Mt 9, 9–13

Milí bratři a sestry,

když sledujeme vyprávění, jak Ježíš získával své učedníky, zjišťujeme, jak se odlišoval od tehdejších učitelů zákona. K těm se žáci hlásili a je si vybírali. Ježíš shromažďuje své učedníky docela jinak. Zcela nečekaně zazní jeho slovo: Pojď za mnou a ten, kterému je to řečeno skutečně uposlechne a jde.

Jedno vyprávění jsme právě slyšeli. Ježíš vychází z Kafarnaum z domu kde pobýval a kde uzdravil ochrnutého. Po cestě uvidí v celnici sedět člověka jménem Matouš. Celníci byli židé, kteří se zaprodali římské okupační správě. Vybírali daně a byli v obecné nenávisti od ostatních Židů. Často oprávněně protože vybírali víc, než jim bylo stanoveno. Byli bohatí, ale nikdo je neměl rád. Zbožní lidé nad nimi zlomili hůl.

Ne tak Ježíš. Tohoto celníka jménem Matouš si vybral, aby byl jeho učedníkem. Muselo to být velké překvapení pro Matouše i pro ostatní Ježíšovy učedníky. Stalo se něco, co nikdo nečekal.

Často přemýšlím o tom, co přimělo Matouše, aby všeho nechal a šel za Ježíšem. Snad to bylo to, že Ježíš proti očekávání má o něj zájem chce ho zařadit do kruhu svých učedníků. Tak zbožný Ježíš má zájem o něj tak bezbožného člověka. To bylo patrně to rozhodující, neboť o tom, že dělá něco nepatřičného, Matouš dobře věděl.

Od stolu Páně jsme slyšeli prorocké slovo, že se Hospodin dal nalézt těm, kdo ho nehledali. Boží láska a jeho milosrdenství předcházejí naše pokání. Podobně tomu bylo u apoštola Pavla, kterého Ježíš vzkříšený zastavil na jeho cestě a dal se mu poznat. To je naděje, kterou smíme mít o našich dětem či vnucích, kteří dosud nepoznali Pána Boha, nedali mu svou důvěru. Hospodin si je může vyhledat a nalézt.

Ta další scéna nás uvádí do domu celníka, kde je shromážděno mnoho jeho kamarádů také celníků, kteří byli synonymem pro hříšníky. Tam se koná velký banket, při kterém Ježíš s touto pochybnou společností jí a hoduje. Tak je potvrzeno, že Ježíš odpouští Matoušovi jeho hříšnou minulost a že jeho odpuštění se nabízí i ostatním spoluhodujícím bez splnění předběžných podmínek.

Vykladači naznačují, že toto společné jídlo se dálo zpravidla před domem, takže to mohli vidět všichni, kteří šli okolo. Farizeové jsou zděšení nad tím co Ježíš a učedníci dělají. Jak to, že, Váš Mistr jí s celníky a hříšníky? Farizeové znamená doslova oddělení, bránili se helenizaci židovstva příkrým oddělením. Byli to lidé přísných zásad, kteří se snažili svou víru promítat do všedního života. To co je pobuřovalo, bylo to, že celníci a hříšnici stolují s Ježíšem a učedníky aniž by splnili nějaké předběžné podmínky. Bez pokání přece nemůže být odpuštění. Jak často si to také myslíme.

Ježíš se vložil do rozhovoru, který vedli farizeové s a učedníky a pověděl slovo, které bylo obecnou sentencí a moudrostí a je citováno i u pohanských autorů: Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Lékař je zde pro ty, kteří jsou nemocní, kteří potřebují pomoc. A lékař léčí, není jeho úkolem, aby káral a plísnil člověka, který si třeba svou nemoc zavinil sám svou špatnou životosprávou. Takový je Ježíš, přichází, aby nám lidem pomohl, aby nám navrátil tělesné i duchovní zdraví. Bylo by falešné, kdybychom si mysleli, že Ježíš farizeje odsoudil. Ba právě naopak, pokouší se jim pomoci. Uvádí slovo z Ozeáše. Milosrdenství chci a ne oběti. To je nejvlastnější, Boží vůle. Tak můžeme splnit jeho očekávání. Ne v tom co si odřekneme z lásky k Bohu, a pak jsme na to pyšni. Ne to, že chodíme pravidelně do kostela a dodržujeme všechny podmínky, které mají vykonat zbožní lidé, ale v tom, že v našem srdci je láska ke všem lidem, zvláště k těm, kteří zklamali a potřebují důvěru,a by se mohli vydat na novou cestu ve svém životě.

Ježíš končí rozhovor s farizei tím, že říká: Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. Některé rukopisy dodávají k pokání, to je ke změně života. Nepochybně Ježíš přišel pozvat všechny, ale ti, kteří se cítí zdraví a domnívají se, že jeho pomoc nepotřebují, sami se vylučují z jeho pozvání.

Jak často nám chybí Ježíšova víra, že Boží milost dokáže člověka změnit k dobrému? Jak snadno lámeme nad druhými hůl a při tom Pán Bůh nad námi hůl neláme. Ať se Božím milosrdenstvím, které vůči nám stále trvá, dáme inspirovat, abychom se také tak chovali ke všem lidem zvláště k těm, které jsme ochotni odsoudit.

Modleme se: Pane Ježíši Kriste, děkujeme Ti, že jsi přišel pozvat i ty, kteří si myslí, že jsou spravedliví a že je to s nimi v pořádku. Tak je naděje i pro nás, dej ať se jí chopíme. Amen.