23. listopadu 2014

Petr Pivoňka

Čtení: 1. list Petrův 2,11–17 / kázání: Přísloví 14,34 Kral / poslání: 2. list Petrův 3,13–15.17–18

Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům. Přísloví 14,34 Kral

Bohem milovaní,

narazil jsem na tento verš v týdnu při četbě Hesel. Oslovil mě v situaci, kdy jsme v minulých dnech prožili opět mírné a potřebné povzbuzení, že to s pozvednutím našeho národa přece jen ještě není ztracené. To když se studenti a další s nimi dokázali zase shromáždit, aby ukázali červenou kartu sprosté aroganci. A když bylo nově oceněno úsilí o spravedlnost a svobodu nejen v osobě V. Havla, Ten verš z Přísloví mě už nepustil. Jak stručně a jasně pojmenovává a zvěstuje to podstatné pro každý národ. I pro společenství národů a mezinárodní vztahy. Stručně a jasně říká, co národ pozvedá a co národy zostuzuje, ponižuje a ničí. Myslím, že to v současnosti potřebujeme slyšet. A taky, co je v této situaci na nás, křesťanech, jaké místo a jaký úkol v tom máme.

Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům. Slyšíme nejprve, že nemůžeme mít zájem jen o osobní spásu, o pozvednutí sebe, své rodiny a své církve. Jako křesťané máme mít zájem o spravedlnost, o národ a jeho pozvednutí spravedlností.

Spravedlnost pozvedá góje, tzn. pohana, pohanský národ – říká doslova židovská bible. Židé oceňují tzv. spravedlivé mezi národy. Znám je židovský názor, že svět stojí na deseti spravedlivých. Abraham se přimlouval u Hospodina, aby kvůli aspoň těm deseti spravedlivým ušetřil hříšné město Sodomu. Býváme v tomto ohledu malomyslní. Arogance mocných a bezostyšná krutost fanatiků nás vede k malomyslnosti. Ta hříšnost, která zostuzuje a ničí národy ubírá sil a brání pozvednutí. Jako každé zostuzení. Ano, hříšnost má nejen osobní rozměr. Doléhá na národy. Hřích a hříchy jednotlivců, zvláště těch v moci postavených, kteří by měli dbát o spravedlnost a pozvednutí národa, má mezinárodní dopad. Příkladů je mnoho. Ale dnes jsme povzbuzováni a pozvedáni slovem naděje, že spravedlnost pozvedá národ, i ten většinově pohanský národ náš. A něco z toho se přece děje i v naší zemi dnes. Když ti, kteří usilovali o spravedlnost i za cenu osobních obětí a pozvedali tak národ, jsou připomínáni a oceňováni, i mezinárodně. Wnton, V.Havel, T.G.Masaryk. Ale i neznámí spravedliví dostali slovo při oceňování paměti národa. Anebo ti, kteří nasadili sami sebe pro záchranu druhého při udělování cen Michala Velíška.

A teď – co my? Jaké je v tom místo a poslání nás křesťanů? Na biblické hodině jsme teď naslouchali jednomu z oddílů NZ, který nám k tomu něco říká – ze 2. kapitoly 1. listu Petrova, jak jsme slyšeli z 1. čtení.

Apoštol nazývá křesťany cizinci a přistěhovalci v dnešním světě. Pro to nezasloužené Boží vyvolení. Pro víru Ježíši, který byl nevěřícími zavržen, ale pro nás je živým základem naděje, spravedlivým a oporou vší spravedlnosti. Jako cizinci a přistěhovalci bez domovského práva v tomto Bohu odcizeném světě se ale nemáme stáhnout do církevního ghetta. V posledním čísle ČB je rozhovor s mou židovskou matkou nadepsaný Vyvolení je úkol. To máme se židy společné.

Slyšíme, že máme i mezi našimi současníky, veřejně, nejen v kostele a v církvi, hlásat mocné skutky toho, kdo nás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Ale tak, že to nebudou jen zbožná a lidem nesrozumitelná slova, ale že budeme žít vzorně mezi těmi, kteří nás moc nemusí. A máme se chovat vzorně nejen proto, abychom my sami vynikli nebo sebe uspokojili anebo od sebe odvrátili nevraživost prostředí. Ale, abychom ty odcizené získali pro to původní a dobré. Ten, který nás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla, nám k tomu chystá a dává příležitosti. Jedné takové podivuhodné lidské proměny jsem teď mohl být svědkem. Jedna žena, vážně nemocná a taky se trápící rodinnými problémy, byla s podporou svých přátel, praktickou i modlitební, uzdravena. A pozvala všechny ty přátele, aby jim poděkovala a vzájemně je seznámila. Ale oni děkovali jí a říkali, že jim její statečný a pokojný postoj v tom zápasu s nemocí byl velkým vzorem. Dokonce zaznělo, že jim ukázala na tu původní cestu, které jsme se nějak odcizili, ale chceme po ní jít. A ona dostala příležitost ukázat na mocné skutky toho, který nás a také ji konkrétně povolal na cestu ze tmy do svého podivuhodného světla nového života a změnil totálně její myšlení, ještě víc ji spojil s lidmi. On se jí stal cestou. A ona to svědectví vydala skromně a krásně. Ti lidé kolem ní spatřili její krásné skutky, ale ona ukázala, že je učinila díky někomu Jinému i díky jejich podpoře.

Bratři a sestry, shodli jsme se na biblické hodině, že dnes nás lidi nepovažují tady u nás za zločince. Ale hledí na nás spíš jako na jistou kuriozitu, anomálii, a taky s nedůvěrou a podezřením. Apoštol nás vyzývá, abychom na to reagovali krásnými, dobrými skutky. Tedy vlastně spravedlností, která pozvedá národ. Jistě, že na dobré a krásné činy nemáme patent, vůbec ne. V čem je ale pak naše zvláštní místo a úkol v úsilí o spravedlnost?

  1. Věříme, že sílu a smysl a naději pro spravedlnost, pro dobré a obětavé jednání, můžeme čerpat ze spravedlnosti Ukřižovaného a Zmrtvýchvstalého Ježíše Krista. Tedy z Božího slitování a z milosti darovaného nového života.
  2. Víme, že vůbec nejsme lepší a schopnější v dobrých skutcích. Ale víme, že jde o náš dobrý způsob života v Kristu – jak dál v tomto listu apoštol nazývá ty dobré činy. Ptáš se, co to konkrétně obnáší? Co jiného, než projevy opravdové lásky, i k těm, kteří mě nějak nechápou nebo mi dokonce ubližují? Nebo ochotnou a obětavou službu za běžnou a očekávanou míru. Anebo zkus mít ke všem lidem úctu, jak vyzývá apoštol, i k tomu, kdo ti nějak nepřichází vhod nebo tě nějak odpuzuje i štve. Zkusme neodplácet zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnat i takovým. Zkusme se abrahamovsky přimlouvat za spravedlivé, kteří se snaží o spravedlnost uprostřed mnohého prospěchářství, sobectví a bezohlednosti. To jsou ty krásné činy dobrého způsobu života v Kristu, o který se máme snažit my.
  3. A konečně jsme v tom úsilí o spravedlivé skutky jako křesťané zacíleni – ke dni Božího navštívení. A slyšíme dnes, že až přijde ten den Boží vizitace, nebude to jen konečné spravedlivé rozsouzení, oddělení zlého od dobrého a odhalení zlých. Apoštol nepotěšuje osočované křesťany ve stylu: však nevěřícím to Bůh jednou všechno spočítá a vás ospravedlní přede všemi. Místo toho říká: snažte se je dobrým jednáním získat, aby prohlédli k Bohu, jako ke zdroji vašeho jednání a až přijde den Kristova navštívení, aby za to vzdali Bohu chválu. Apoštol tedy věří, že ty naše krásné skutky mohou naše nedůvěřivé současníky získat, přesvědčit a přivést až k oslavě Boží! Věříme tomu taky? Že když ne teď, tak v den Božího navštívení se to může stát?

Modleme se: Pane, vyznáváme svá selhání. Naše činy, ani slova a myšlenky nebyly vždy tak dobré a krásné, jak by sis přál. Hodně nám schází do horlivosti pro dobro tvých svobodných služebníků. Slituj se nad námi a posilni nás k dobrému a proti zlému. Pane, dnes jsme na konci církevního roku. Vyhlížíme s povzbuzující výzvou tvého slova ke dni Tvého navštívení. Ale dříve ještě k začátku nového církevního roku a k době adventu, čekáme na Tvá malá, ale nová milostivá navštívení. Amen.