23. srpna 2009

Petr Pivoňka

čtení: Deuteronomium 15,1–5.12–15a / kázání: Matouš 18,23–35 / poslání: Efezským 4,30–32

„S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!‘ Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: ‚Zaplať mi, co jsi dlužen!‘ Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘ On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: ‚Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?‘ A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. – Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“ Mt 18,23–35

Milí přátelé, sestry a bratři,

při ranních pobožnostech na rodinné rekreaci v Bělči jsme zkoušeli naslouchat vybraným příběhům evangelia trochu jiným způsobem. Jako živým obrazům. Požádal jsem někoho, aby si zvolil představitele rolí v příběhu a z nich pak vytvořil klíčovou scénu, jak ji sám vnímá. Pak jsme nad tímto živým obrazem hovořili. Bylo to často velmi živé a podnětné.

Jedním z vybraných příběhů, který vyvolal nejživější rozhovor, bylo i toto Ježíšovo podobenství. Má tři scény. Žena-scénáristka vybrala první scénu příběhu jako klíčovou. Sama sebe zvolila do role prvního služebníka – dlužníka, který nemůže dluh nikdy splatit. Poklekla před představitelem krále s prosbou o strpení. Nad sebe a kolem sebe postavila představitele svých dluhů. Tím vyšlo najevo, že dluh, který má – a máme každý před Bohem – jsou většinou lidé. Různí lidé – velcí i malí, dospělí a děti. A ze souvislosti celé 18. kap. Matouše si můžeme uvědomit, že Ježíš nám zvláště klade na srdce ty „maličké“ – maličké víry, ale i všelijak maličké a slabé lidsky a před lidmi. Tak se tou scénou otvírá otázka: jaké jsou ty moje živé dluhy – dluhy lidem a na lidech – na maličkých zvlášť – co jsou to ty mé dluhy před nebeským Králem?

A ty dluhy, o nichž mluví Ježíš, s nimiž se služebník ocitne najednou při zúčtování před svým králem – ty nelze splatit ani nijak umořit. Jsou dluhy, které můžeme splatit v tomto čase a životě. Ale jsou taky dluhy, které nahradit už nemůžeme. Třeba propásnuté milosrdenství nebo navštívení. Vícekrát jsem už zakusil, že jsem za někým dlouho nešel a pak jsem se dozvěděl, že už za ním nemůžu. A zůstává to jako můj nesplatitelný dluh.

A ta první scéna, kterou inscenuje Ježíš v tomto podobenství, navozuje právě tuto situaci – kdy najednou nastane chvíle Božího účtování, a my se ocitneme před králem jako ten služebník s nesplatitelnými dluhy. To se přece podobá poslednímu soudu! Kdy budeme stát před Bohem a bude se účtovat to, co nám bylo svěřeno. A ne někdo cizí – nějaký neznaboh či atheista nebo nějaký dnešní konzumní člověk, jak rádi říkáme – ale jeho služebník – a to jsme já a ty – budeme shledáni jako dlužníci zralí na prodání do věčného otroctví. A už nebudeme moct udělat s těmi dluhy nic. Jen jediná cesta tu je a bude – říká Ježíš – že padneš k nohám toho krále a budeš se dovolávat jeho slitování a strpení a třeba budeš slibovat nesplnitelné v té situaci, ale On ti dá nebo už dává své odpuštění a vysvobození! Nejvážnější na tom je, že nikdo z nás neví, kdy tohle nastane. Nebo snad Ježíš naznačuje, že s královstvím Božím je to tak, že už jakoby to nastalo? Že ten náš ostudný a zoufale nezměnitelný konec, kterému bychom se nevyhnuli, milosrdný král obrací v náš nový začátek? V novou šanci jednat jinak podle toho? V nové východisko? Z nesplatitelných dluhů a prodání do věčné nesvobody do života z milosti, z odpuštění!?

Tahle první scéna Ježíšova podobenství je klíčová, rozhodující. Je jako Boží světlo, které zcela nově osvěcuje tu druhou, prostřední scénu. Ta by sama o sobě mohla být epizodou i ze současného světa i z našeho dnešního života. Jeden potká druhého, chytne ho pod krkem a „Vrať mi, co mi dlužíš!“. A nemusíme myslet jen na nějaké drsné vymahače dluhů. Politikové, jak se nám předvádějí: jeden druhého chytá pod krkem, jak to jde a „Já ti nic nedaruju!“ – fakt je, že tam nikdo o strpení neprosí. Anebo smutné rozvodové scény. Ale i docela běžně – v manželství a v rodině. Najednou chytne jeden druhého nějak pod krkem a: Vrať mi, co mi dlužíš, nač mám od tebe nárok! Ale, tady vlastně ani tak nejde o to hledat, kde všude se tohle neslitovné vymáhání dluhů děje. Spíš – kdybychom neznali tu první scénu  – řekli bychom: však na to má právo. Pravda, mohl by se chovat mírněji, ale když mu někdo dluží, má právo vymáhat to zpět. Nebude přece hloupý! To by byl asi i dnes názor většiny.

Jenže Ježíš dává jiné nasvícení všech těchto všedních našich příběhů. Copak ten vymahač dluhů, který se cítí tak v právu, zapomněl, že sám před chvílí klečel v nouzi na kolenou? Jak to, že se teď cítí tak na koni a tak se vozí po druhém? A copak dluh jeho bližního není ničím ve srovnání s jeho dluhem, který mu byl odpuštěn? Jak to, že to nechápe, že si to nespočítá ten počtář ve svůj prospěch? A podle jakého práva vymáhá tak nelítostně dloužek svého bližního? Copak by nepozbyl všech práv pro své dluhy, kdyby nebylo králova odpuštění? Kdo se tady chce ohánět svými právy, když každý dostal život z milosti a z odpuštění? A ještě něco: zapomněl snad ten služebník kdo je a komu patří – i se svými dluhy i s darovanou svobodou? Jak to, že se omilostněný služebník stane rázem tvrdým vymahačem dluhů, namísto aby se stal odpouštějícím spoluslužebníkem?

Mnoho otázek spíš než odpovědí. Jen pomysleme, že nejdou na adresu někoho cizího. Někoho, kdo je sám poškozen, protože nepoznal slitování, lásku a odpuštění. Ty otázky jdou na hlavu služebníka Božího – služebníků Božích. Toho a těch, kteří poznali osobně, že dostali novou šanci, ano nový život, východisko z milosti. To je nepochopitelná a vážná skutečnost! Ježíšovo podobenství má ale ještě třetí scénu. Pán tu má naštěstí ještě další své služebníky, kteří si té tvrdosti všimli a byli z toho velice smutní. Ale nenechali si to pro sebe, nepřešli to s lítostí, ani to naopak nechtěli řešit sami. Šli a předložili tu věc svému pánu.

Tu si pán toho služebníka zavolal….. Ano, teď je to teprve tvrdé a děsivě nezvratné. Ale spravedlivé. A proto nadějné. Ve světě, kde zdá se mnohá křivda prochází a tvrdost a nelítostnost není trestána, naopak, mnohým se jeví jako správná cesta za tím, nač mám přece právo. Do světa sčítání a vymáhání dloužků i dluhů zní zvěst o této spravedlnosti jako dobrá zpráva. Každopádně své služebníky má král ve své moci. A ve své spravedlnosti.

Zúčtováním projdeme každý. Blaze tomu, kdo slyší a přijímá od Ježíše, že je dlužníkem, kterému král už dopředu odpustil nesplatitelný dluh a změnil tak jeho život v novou šanci a výzvu odpouštět míň i víc svým bližním. Ale běda tomu, kdo to slyší, ale nepřijímá anebo nebere vážně. Kdo žije z odpuštění mnohého a neodpustí maličké. Možná to může mnohokrát projít. Ale přijde chvíle, kdy to neprojde. Hrozné, že člověk – služebník – křesťan – může být pro jedno neodpuštění bližnímu volán k zodpovědnosti za všechno odpuštění, kterého se mu dostalo a z něhož se od něj očekávalo.

V jedné chvíli neslitování a neodpuštění může křesťan prohrát celý svůj život, všechno Boží odpuštění, i všechnu darovanou svobodu! Takovou váhu dává Ježíš Božímu odpuštění a odpouštění v našem životě!

Modleme se: Pane náš a Králi, před tvým soudem jsme každý dlužníkem, kterému jsi odpustil. Přesto se velice snadno domáháme svých nároků a dluhů na druhých. Smiluj se nad námi. A působ v nás svým Duchem svatým, abychom včas chápali váhu odpuštění i důsledky neodpuštění. Amen.


Stáhnout kázání ve formátu: PDF (pro čtení) | MP3 (pro poslech)
Poslechnout si kázání