24. prosince 2009 – Štědrý den

Petr Pivoňka

čtení: Matouš 2,1–12 / kázání: Matouš 2,13–23 / poslání: 1 Samuelova 2,8b-9

Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘ Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: ‚Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.‘ Ale když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal ve snu Josefovi v Egyptě a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“ On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země. Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských a usadil se v městě zvaném Nazaret – aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský. Mt 2,13–23

Veliká radost mudrců ze setkání s narozeným králem – i hněv oklamaného Heroda, pláč matek vyvražděných dětí a úzkost uprchlíků. To všechno, milí přátelé, patří k Vánocům. Sotva zrozený král uprchlíkem. To napětí patří k Vánocům. Do toho napětí se rodí Spasitel. Tohle napětí úcty a radosti s ponížením a ohrožením jej provází od narození. To nám připomíná evangelista Matouš ještě naléhavěji než Lukáš.

Právě touto cestou ale Hospodin podivně uskutečňuje to, co opěvujeme: Člověčenství naše ráčil vzíti na se… Jak dalece, hluboce, konkrétně a bolestně! Tak, že to dítě betlémské na sebe bere od počátku úděl uprchlíka. Člověka od narození ohroženého zvůlí tyrana. Královské dítě tak na sebe bere úděl mnoha lidí, kteří jsou na tom z různých důvodů podobně. I dnes, i v této chvíli mnozí. Děti mimo teplo a bezpečí svého domova. Lidé, kteří jsou teď o vánocích někde v cizině, protože museli ze své země a ze svého domova odejít nebo utéct kvůli přírodním katastrofám nebo před despoty anebo za prací. Děti, milí přátelé, važme si moc domova! A pamatujme na ty, kteří strádají bez domova a jako uprchlíci. Pamatujme, že Ježíš Kristus jako dítě byl mezi nimi. A že ho v takových můžeme potkat i dnes – jak nám říká včas a předem ne už jako dítě, ale jako Soudce, který má přijít.

Ale jak k tomu došlo, že musel sotva narozený Ježíš poznat úděl bezdomovce a uprchlíka? Evangelista Matouš říká: Potom na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, mudrci jinudy odcestovali do své země. Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ V příběhu ohroženého dítěte není Herodes při vší své moci, záludnosti a krutosti rozhodčím a režisérem. Dítě Ježíš je Herodem ohroženo a je jím přinuceno stát se s rodiči uprchlíkem, ale v jeho moci není. To vzkázal anděl Hospodinův Josefovi. To vzkazuje evangelista Matouš nám. Tak učí toto evangelium víře a naději i nás. Jsme nebo můžeme být mocí někoho či něčeho poníženi i přitlačeni do nějaké bídy, ale můžeme doufat, že nejsme v moci toho definitivně, bez předvídavosti a pomoci Boží. I my, jako Josef, v to můžeme doufat, i když se nám anděl Hospodinův ani ve snu ani jinak neukáže.

Ale to teď spolu s tím taky potřebujeme jasně slyšet: Hospodinův vzkaz si žádá důvěru a poslušnost. …uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu… On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam s ním do smrti Herodovy. Evangelista to tak stručně konstatuje a nijak tu víru Josefovu nerozvádí. A přece, bez téhle poslušné důvěry, podobné Abrahamově a Mojžíšově, by Ježíš nebyl uchráněn. Kéž bychom se i my, rodiče, podobali tou poslušnou vírou Josefovi, abychom zaslechli a poslechli, co je vůle Boží pro nás a naše děti, abychom je uchránili před zlým, dokud můžeme.

Ale pro evangelistu Matouše není tak důležité ani to zjevení anděla Božího ve snu, ani ta poslušná víra Josefova. Nýbrž to, že se to všechno stalo, aby se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: Z Egypta jsem povolal svého syna. Možná jsme si už všimli, že tohle Matoušovo svědectví o Ježíšově uprchlictví do Egypta nápadně připomíná úděl Mojžíše. To proto, že chce Ježíše dosvědčit jako nového Mojžíše. Ba víc než jako nového Mojžíše, jako – a teď to v jeho evangeliu poprvé zazní – jako syna Božího!

To, co udělal Herodes, zatímco byl už Ježíš s Josefem a svou matkou v Egyptě, je hrozné. Je zřejmé, že nás evangelista nechce upnout jen k tomuto jednomu hroznému zločinu. Vždyť když se takový šílený tyran jako Herodes začne bát o svou moc, když se mocechtivý začne bát malého dítěte, nechá vraždit i ty nejmenší. Proto umírali děti v Egyptě, proto umírali v Betlémě a okolí, proto umírali v Osvětimi, ale také v Beslanu, v Africe, na Filipínách a na mnoha dalších místech. Zřejmě i teď. A mnohé matky pláčí a nejsou k utišení pro své děti, kterých není. Evangelista slyšel jejich pláč a uslyšel v něm z proroka Jeremiáše nářek pramáti Ráchel. Na její hrob nedaleko Betléma zřejmě tehdy šly matky zavražděných dětí vyplakat svůj žal. Když Matouš spojuje ten pláč betlémských a všech dalších matek s Jeremiášovým proroctvím, dává si velký pozor, abychom si to nevykládaly tak, že by i takový zločin byl z Boží vůle. Spíš chtěl říct, že v tom neutišitelném nářku pramatky Ráchel předpověděl už prorok ten pláč matek betlémských i všech dalších, pro děti absurdně zahubené všelijakými Herody. I to patří k Vánocům, říká Matouš. Vždyť do světa takových šílených zločinů, absurdních událostí, matek k neutěšení pro své děti, se narodil Boží syn. Hospodin nám přece nemohl jasněji vzkázat, že se s takovými Herody a jejich zločiny nesmíří. Ale vzkazuje nám to tak podivně, tak strašně lidsky. Tím, že před takovým zločinem musí sám své dítě zachránit, aby jeho Syn mohl uskutečnit jeho vůli a aby se mohl stát poslední nadějí těch betlémských chlapců i všech zničených lidských životů. Člověčenství naše… Evangelista Matouš tuto naději naznačuje velmi střízlivě a skrytě mezi řádky. Nevyhlazuje vírou ten absurdní zločin. Nechává jej trčet do dějin i do příběhu Ježíšova.

Naději nechává mezi řádky zaznít ze skutečnosti, že Herodes časem skonal, stejně jako dojde skončení každý tyran i každý takový systém. A hle, anděl Hospodinův se svým časem opět zjeví Josefovi v Egyptě. A vyzývá ho, aby se s dítětem a jeho matkou navrátili do země izraelské, neboť již zemřeli ti, kdo ukládali dítěti o život. Goliáš oloupen, veselme se, Herodes Boží dítě nedostal, nezmařil vykoupení člověka. Ale ani jeho návrat není hladký, bez rizika, rozhodně nic triumfálního. Vždyť Josef se bojí vrátit do svého domova, protože sotva jeden despota zemřel, nahradil ho jiný. Ale v té tísni Josef ve snu přijal zase pokyn z vyšších míst a usadil se v Galileji, v městečku Nazaret. No, tehdy to spíš byla docela díra, navíc oproti zaslíbenému Betlému mnohým podezřelá a posmívaná. A zrovna tam se usadil Josef a tam Ježíš vyrostl, a proto mu říkali Nazaretský. Ježíš přijal tohle své přízvisko. Nepohoršil se nad Nazaretskými, mezi nimiž vyrůstal, a kteří ho později nepřijali. Člověčenství naše … Odtud, z okolí Nazaréta později povolá prosté rybáře, kteří ho přijmou a stanou se jeho prvními učedníky. Budou i jim říkat posměšně Nazaretští, podle jejich Mistra, ještě dříve, než jim začnou říkat – neméně potupně – křesťané.

I tohle, milí přátelé, patří k Vánocům. Vždyť tohle je dobrá zpráva o tom, že na svět přišla jiná moc, než je ta herodovská. Moc ochotná vzít na sebe člověčenství naše, lidské ponížení, ohrožení a utrpení. Moc vystavující se bezmoci. Moc, která nechce druhé ovládat a sebe vyvyšovat, ale získává láskou, solidaritou a obětavostí. Moc, která druhé nevyhání z domova, z mysli, ze srdce, ze vztahu, ze života, ale naopak je přijímá a zve do svého domu, do své rodiny, do svého srdce.

Modleme se: Hospodine, oslavujeme tě, protože plníš svá zaslíbení. Nenecháváš nás našemu bídnému osudu ve světě, kde se dějí tyto hrozné věci – kde se lidé stávají uprchlíky a bezdomovci a kde se všelijací Herodové uražení ve své pýše a ze strachu o svou moc nerozpakují vraždit malé děti. Právě do tohoto našeho nemocného a zvrácené světa jsi zrodil svého syna, nenechal jsi nás našemu tragickému osudu. Oslavujeme tě, pro Ježíše našeho Spasitele, v Duchu svatém. Amen.


Stáhnout kázání ve formátu: PDF (pro čtení) | MP3 (pro poslech)
Poslechnout si kázání