24. prosince 2012 - Štědrý den

Petr Pivoňka

Čtení: Matouš 1, 18–25 / kázání: Matouš 2, 1–12 / poslání: 2. Korintským 8, 9. 11. a 9, 15

Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: ‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.‘“ Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země. Mt 2, 1–12

Je Štědrý den, Štědrý večer. Budeme si dávat dárky.

Někde dnes lidé docházejí k tomu, že už máme všeho dost a že už si dárky dávat nebudeme.

Na tom jistě něco je. Ale přece. Je to pořád něco krásného, když se můžeme navzájem obdarovat. A nevím jak u vás, u nás nakonec vždycky zvítězí štědrost matky nad šetřivostí otce. A je to dobře. Protože dnes je přece Štědrý den.

Štědrost se zajisté neměří tím, jak jsou dárky drahé. Štědrost, velkorysost je projevem lásky a svobody. Štědrost vychází ze srdce, ne z peněženky. Říká se, že nejvzácnější jsou ty dárky, ve kterých ten kdo dává, dá něco ze sebe.

Proč o tom tak zeširoka mluvím? Protože se tím dostávám k jádru Vánoc a Štědrého dne. Proč je vůbec slavíme. A proč si dáváme dárky.

Protože nám Pán Bůh sám dal ten nejvzácnější dar! Dal nám to nejvzácnější, co měl a má. Dal nám něco ze sebe Dal nás svého milovaného syna. Dítě narodilo se nám, syn dán jest nám – vyřídil kdysi dávno prorok Izajáš lidu Izraele, když mu bylo hodně úzko.

A naplnil se čas, a to dítě, ten zaslíbený syn přišel na svět. Narodil se, jak už jsme vícekrát ten příběh slyšeli, chudé dívce Marii a Josefovi. Měli z toho, chudáci, nejdřív komplikace. Vždyť ještě nebyli manželé. Spravedlivý Josef chtěl nejprve Marii potají propustit. Ale anděl Boží mu vzkázal ve snu: nedělej to. Přijmi Marii i to dítě. Protože to je ten proroky zaslíbený syn Boží. To je to Boží dítě, které se narodilo pro všechny lidi. To je ten největší Boží dar vám, všelijak bídným lidem.

Pochopíš to z jeho jména. Dáš mu jméno Ježíš, říká anděl Josefovi, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. Však je jediný Bůh, ten, který vysvobozuje. Z konfliktů a odcizení, bludných cest a slepých uliček, do nichž jsme se dostali. Ježíš přichází na svět taky kvůli nám, aby v našich životních osudech narovnával rozpory a léčil trápení.

A to všechno se stalo, aby se splnilo co řekl Hospodin ústy proroka: Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, tzn. „Bůh s námi“. Není vzácnějšího daru, než je právě tento: že Bůh je s námi a pro nás. Na všech našich cestách, v každou dobu a chvíli, na každém místě. Proto už neexistuje situace, ani žádná nížina života, kde bychom byli bez něj. A kde by Bůh byl proti nám. I když nám leccos schází a nevychází, Bůh je s námi. I když se mu protivíme, i když ho opouštíme, zapomínáme na něj – Bůh je s námi a nepřestává jednat pro nás, čeká, hledá, chystá cestu pro návrat a vysvobození. Představte si to! Tak tomu můžeme věřit. Ve světle toho můžeme a máme nahlížet všechno, i ty nížiny, i údolí stínů smrti i když se cítíme na dně. Bůh je s námi, jedná s námi a pro nás, proto Ježíš přišel na svět. Tenhle dar nelze ani slovy vyjádřit. Můžeme se jen vděčně radovat. A čerpat z něho sílu, novou odvahu a naději. Přijímat ten Boží dar a žít z něho.

Ti tři mudrci z východu tohle všechno ještě netušili. A přece se vydali za hvězdou do Betléma, aby se poklonili narozenému králi Židů.

Ježíš je od počátku na zemi ohrožen. Stín kříže dopadá už do jeho jeslí. Ale evangelista vypráví, že ohrožený Ježíš je Pánem a Králem. Nejen v Izraeli, ale všech chudých. Všech, kterým něco nebo někdo schází a všech ohrožených a strádajících pod všelijakými Herody. Všech chudých v duchu, pokorných, kteří v něm a v té ponížené Boží moci skládají svou naději. Ať se Herodes a všichni jemu podobní bojí a vztekají a vymýšlí lživé a strašné věci – na tom nic nezměnil a nezmění žádný z nich!

Ti tři „východňári“ Heroda s klidem vyslechnou. A pak se zaradují velikou radostí, když znovu uvidí tu hvězdu a nechají se jí vést až do Betléma.

A když našli to dítě s Marií, padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadilo a myrhu/ vzácný parfém. Zkrátka: uctili to Boží dítě jako krále, královskými dary. Dali Ježíši to nejlepší co měli.

A zase jsou tu dary! Zase jsme u kořenů Štědrého dne a proč si dáváme navzájem vánoční dárky. Učíme se to především od Pána Boha a pak od těch mudrců z východu.

Četl jsme k tomu pěknou vánoční povídku od O. Henryho. Nazval ji Dary mudrců z východu. Byli dva mladí manželé, Della a Jim. Byli chudí. Byly pouze dvě věci, na který jim záleželo a byli na ně hrdí: Delliny krásné dlouhé vlasy a Jimovy zlaté hodinky, ještě po dědečkovi. Bylo den před Štědrým dnem a Della měla na dárek pro Jima sotva pár drobných. Když se vyplakala, dostala nápad. Prodá své vlasy, aby mohla milému darovat řetízek k jeho hodinkám. Zůstalo jí pak už jen pár haléřů, ale měla radost z dárku pro Jima. Pak ale začala mít obavu, co Jim řekne, až ji uvidí. Rychle si vlasy upravila a modlila se: „Milý Bože, prosím učiň, ať se mu líbím i tak“. Pak se Jim vrátil domů a zírá na svou ženu. „Ty sis nechala ostříhat vlasy?“, ptal se opakovaně. A Della ho konejšila: „Však narostou. Však mě máš rád i bez nich. Až uvidíš, jaký krásný dárek jsem ti koupila!“ Pak se Jim vzpamatoval, objal Dellu a dává jí dárek: „Až uvidíš, co jsem ti koupil, pochopíš, proč jsi mě skoro přivedla do bezvědomí, když jsem tě uviděl“. Když Della rozbalila dárek, nemohla uvěřit: „Tys mi koupil ty nádherné hřebeny, po kterých jsem tak dlouho toužila!?“ A teď se podívej, co jsem ti koupila já. Podej mi ty své hodinky, ať se podívám, jak se k nim hodí!“ Jim povídá: „Dello, musel jsem je prodat, abych mohl koupit tenhle dárek pro tebe. Asi ty naše vánoční dárky na čas odložíme. Jsou příliš krásné na to, aby mohly být použity hned“.

Ale nejlepší je závěr té povídky. Její autor tam říká: Ti tři mudrci od Východu vynalezli umění dávat vánoční dárky. A protože byli moudří, jejich dary byly nepochybně rozumné…. A já vám tady koktavě vypravuji nevzrušující kroniku dvou pošetilých dětí v bytečku, které nejvýš nerozumně obětovaly jeden pro druhého největší poklady své domácnosti. Avšak s konečným slovem mudrců těchto dnů budiž řečeno, že ze všech, kdo dávají dary, tito dva byli nejmoudřejší. Ze všech, kdo dávají a přijímají dary, tací jsou nejmoudřejší. Všude jsou oni nejmoudřejší. To oni jsou tři mudrcové od Východu.

To mi přijde krásné a podnětné. Nejmoudřejší jsou ti, kdo i když sami mají málo, dokáží dát to nejlepší druhému z lásky. Moudří jsou ti, kdo dokáží být z lásky velkorysí a štědří. Tahle moudrost je dál než z východu. Ta pochází z lepšího světa, který je před námi.

A jestli se lidé, kteří takhle umí dávat, podobají těm mudrcům z východu – neznamená to snad, že kdo takhle dává druhému, jakoby to dával samotnému Ježíši? Tomu dítěti v Betlémě? Netrefil snad O. Henry evangelium na hlavičku? Vždyť jak může být úzkostným škudlilem ten, kdo v tom betlémském dítěti přijímá ten největší Boží dar?

A copak týž evangelista Matouš, který nám na začátku vypráví o mudrcích a jejich darech Ježíši, na konci nevypráví podobenství o posledním soudu, kde Ježíš, který přijde jako Král králů, říká: Cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili…?

A tak i dnes jsou mezi námi mudrci od Východu. Ti, kdo z mála dokáží dávat z lásky velkoryse. A ti, kdo dokáží ze srdce dát (nejen peníze) jednomu takovému, kdo něco potřebuje. Ta moudrost od Východu vzkazuje: cokoli dáte ze srdce jednomu takovému, dáte Ježíši. Uctíte tím chudé dítě jako Krále. Váš dar, třebas i malý, se stane darem královským.

Modleme se: Milující Bože, žasneme nad tvým darem! Že se nám narodil tvůj syn, abychom věřili, že jsi vždycky s námi a pro nás. My nemáme hvězdu jako mudrci, ale máme Bibli a Tvé slovo, evangelium a světlo Ducha svatého. Děkujeme ze srdce za tohle světlo na našich cestách, které nás vždy dobře vede a dovede až do Betléma – až k Ježíši Kristu. Amen.


Stáhnout kázání ve formátu: PDF (pro čtení)