24. prosince 2015, štědrovečerní bohoslužby

Petr Pivoňka

čtení: Lukáš 1,26–38, kázání: Lukáš 2,10–12

Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“

Bratři a sestry,

kdybychom dnes našli takové nějaké dítě, jen v plenách položené do žlabu v chlévě – čeho by to pro nás bylo asi znamením? Že je to nejspíš dítě nějakých uprchlíků nebo bezdomovců. Jak uboze a bídně muselo chudák přijít na tento tvrdý svět. Že mu nebylo přáno jako mnoha jiným. Že mělo smůlu. Nebo kdybychom dnes našli třeba dítě položené v babyboxu. Čeho by to bylo znamením?

Ale my slyšíme, že to děťátko v jeslích mělo být znamením, že je pravdivá ta nečekaně radostná zpráva z Božího světa: Nebojte se, hle zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.

Jsou různá znamení. V jakém jsi znamení? zajímá hodně lidí, jakoby to mělo určovat osobní charakter a život. Jsou znamení zkázy, násilí, teroru vyvolávající strach a paniku mezi lidmi. Ano jsou tu ti, kteří zanechávají znamení naprosto opačná: bojte se, lidé ať jste kdekoli, vzkazujeme vám děs a strach, který bude pro všechen lid – ale ti tu byli vždycky, i za císaře Augusta; ostatně Herodes a Pilát sám byli takoví.

Ale tohle je znamení Boží. Znamení proti všemu děsu a strachu. Znamení Božího slitování a nezdolné věrné lásky k hříšnému člověku a odcizenému světu. Nebojte se, Hospodin slitovný a věrný se vás nevzdal. Ani světa se nevzdal. Nevzdal se hříšných lidí. Nevzdal se ubohých, ztracených, trpících. Chystá vám velikou radost, která bude pro všechny bez rozdílů. Přišel čas. V Božích plánech s vámi všemi se naplnil čas, aby přišel na svět Spasitel vás všech. Ten Mesiáš, ten Boží, skutečný, pravý mesiáš – Kristus. Pán. Pán nad všemi pány, mocnými a mocnosti. Pán Bůh sám. V městě Davidově se to stalo – podle Božích zaslíbení. Ale jaké je to znamení? Čeho je to znamení – to dítě v plenkách, položené do jeslí?

Spasitel přišel na svět jako bezdomovec. Jako běženec na cestě. Někde v chlívku narozený. Tedy vlastně vyhnanec. Vzpomněl jsem si na knihu Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch, jak tam ženy rodily v různých stodolách při násilném hromadném odsunu Němců z Brna. Kristus má k lidem bez domova, k uprchlíkům a vyhnancům blízko od narození. Však později říkal: …Syn člověka nemá, kde by hlavu složil… To proto taky, že jeho domov je jinde. Ne tady. Tam vede ty, kdo mu věří, kdo ho následují.

Přišel na svět jako chudý. Jen v plenkách, položený do žlabu. Má blízko k chudým. Blahoslavení chudí… Chudým se zvěstuje evangelium. Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro nás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. Nepřišel blahoslavit chudobu. Ale je blízko chudým – tzn. nejen materiálně – ale těm, kterým leccos schází, kteří nemají být nač pyšní, kteří vědí, že potřebují zastání, pomoc, lásku – ti ho zřejmě snáze pochopí a přijmou. Stal se chudým, abychom my jeho božskou chudobou zbohatli ve svém lidství.

Spasitel od Boha se nám narodil jako dítě. Jako křehký, zranitelný se narodil ten mocný, silný, věrný. Jako dítě vydané lidskému přijetí. Jako bezmocný vydaný lidské lásce, ochraně. Bůh, který se vydal mateřské lásce. Bůh, mesiáš, který se vydal lidskému soucitu a něze. Jak neslýchané, nevídané a nečekané! Proč? Zřejmě aby byl naplno jedním z nás, v naší situaci. Aby nás mohl spasit. Abychom mohli věřit opravdovosti jeho zachraňující lásky.

Naleznete dítě v plenkách, položené do jeslí. Copak v tomhle znamení poníženosti a vydanosti do rukou lidí – lásce i nelásce – ochraně i násilí – nemáme spatřit znamení jeho kříže? Pro naše viny, pro náš hřích se tak narodil a byl ukřižován. V plenkách položen do jeslí – v plátnech položen do hrobu. Ale my už víme, že lidské nepřijetí, zaslepené odsouzení, jeho násilné odstranění neměly poslední slovo. Bohu díky! Právě jen ty pleny zůstaly po něm složené v prázdném hrobě! Pro naše spasení.

Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí – není to zvláštní vyjádření? Copak by se nedalo říct jednodušeji: naleznete děťátko v jeslích? Ne Maria, Bůh sám ho do těch jeslí položil! Kvůli nám. Dítě v chlévě leží, Bůh se sklonil k nám… narodil se do našeho chlívku. Bůh ho tam nechal narodit, On ho do našeho chlívku položil. Vzdal se své důstojnosti, aby ji nám vrátil. Vydal se naší nehostinnosti, našemu chladu, naší špíně. Lékař, kterého nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel pozvat spravedlivé, ale hříšníky. Lékař bez hranic narozený do lidského chléva. Vystavil se naší nemoci, aby nás uzdravil. Vzdal se své důstojnosti, aby ji nabídl nám v tom našem chlívku.

Ještě jedna čerstvá zkušenost. Stala se před pár dny smutná a tíživá událost. Ve 47 letech náhle zemřel Tomáš Matuška. 21 let vedl a spravoval církevní tábor JAK v Bělči. Někteří jste ho asi znali osobně. Byl to velmi laskavý, ochotný, obětavý člověk. Přivedl „Běleč“ k velkému rozvoji, otevřel tento krásný prostor i pro širokou necírkevní veřejnost. A náhle tu není. Stěží to chápeme. Mnoha lidem, včetně našich dětí, najednou schází a bude scházet. Nemluvě o jeho dětech, manželce, bratrech a rodičích. Byl jsem v úterý na jeho pohřbu. Evangelický kostel v Třebechovicích byl plný k prasknutí. Když jsem naslouchal kázání, uvědomil jsem si, že je jak to děťátko v plenkách, uprostřed temné noci té události – jak dítě vzhledem k síle té temné skutečnosti. Ne, ta není Boží vůlí. Boží vůlí je naopak to Boží dítě, v plenkách naší víry, v chlívu té naší bídnosti, v té naší odkázanosti na Boží lásku a spásu. Do noci té ztráty, ubezdušených nadějí a naší lidské bezmoci znělo a zní evangelium: „Nebojte se“. Navzdory tomu se nebojte. Přichází veliká radost, která bude pro vás všechny, a ten, který byl vyrván smrtí z vašeho středu, už ji okouší víc. Nebojte se – do všech takových událostí – se vám narodil Spasitel, Kristus Pán. Navenek je tahle zvěst jako to děťátko v plenkách, ale vždyť On je ten veliký, byl nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida a jeho království nebude konce. Nebojte se, vždyť on byl vzkříšen, vstal z mrtvých jako první – je živý, silný, věrný.

Modleme se: Pane a Bože náš, děkujeme ti za tuhle nadějnou zvěst – za tu radost, kterou jsi pro nás bídné přichystal. Děkujeme ti ze srdcí a oslavujeme tě za to, že jsi na nás v takové slitovné lásce pamatoval. A že nám dáváš Ducha svatého a víru, ve kterých můžeme i dnes nalézt našeho Spasitele, Ježíše Krista – v tom všem našem chlívku, i pro chlív světa a ve všech těch temných a děsivých událostech. Sláva a chvála Tobě! Amen.