25. prosince 2008 - Hod Boží vánoční

Petr Pivoňka

čtení: Jan 3,16–21 / kázání: Titovi 2,11–14 / poslání: 2 Timoteovi 4,9–10

Milí bratři a sestry,

zdá se nám tohle slovo jaksi málo vhodné pro Hod Boží vánoční? Připadne nám až chladně učené, schází nám v něm ono vánoční kouzlo, tajemné napětí betlémské události, idyla betlémských jeslí? Ale kouzelníci a prodejci vánoční idyly jsou jinde! My potřebujeme jasné a spolehlivé slovo. Boží slovo, které by nám bylo oporou a orientací, povzbuzením i nadějí. V těch všech zmatcích a všelijak dotěrných hlasech dnešní doby.

Mnoho času nás dělí od doby druhé či třetí generace křesťanů, kterým je původně adresován tenhle list. A přece jedno je nám stále společné. Stojíme v osobních zápasech i ve společném zápase o zdravou víru a o pravdivý křesťanský život z ní. A nad jiné v téhle situaci potřebujeme jasné slovo. Hlas, na nějž je spolehnutí. Ano, taky zdravé učení, abychom mohli zdravě věřit a obstáli. Jak dobré, že je smíme slyšet: Ukázala se přece Boží milost, která přináší spásu všem lidem…. Ano, tohle jasné a nezpochybnitelné slovo, tohle zdravé učení – to je naše opora, nejjistější ukotvení naší víry i úsilí o křesťanský způsob života. Také štít, lék i spolehlivá a nadějná cesta.

Tak především: jak dobré pro nás všechny, že se ukázala v lidských dějinách jako rozhodující právě Boží milost. Ne odsouzení, ne sčítání a vyčítání, ne, co bychom my a lidé zasloužili. Místo toto se ukázalo, že nás Bůh očišťuje, snímá naše viny, osvobozuje nás, daruje nám možnost žít jinak a nově v jeho přízni a s jeho pomocí.

A tato Boží milost se ukázala jako dějinná událost. V osobě Ježíše Krista. Proto naše víra není založena v nějaké báji. Proto neslavíme vánoce jako nějaká kouzla nebo idylu. Proto taky Boží milost není jen utěšování, že nám je Bůh kdesi příznivě nakloněn. Boží milost se přece ukázala. Udála se v našich dějinách. V narození Ježíše, Božího syna. V jeho učení a skutcích. V těchto událostech završených tím, že Ježíš vydal sebe ukřižování a Bůh se k němu přiznal, se ukázala Boží milost: totiž že Bůh jedná z lásky k nám, pro náš nový život, pro naše spasení.

Považme, jak ukazují svou moc vládci a mocní tohoto světa? Ať už to byl třeba římský císař, který se ukazoval jako pán a spasitel světa, anebo třeba mocní a vlivní dnes? Ponížením popřípadě likvidací nepřátel či konkurentů. Jak žalostně ukazují svou moc naši politici? My vám ukážem! Jací se ukazují tihle všichni ve světle Spasitele Ježíši Krista, který se pro nás obětoval? Ano, v dějinách se už ukázala jiná moc – Boží milost, která neponižuje ani nelikviduje své odpůrce. Místo toho se ten Nejmilejší k tomu poslaný obětuje za ně, za nás. Aby nás změnil a získal šancí žít jinak: v jeho službách, pro druhé, jako jeho vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích. A ta milost, která se takto ukázala, nám dává věřit, že je silou v dějinách nakonec určující a vítěznou. Jí smíme patřit a z ní čerpat a z ní jednat.

A to je to další potěšitelné: že ta Boží milost, přišlá na svět s Ježíšem Nazaretským, se děje. Je v záchranné akci. I dnes přináší spásu. Lidem v nouzi.

A nás vychovává …! Tak se děje, projevuje Boží milost při nás, bratři a sestry. Že nás vychovává! Copak se nemění pohled na náš všelijaký osobní život, když tohle slyšíme a přijmeme? Jak jsme všichni chybující a zranitelní! Jak se do nás vrací znovu to staré, co nás svádí, odvádí, rozesmutňuje a činí zklamanými ze sebe nebo dokonce bezradnými. Ale smíme spatřovat celý tento náš problematický život a vývoj ve světle laskavé, trpělivé a věrné výchovy nebeského Otce! A smíme zároveň rozpoznávat, že když jsme se někde začali po krůčcích blížit k lepšímu, že to nás Boží milost vychovává. Třeba když nám začalo být líto, co jsme nezvládli. Když jsme zatoužili po odpuštění, po přiblížení druhému, po uzdravení sebe i vzájemných vztahů. Anebo když jsme ve vlastním selhání nenarazili na odsouzení, ale na podporu, abychom mohli z toho vyjít. Anebo když jsme zase dostali novou sílu dát druhému a vztahu šanci. Nebo naopak když jsme našli sílu něčemu ničivému se vzepřít a zastat se důstojnosti vlastní i toho, na kom nám záleží. Smíme rozpoznávat za tím vším milost Boží, která nás vychovává.

Ano, to je pravdivý pohled na nás i na náš křesťanský život. Kdepak nějaké setkávání bezproblémových a bezchybných lidí! My všichni jsme chybující, zranitelní, ano hřešící lidičkové, které ale vychovává nebeský Otec svou milostí.

A apoštol mluví dost konkrétně, k čemu nás milost vychovává. Abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní. Žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. Dobrá výchova se nemůže dařit, aniž by se děti učili škodlivých věcí zříkat. Běda nám rodičům, když k tomu nedokážeme své děti vychovávat. Když podlehneme touze mít a zkusit všechno, nechtít se ničeho zříkat. Nebeský Otec nás má opravdu rád. Proto nás vychovává k tomu, abychom se zříkali bezbožnosti.

To může znamenat, abychom nechtěli jednat svéhlavě, jen podle sebe, bez ohledu na Boží vůli. Ale taky, abychom se zříkali takového postoje v lítosti a pokání. Ale pozor: bezbožnost může být taky velkohubě zbožná, a přece zakládá nakonec na zdůraznění sebe, a ne na milosti Boží a na naději z ní plynoucí. Toho nás milost učí zříkat.

A taky světských tužeb a vášní. T není žádný moralizmus nebo asketismus. Naopak projev křesťanské svobody od všeho, co se tváří jako to jediné možné štěstí, ta pravá šance, to jediné možné řešení, které je tady a teď, v tom co chceš a vezmeš si, a jinde už nebude a není. Milost nás vychovává, abychom tomu uměli odpírat, abychom se stávali skutečně svobodnými. Zároveň se ale Boží výchova při nás projevuje dobrým ovocem. Učí nás žít rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku.

Rozumně se nedokážeme chovat jen sami od sebe. Rozumnost pochází z Boží milosti. A znamená tady střídmost, střízlivost, schopnost rozmyslu, zdrženlivost, sebeovládání, kázeň. Milost Boží nás učí přiměřeně a svobodně užívat věcí tohoto světa, ničemu neotročit, ve smyslu Pavlova „vše je dovoleno, ale ne všechno prospívá… vše je dovoleno, ale ničím se nenechám zotročit.“ Vždyť máme být připraveni ke službě Bohu a k horlivosti v dobrém. Milost nás učí žít spravedlivě. To nemá nic společného se sebeospravedlňo­váním, ale naopak nás učí jednat spravedlivě vůči druhým a pro druhé. Žít spravedlivě – to zahrnuje všechno to bohumilé jednání užitečné pro druhé.

A konečně nás milost vychovává ke zbožnosti. Zbožní jsou nám podezřelí. Víme, jak právě ti navenek hodně zbožní dokáží být podivně bezohlední až tvrdí. Ale tady jde o něco jiného. Zbožnost, k níž nás vychovává Boží milost, znamená ten nový vztah k Bohu, založený pevně, hluboce a střízlivě v tajemství Kristovu. Takové zbožnosti se nemusíme bát. Když je spjata se střízlivostí a spravedlností. Když nás k ní vychovává Boží milost.

A co že je cílem a naplněním té Boží výchovy? Ne dokonalí křesťané, ani ideální církev. Nýbrž abychom očekávali blažené splnění naděje a příchod Boha velikého v dobrotě, slavný příchod našeho Spasitele Ježíše Krista. K tomu nás Boží milost vychovává, abychom byli lidmi naděje, která není jen zbožným snem, protože je nerozlučně spojena s Ježíšem naším Spasitelem. Abychom očekávali ve všem, nade vším a po všem právě Jeho. Abychom se s ním po všem setkali a žili s ním naplno.

A tak, spíš než o Vánocích mluví to dnešní slovo o důsledcích Vánoc. Pro nás a pro všechny. Milost Boží se ukázala. A ještě se ukáže. A v době mezi tím, v níž žijeme, přináší spásu všem lidem. A nás vychovává. Můžeme-li to přijímat a věřit, nemusíme se bát. Neztratíme naději pro druhého, pro sebe ani pro svět. Neztratíme cestu ve tmě a stínech. Dostaneme novou inspiraci i novou sílu k dobrému jednání a úsilí. Amen.

Modleme se: Pane, mnohé kolabuje, mnohé nás ohrožuje. Poznáváme a vyznáváme svou vlastní nespolehlivost, selhávání a zranitelnost. Mnohé je tvrdé a nesmlouvavé. Děkujeme, že v tom všem je tvá milost pro nás a pro všechny lidi tou nejpevnější oporou, vychovatelkou k opravdovému lidství a nadějí na lepší život pod tvou vládou. Věříme, že tvá milost nás také zve dnes ke tvému stolu. Prosíme, smiluj se nad námi a přijmi nás. Amen.