25. prosince 2013 - Hod Boží vánoční

Petr Pivoňka

Čtení: Lukáš 2, 1–14 / kázání: Titovi 2, 11–14 / poslání: Židům 12, 7. 9–10. 14–15a

Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích. Tit 2, 11–14

Milí bratři a sestry,

možná se nám tohle slovo může na první poslech zdát pro Hod Boží vánoční příliš chladně učené. Schází nám v něm ono vánoční kouzlo, tajemné napětí tiché noci. Ale my přece potřebujeme a očekáváme takové jasné a spolehlivé slovo, které by nám bylo oporou a orientací, v těch všech zmatcích a všelijak dotěrných hlasech dnešní doby. Zdrojem radosti ve všem tom chvilkovém obveselování. Povzbuzením ve stínech života a únavě ze všeho možného. Nosnou nadějí do budoucna. A to všechno přináší i nám dnes tohle slovo, které původně směřovalo jako opora a povzbuzení ke křesťanům třetí generace v době těžkých zkoušek. A krom toho: obnáší veliké tajemství. Opravdové tajemství.

Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem…. Není to snad to pravé tajemství, že se na tomto rozporuplném světě, v divokých lidských dějinách, mezi námi tady ukázala právě Boží milost!? Nezasloužená přízeň! Překvapivé odpuštění dluhů místo toho, že by nám tu všechnu naši špatnost Pán Bůh sečetl, podtrhl a oznámil, co nás to bude stát! Není to snad vpravdě veliké tajemství, že nám, vězňům na doživotí pro viny vlastní i společné, ukázal nejvyšší Soudce laskavou tvář a vyhlásil nám všem velikou amnestii? A ne z populismu, jako dnes někdo, ale z opravdové velkorysosti a lásky k nám všem. Tak si to vemte, sestry a bratři, tam kde člověk zasloužil trest, přichází velkorysost a odpuštění.

Navíc amnestie znamená „zapomenutí“. Už skrze proroka Izajáše to Hospodin ohlásil. Předem, jako něco zcela nového. Ještě dřív, než to na zemi vyraší. Totiž: „Na tvé hříchy nevzpomenu více“. My říkáme: odpouštím, ale nezapomenu. Ale ukázala se už mezi námi Boží milost: Bůh odpouští a zapomíná, dobrovolně a velkoryse zapomíná. Slibuje, že na naše stará provinění zapomene. S kolika špatnostmi a dluhy jsme tady o Vánocích, na konci tohoto roku před Boží tváří asi!? Ale ukázala se Boží milost – a to znamená, že naše špatnosti a dluhy jsou zrušeny, Bohem zapomenuty, vymazány, odpuštěny.

Rozhodující přitom je, že tato Boží milost se ukázala jako dějinná událost. V osobě Ježíše Krista. V jeho podivném narození. V jeho kázání a učení, v jeho skutcích. V těchto událostech završených tím, že Ježíš vydal sebe ukřižování kvůli nám, místo nás, pro nás. Proto naše víra není založena v nějaké báji. Proto neslavíme vánoce jako nějaká kouzla nebo idylu. Ale taky ne jako jen křesťansky přebarvené pohanské svátky slunovratu. Proto taky Boží milost není jen utěšování, že nám je Bůh kdesi příznivě nakloněn. Protože Boží milost se ukázala, udála se na Ježíši z Nazareta v našich dějinách.

A proto je taky dnes příležitost, abychom se rozpomenuli na to, kdy a jak se tahle nezasloužená Boží přízeň ukázala v našich životech, v minulých dnech.

Ale tím to zdaleka nekončí! Vždyť slyšíme, že ta Boží milost se ukázala taky tím, že přináší spásu všem lidem. Stalo se opravdu něco zcela nového. Že ta velkorysá Boží přízeň přináší osvobození a šanci žít jinak všem lidem, každému člověku. Bez rozdílů a bez podmínek. Tedy už ne jen jednomu zvláštnímu národu nebo nějaké zvláštní skupině lidí. Ten milostivý Boží příklon k člověku, ta velkorysá nabídka žít nově z milosti přišla na svět s Ježíšem pro Izraelce i Palestince, pro Halíka i Zemana, pro ty, kteří chodí do kostela každou neděli a svátek i pro ty, kteří se tu objeví třeba jen o Vánocích. I pro ty tzv. bezbožné Čechy. Nikdo není touto Boží milostí vynechán či zapomenut. To je velké tajemství křesťanských Vánoc. To je nepochopitelný a nečekaný Boží dar pro každého.

Ale ani tím to nekončí. Tato nezasloužená Boží přízeň, která se s Ježíšem od jeho příchodu na svět ukázala a přináší spásu všem lidem, nás vychovává! Neskončila s Ježíšem na kříži. Děje se. Vychovává nás.

To je dál něco podivuhodného! Tohle slovo zde apoštolem užité může mít různé zabarvení. Boží milost nás vyučuje, vlídně poučuje. Luther zřejmě potřeboval slyšet a přeložit, že nás umravňuje. Dalo by se taky říct, že nás Boží milost napravuje nebo kultivuje. Vzdělává nás. Ale stejně nejlepší je, že nás vychovává. Protože za tím můžeme cítit tu otcovskou Boží lásku. A my přece potřebujeme stále být vychováváni a kultivováni, ať je nám patnáct nebo šedesát či víc. Stále potřebujeme, aby nás Boží milost vychovávala v lidi lidštější, ale taky v lidi svobodnější, věrnější a nadějnější, zkrátka podobnější Božímu obrazu, podobnější Ježíši Kristu. A my dnes slyšíme, že nás Boží milost k tomu vychovává, že se nás Bůh nevzdal, má s námi velkorysou trpělivost.

Ježíš se narodil, přišel na svět, aby se pro všechny ukázalo, že Bůh nás vychovává milostí. Že nás milostí vychovává. Oslovilo mě, jak to vyjádřil P. Hošek v rozhovoru s Petrem Vaďurou: Zkusme si představit obličej člověka, který právě dostal zprávu, v níž se dozvěděl, že zlověstná lékařská diagnóza byla mylná a on je tedy vlastně zdravý. Nebo si představme člověka ve vězení, který se právě dozvěděl o svém nečekaném propuštění na svobodu. Nebo zoufalého dlužníka, který dostal poštou potvrzení o odpuštění dluhů. Boží milost je prostě něco tak velikého a tak nečekaného, že ten kdo se o ní dozví a kdo ji přijme, nemůže zůstat stejný. Jeho srdce roztaje, zjihne, změkne. Takto chápu „výchovné“ působení Boží milosti. Když člověk dostane zprávu tak dobrou, že ani neměl odvahu něco podobného očekávat, pak to s ním nutně něco udělá.

A já už teď vím, že všechno to další, co tady v našem oddílu apoštol říká, a co je taky moc důležité, stačím říct jen velmi stručně. Totiž, k čemu že nás ta Boží milost vychovává: abychom se zřekli bezbožnosti, tedy snad taky svéhlavosti, a světských vášní, které se v nás pořád ozývají. A abychom žili rozumně, tedy střízlivě, rozvážně i střídmě, a taky spravedlivě – doma, ve sboru, v práci. A taky zbožně, tedy, abychom byli pevně, hluboce a střízlivě zakotveni v Boží milosti, v tajemství Kristovu, a tak vnitřně svobodní. A taky už stačím jen větou říct, že nás Boží milost k tomu všemu vychovává, abychom byli lidmi skutečné naděje. Protože nám ji vždycky, za všech okolností a navzdory všemu co vypadá beznadějně, dává vzkříšený a oslavený Ježíš, náš Spasitel. A my můžeme očekávat jeho slavný příchod a s ním příchod Boží slávy a tak i blažené splnění naší naděje. Tak až k tomu nás vychovává Boží milost. A už jen velmi krátce stačím říct to co zní nakonec, ale vlastně je to opora všeho. Totiž, že On, náš Spasitel Ježíš Kristus se za nás obětoval. Aby nás vykoupil ze vší nepravosti, tedy nelidskosti, a ze vší nespravedlnosti. A aby nás posvětil, tedy oddělil ke zvláštnímu úkolu a poslání, totiž abychom se stávali jeho vlastním lidem; abychom se dokázali odlišovat zápalem pro dobro, jakkoli se bude vnucovat, že to nemá smysl a že „za dobrotu na žebrotu“. O tom všem, sestry a bratři, dál s pomocí Ducha svatého přemýšlejme a ptejme se, jak se to má projevit v našem životě. Já už dnes nestihnu víc k tomu říct.

Ale, snad to nevadí. Protože stačí, když si dnes připustíme, že jsme třeba tím zoufalým dlužníkem, který dostal speciálním vánočním poštovním kurýrem Boží zprávu a potvrzení, že mu jsou všechny dluhy odpuštěny. A proto se už nemusí trápit, co s ním bude dál a pocítí, že má najednou dost proto, aby pomohl nebo udělal radost druhým. A kdo takovou zprávu osobně dostane a přijme ji jako něco naprosto nečekaného, nezaslouženého a osvobodivého, nemůže přece zůstat stejný.

Amen.

Modleme se: Pane, děkujeme, že to, co tady slýcháme, můžeme dnes přijmout jako nový velký dar od Tebe: že se tvá milost ukázala i pro nás osobně a v našem životě. A že nás nepřestáváš ve své trpělivé lásce vychovávat v lidi, odpovídající jasněji tvému obrazu a příkladu tvého syna. Věříme, že tvá milost nás také zve dnes ke tvému stolu. Prosíme, smiluj se nad námi a přijmi nás. Amen.


Stáhnout kázání ve formátu: PDF (pro čtení)