28. září 2014

Petr Pivoňka

Čtení: 2. Korintským 1,3–11 / kázání: Matouš 6,13 / poslání: Židům 2,14–18

A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. Matouš 6,13

Bratři a sestry,

tohle nás učí denně prosit ten, který sám byl vystaven všem pokušením jako my a ještě daleko horším – když byl pokoušen ďáblem hned na počátku své cesty na poušti, a když byl pokoušen v úzkostech duše v Getsemanech, zradou svých nejbližších, posměvači a opuštěností na kříži – ale obstál, na rozdíl od nás. Ví, co to je, ví, jak jsme my slabí a má s námi slitování, a proto nás vede k této prosbě.

Jaká pokušení jsou pro nás křesťany dnes hodně aktuální? Že zlo jako konflikty, viny, násilí, neřešitelné problémy se kumuluje a že roste a vytlačuje a zatemňuje dobré Boží dílo a dobré lidské snahy. Že dobré úsilí a modlitby nemají tu sílu – to je jedno naše aktuální pokušení. Někdy se, pravda, sejde toho zlého tolik najednou  – třeba smrt někoho blízkého, reálné hrozby islamistů, otrávenost z politiky až po ty drzé lživé billboardy před kostelem, že jsme v pokušení vážné malomyslnosti, otrávenosti, malověrnosti. Zlé unavuje a chce nás unavit. Ježíš zná tuto naši situaci. Poznal sám, jak tohle pokušení bere sílu a ví, že zlo je silnější než my. Proto nás vede ke zdroji vzdoru a sil, proti tomuto pokušení, proti této únavě víry a naděje, k této prosbě.: …a nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. Potřebujeme se takto modlit denně, často, abychom z moci Otce nebeského čerpali sílu proti tomuto pokušení, že zlo zvítězí, že nemá smysl mu vzdorovat…že je to prostě tak, jak řekl jeden advokát: kdo víc lže, uspěje. Ne, říká Pán Ježíš: ne, ale sami od sebe tomu vzdorovat nedokážete, moji milí. Potřebujete takhle prosit.

Je ale taky pro nás křesťany opačné velké pokušení, totiž, že sílu pokušení a zlého podceňujeme. To se nám snadno stává. Tomu rozhodně tato Ježíšova prosba brání. Vždyť nás denně učí prosit o Boží pomoc a zásah, protože pokušení a zlo jsou nad naše vlastní síly. Ale co když na to vůbec nedbáme? Co když v pokušeních neprosíme: nevydej nás v pokušení? Pak je bitva bez boje často prohraná. A já znovu a znovu podobně jako apoštol Pavel volám: jak ubohý a odporný jsem to člověk. Nevydej mě pokušení hodit to za hlavu. Že bych se přestal stydět. Že bych přestal svých selhání litovat a prosit o tvé odpuštění, že bych přestal doufat v tvou slitovnou uzdravující lásku. Vytrhni mě zlému – sebelítosti, lhostejnosti a zatvrzelosti – odcizení. Podobně později v židovském Talmudu najdeme prosbu: „Nezanechávej mě moci hříchu, ani moci viny, ani moci pokušení, ani moci hanby“.

Ale taky se nás týká pokušení sebeklamu – že si myslím, že jsem dostatečně zbožný a přitom se ve všedních dnech chovám jako bezbožník. Tak nás Pán Ježíš učí prosit: Nevydej nás, Otče, pokušení, abychom klidně chodili na bohoslužby a k večeři Páně, a přitom jsme se někde chovali tvrdě, nespravedlivě, podněcovali s někým spory, chovali se ne jako tvé děti, ale jako děti světa, ve kterém právník klidně řekne: to víte, kdo víc lže, ten uspěje.

Ale zbav nás od zlého… Je taky pokušení chápat to tak, že nás Bůh zlého zbaví, že nám zlé a zlého odstraní z cesty, a prosadíš naše právo. Proti tomu nás Pán Ježíš učí prosit: neuveď nás do takového pokušení, ale dej nám sílu, Bože, abychom se my zlému dokázali vzepřít, abychom se my zlého nedopouštěli. Dej nám prohlédnout zlo, nespravedlnost, abychom se jimi nenechali zaslepit a nedopouštěli se ho s tím, že my jsme přece v právu. Tak nás vysvoboď o zlého!

Teologové, učitelé církve i obyčejní věřící lidé si už dlouho lámou hlavu s otázkou, jak jde dohromady Boží dobrota a moc, všemohoucnost, s existencí zla a strašlivého utrpení lidí, hlavně toho nezaviněného. Ano, smíme to otevřeně přiznat, že i my s tím míváme vnitřní problémy. Už od velkého církevního otce Augustina se snaží teologové všechnu vinu za zlo a utrpení svalit na stranu lidí a Boha vyvinit a ospravedlnit. Ale to není řešení, jistě ne nevinných obětí, třeba trpících a zemřelých dětí. Pak se začalo od Tomáše Akvinského mluvit o tom, že Bůh zlo dopouští, ale jen v zájmu ještě většího dobra. Jakoby tedy zlo mělo jakýsi výchovný charakter? U trpících dětí? Ne! A pak přišli nedávno, po Osvětimi, ještě další koncepty: Bůh trpící v trpících a s trpícími, ale bezmocný. Zní to biblicky, křesťansky, ale není to ani biblické ani křesťanské! Ani SZ ani NZ, ani Ježíš ani Pavel či Petr nic takového nehlásají, že by Bůh, který soucítí s trpícími a kterého se zlo, kterým lidé trpí, dotýká, že by tím sám trpěl, byl slabý a bezmocný proti zlému. A tak je to zřejmě pokušení těch, kteří se trápí těmito otázkami zla a Boží moci: totiž zbavit Boha moci nad zlem ve jménu lásky, která spolu trpí s trpícími, ale je bezmocná. To si rozhodně Ježíš o Otci nebeském nemyslel. Když nás učí prosit: a neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého/Zlého!

Je to vůbec zvláštní pokušení: chtít Boží lásku a moc vzhledem k nepochopitelnosti zla vysvětlit, vyřešit. Nebeského Otce, Boha všemohoucího nelze smířit se strašlivostí zla a lidského utrpení žádnými teologickými či rozumovými koncepty. Naslouchejme Ježíši: vede nás touto prosbou na jedné straně k pokornému nevědění před záhadou pokušení a zla. Vede nás ke zdrženlivosti před tím, co nepochopíme a nemáme ve své moci. Neuveď nás v pokušení. Ale zároveň je jeho prosba nesena velikou důvěrou v dobrého Otce nebeského, který je vůči zlu mocný, má nad pokušeními i nad zlem svrchovanou moc, a může a chce nás ze zlého vysvobozovat! I když zůstává záhadou, že nás nechává pokušeními procházet a zlého a trápení nás nezbavuje, neodstraní nám ho jednoduše z cesty, přece s Ježíšem prosíme jako ti, kteří věří, že nás chce a může zlému vytrhnout, nenechá nás v něm a jemu napospas. Jak to dosvědčil ve 2 Kor apoštol Pavel: On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí…

A tak je třeba s biblickými svědky v čele s Pánem Ježíšem přiznat: Bůh zůstává vzhledem ke zlu a utrpení nepochopitelný. Vždyť nezabránil utrpení svého lidu, ani maličkých a nevinných, ani svého vlastního Syna nezbavil zlého. Ale zároveň mnozí z těch v čele s Ježíšem svědčí, že Bůh je Otec milující a nebeský, svrchovaný ve své autoritě a moci i nad vším zlem. Že má nad zlem převahu. A své milované a věrné, ty, kteří v něho věří, zlému nevydá nadobro, ze zlého je vysvobodí. Pro ty, kdo věří a mají tuhle naději, to činí a bude stále znovu činit. Křesťané buď žijí z této naděje, anebo přestávají být křesťany!

A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. Bratři a sestry, klíčem k této prosbě je Ježíšův kříž a zmrtvýchvstání. Moc lásky, která nebyla ušetřena a zbavena pokušení, utrpení, ztráty, opuštěnosti i od Boha. Moc lásky, která se dokázala pro druhé nevyhnout zlému, vzít je za druhé a pro druhé na sebe. A Bůh to chtěl a připustil. Ale když už se zdálo, že tuhle lásku zcela opustil, že ji vydal nadobro lidskému odsouzení, moci smrti a hrobu, ukázalo se, že se k ní přiznává. Že není bezmocný, ale naopak mocný jako Stvořitel. Jako Otec, který pozvedá svého syna ze smrti. Tak naplňuje jeho slova, jeho modlitbu pravdou a láskou, která nás ze zlého vysvobozuje a dává nám ve víře sílu se zlému nepoddávat. Amen.

Modleme se: Otče náš nebeský, Ty nám dáváš sílu hříchu nevyjít vstříc, zlému nepřivolit, zlého se nedopouštět. Ty nás chceš a můžeš pokušení nevydat a zlému nás vytrhnout. To my se pokušení vydáváme, tak snadno a ochotně někdy, až hrůza, my křesťané! To my se zlému ve tvé síle nevzepřeme, protože chceme prosadit svou a sebe a druhého přemoct. Z celého srdce, Otče, děkujeme za to ujištění v Kristovu slovu a u jeho stolu, že ty nás pokušení napospas nevydáš, nedopustíš zkoušku nad naše síly, ale od zlého i od toho Zlého nás vysvobodíš. Pane Ježíši, zmocni nás svou láskou, abychom se nevydávali pokušení a nepodléhali zlému! Amen.