29. listopadu 2009 - 1. neděle adventní

Petr Pivoňka

čtení: Izajáš 21,11–12 / kázání: Římanům 13,11–14 / poslání: 1Tesalonickým 5,23–24

Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla. Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním. Ř 13,11–14

No jo, ale kolik už od té doby uběhlo času, a pořád je tu ještě noc! A jak dlouho to ještě potrvá, než přijde den? A přece, milé sestry a milí bratři, když srovnáme ty dva výroky – prorokův a apoštolův – jsou v jedné linii, ale je v tom apoštolovu slovu jasný posun směrem ke světlu dne!

Prorokův výrok je záhadný. Odkudsi z Edomu nebo z míst mlčení slyšel, že na něj volají: „Strážce, kolik zbývá z noci? Strážce, kolik zbývá z noci?“ A prorok jako strážce, který vidí dál a vyhlíží jitro, odpovídá: „Přichází jitro, ale ještě je noc. Chcete-li pátrat, pátrejte! Navraťte se k Hospodinu, přijďte!“

Apoštolova výzva je přece jen jasnější. Ne, že by Pavel mluvil v daleko lepší době. Ale mluví z víry, že to, co záhadně vyslovil kdysi prorok Izajáš, a co řekl jen pro jakýsi Edom, mlčící v temnotách, začalo se naplňovat pro všechny lidi, když na svět přišel Kristus. Tehdy noc lidských dějin projasnilo světlo Božího dne – a to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila, slyšíme odjinud.

Tohle slovo jistě naráží – dnes jako tehdy, když je Pavel psal římským křesťanům. Naráží na příliš mnoho temných, bolestných a hrozivých událostí v dnešním světě. Na strach z fanatických služebníků temnoty i na ekologické hrozby. Na předpovědi zkázy – např. teď film 2012 – zneklidňující především děti a mládež. A u nás třeba tohle slovo naráží prostě jen na skepsi živenou úpadkem mravnosti, slušnosti, práva. Na otrávenost a únavu ze stavu politiky a ze stavu naší země. Na zklamané ideály sametové revoluce. Zkrátka: ještě je příliš noci ve světě, v naší zemi, v lidech i v nás.

Ano, to apoštol nepopírá ani nezakrývá. Ani Ježíš to nepopíral. Noc je ještě stále tady. Nepominula ještě. Ale pokročila. Protože se něco rozhodujícího stalo. A den Kristův se přiblížil. V tomhle je Pavel, stejně jako prorok Izajáš jistý. Dějiny nejdou zpět ani nestojí. Vždyť to nejsou jenom dějiny lidských stínů i nejhlubší noci. Ani to nejsou pouze dějiny lidských úspěchů a neúspěchů. My přece žijeme v dějinách, do nichž promlouvá Hospodin. A rozhodujícím způsobem do nich promluvil, když do nich vstoupil skrytý v člověku Ježíši, svém Synu.

A proto, vzkazuje nám apoštol: Vždyť vy přece víte, co znamená tento čas… Jakoby námi apoštol poprvé zatřásl, abychom se probrali. My jsme naopak často jako ve snu. Nechápeme, co se to děje. V čem to žijeme. A proto na to raději nemyslíme. A teď námi apoštol třese: vy přece víte, co znamená tento čas. Ať už se děje cokoli. Ať je vám dobře či hůř. Ať si je u moci jakákoli strana a vláda. A přestože se dějí věci, které nechápete. …nastala hodina, abyste se už probudili: vždyť nyní je nám spása blíže, než tenkrát, když jsme uvěřili.

Den Kristův je nám nyní blíž. Den, kdy Ukřižovaný a Vzkříšený přijde ve slávě a k soudu. Kdy budou odděleni milosrdní, slitovní a lidští od lhostejných a nelidských, bližní od egoistů. Vše bude vyjasněno jako ve dne. A všechna domněle přikrytá špatnost a promlčené zlo, bude odhaleno a souzeno spravedlností – plnou milosti – Ježíšem Kristem. Ještě je noc, ale už pokročila k tomu dni, na který se přece také můžeme ve víře těšit. Vždyť to bude den, kdy se naplní naše víra, naděje a zvláště láska. Den radostného setkání s naším Pánem, který přijde jako Pán všech.

A vy ještě spíte? Vy se přece nemůžete nechat uspat únavou z toho všeho, co ještě připomíná noc – kolem vás i ve vašem životě! Ale ani vnějším blahobytem a pohodlím. Ani na moment unikat do spánku hýření, opilství a ztráty sebekontroly. Proberte se i ze spánku vlažnosti. Spící, ospalí, unavení křesťané – to nejde k sobě s tím přicházejícím dnem. S adventem. To je dnes to, co lidé nejméně potřebují!

Čeho je dnes naopak nejvíc třeba? Abychom my – každý na svém místě, v tom, co umíme a co je nám dáno, jednali jako lidé toho dne. Proto Pavel tak naléhavě klade na srdce křesťanům v Římě: Žijte řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním. Pro nás, milí přátelé, není tenhle apoštolův vzkaz méně naléhavý a závazný, než pro římské křesťany před takřka 2000 lety. Naopak! Noc přece zase o kousek pokročila a den Kristův se přiblížil!

Kdo jiný a kdo víc, než právě my, bychom měli věřit a dávat konkrétně najevo, že má smysl a cenu žít řádně, jako za denního světla. Má to přece smysl a cenu usilovat o to, co obstojí ve světle dne, který se přiblížil!

To teď ale musíme dělat rozhodně a radikálně. Protože, my víme, že noc pokročila, ale ještě v ní musíme žít a neztratit přitom směr a výhled. Někdy je tato noc jasnou temnotou ve zlých skutcích. Ale stává se také plíživými stíny a mlhovinou, v nichž najednou tápeme. Najednou nás např. někdo chce zastrašit a zatáhnout do nepravdy. A tu náhle tápeme ve stínech a mlze a strach nám velí se podřídit, přidat se k tomu. Proto potřebujeme znovu jasně vyslyšet výzvu: Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla. Probuďme se, vždyť přece rozumíme tomuto času, a oč jde. My přece víme, že nestojíme jen před lidskými soudy ani jen před vlastními, ale že budeme stát ve světle pravdy Kristovy a pak vše bude jasné. A proto potřebujeme odkládat skutky tmy jako noční košili a oblékat se ve zbroj světla. Co to znamená?

Oblečte se v Pána Ježíše Krista! Co to konkrétně obnáší, to nám tady v negativní podobě apoštol říká: nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním. Doslova: nebuďte starostliví o sebe. Nebuďte starostliví o své ego. To může dostat taky podobu nepatřičného strachu o sebe. Najednou se jako křesťan ocitnu v nějakém temném místě. V co se obléknu? Ve vyslovení pravdy, v solidaritu a lásku? Anebo v touhu se uchránit, a proto v přikrytí nepravdy? Bývá to těžké postavit se odvážně na stranu pravdy i pro křesťany. Ale vždyť my se přece neorientujeme jen na tom, co je pro nás dobré v dané chvíli. My přece víme a věříme, že noc pokročila a den se přiblížil.

Proto odložme sobeckou či ustrašenou starostlivost o sebe. Nenechme se zmást skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla. Ve vzájemnou lásku. V lásku Ježíše Krista. V lásku ochotnou snést i pomluvu i přinést oběti. Pak poznáme nově Boží blízkost, pomoc, sílu i útěchu. Vždyť my víme, čí den se přiblížil. Koho očekáváme. A víme přece, že v tom svítání nestojíme jen sami se svými silami. Ani v tom přemáhání spánku, všelijakých svých špatných sklonů a starostlivosti o sebe – nestojíme sami.

Modleme se: Pane Ježíši Kriste, tvé slovo nás probouzí. Prosvěcuje naše stíny v duši i v našem jednání. Je nám světlem na cestě z noci ke tvému dni. Dává nám jasný směr i sílu. Pomoz, ať před ním neuhneme. Pomoz, ať jej dokážeme v dalších dnech poslouchat. Děkujeme, že proto smíme dnes společně jít i ke tvému stolu. Amen.


Stáhnout kázání ve formátu: PDF (pro čtení) | MP3 (pro poslech)
Poslechnout si kázání