29. prosince 2013

Jiří Kabíček

Čtení: Lukáš 4, 33–35 / kázání: Lukáš 2, 21–32 / poslání: Židům 4, 12–14

Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala. Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina – jak je psáno v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ – a aby podle ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata. V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“ L 2, 21–32

Milí bratří a sestry, text, který jsme přečetli přináší vyprávění o Simeonovi, zbožném muži, který se dočkal toho co celý život očekával. Na vlastní oči uviděl v nově narozeném betlémském dítěti mesiáše. Všimneme si dnes jeho proroctví, které pronesl o nově narozeném Ježíši, když požehnal jeho rodičům Josefovi a Marii. Marii. Řekl: Hle tento je dán ku pádu a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat i tvou vlastní duší, pronikne meč, aby vyšlo najevo mýšlení mnohých srdcí.

Často se divíme a pozastavujeme nad tím proč Ježíš, který činil dobře všem, jak o něm pověděl apoštol Petr v jednom kázání ve Skutcích apoštolů, měl také nepřátele. Zdá se nám to nelogické, domníváme se, že ten, kdo rozsévá jen dobro by měl zase dobro sklízet. Ale skutečnost je jiná a naše zkušenost nás o tom denně přesvědčuje. Žijeme dosud v nevykoupeném světě. Pěkně to pověděl evangelista Jan, že světlo přišlo na svět, ale lidé milovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Čteme –li perikopy, které těsně následují po narození Pána Ježíše, pak nám vyvstane najevo jak hned od začátku se lidé bouří proti tomuto světlu. Vyprávění Herodovi, který dává povraždit v Betlémě malé děti protože se bojí nově narozeného krále Židů, je toho dokladem.

Proto Simeon pravdivě říká, že Ježíš bude dán ku pádu mnohým v Izraeli. Začalo to už v synagoze v Nazaretu, kde Ježíš měl první kázání. Jeho rodáci Ježíšovo kázání nepřijali a když jim řekl, že tomu tak bylo i za časů Eliáše a Elizea, kdy byli zachráněni pohané, žena ze Sarepty Sidonské v době hladu a Náman důstojník syrské armády z malomocenství namísto židů, byli pobouřeni. To byla chvíle, kdy jej chtěli ukamenovat a pak to pokračovalo dále. Ježíš neměl jen přátele, ale také nepřátele. Nakonec ho nejvyšší židovská rada odsoudila k smrti a exekuci vykonal římský prokurátor Pilát, ač nebyl přesvědčen o Ježíšově vině. Splnilo se proroctví Simonovo, že Ježíš bude dán k pádu mnohých v Izraeli.

Ale byli zde i ti, kterým byl Ježíš ku povstání. První křes´tané byli přece židé, byli to učedlníci, kterým se Ježíš po svém vzkříšení ukázal jako živý a oni pochopili, že do tohoto nevykoupeného světa přišlo světlo, které už nebude moci být zhašeno. To světlo v temnostech svítí a tmy jej neobsáhly píše evangelista Jan.

Tak je tomu až dodnes. Kolem Ježíše nemůže ani ten moderní člověk jít nevšímavě. Pravdivě prorokuje Simenon, aby vyšlo najevo mýšlení mnohých. A to se opravdu naplnilo. Znovu a znovu si to uvědomuji když mluvím s lidmi nevěřícími. Je možné kritizovat církev která mnohokrát selhala. Ale je těžké odsoudit Ježíše. Člověk podvědomě cítí, že by pak musel zvolit to co je nelidské, to co je zlé a co rozkládá. Friedrich Nietsche německý filosof odmítal Ježíše a jeho pokoru a pak musel nutně akceptovat ideu nadčlověka. Hitler to později strašlivým způsobem uskutečňoval. A víme kam to vedlo. Nebyl to nadčlověk, se kterým jsme se setkávali, ale podčlověk. Nebyl to ráj na zemi, ale peklo.

A tak Ježíš dodnes rozděluje lidi. Musejí se v setkání s ním se rozhodnout. Buď pro něj anebo proti němu. Člověk se staví proti Ježíši, i když si to často neuvědomuje, když chce ovládat druhé, místo aby jim byl ku pomoci, když šíří kolem sebe ovzduší konfrontace a nedůvěry. Odtud pramení terorismus, který je na hony vzdálen Ježíšovu požadavku, abychom milovali své nepřátele. Jistě nejde o emoce, nepřátelé nemohou být nikdy našimi přáteli, ale nemusíme jim vracet stejnou minci a můžeme jim přát vše dobré.

Že žijeme v dosud v nevykoupeném světě o tom se, dennodenně přesvědčujeme. To, že svět nebyl dosud vykoupen je pro mnohé židy dokladem toho, že mesiáš ještě nepřišel. A přesto to byli někteří židé, o jednom Simenonovi jsme dnes slyšeli, kteří uvěřili, že v Ježíši přišlo světlo, které svítí v temnostech. A pak přišli a přicházejí další, dnes jsou to mesiánští židé jak jsem se směl přesvědčit v Haifě když jsem navštívil svatou zemi, kteří rádi a dobrovolně jdou k tomuto světlu a nechají se jím prosvítit. A vydávávají svědectví tak potřebné pro nás všechny, že Ježíš svou láskou přemohl hřích a smrt a my jej smíme v naději následovat. A očekávat, že se jednou se rozední úplně a zcela.

Dosud poznáváme z částky, ale pak poznáme úplně píše apoštol Pavel. Je tomu tak jako když noční světla v ulicích jsou najednou vyřazena a jsou zbytečná, protože vzešel nový den, který ozařuje vše světlem, a před tímto světlem musí ustoupit každá temnota. Touto nadějí žije každý opravdový křesťan a tak i v dosud nevykoupeném světě neztrácí světlo života.

Pane, Tvé slovo je světlem, které rozhání všechnu temnotu, která je v nás i kolem nás. Je zdrojem naděje, která nezahanbuje nikdy. Je zdrojem síly, když procházíme zkouškami v našich životech. Dává nám možnost nerezignovat, i když už jsme unaveni a zdá se, že to už nevydržíme. Amen.


Stáhnout kázání ve formátu: PDF (pro čtení)