30. listopadu 2008 - 1. neděle adventní

Petr Pivoňka

čtení: Lukáš 1,68–79 / kázání: Izajáš 9,1–6 / poslání: Tesalonickým 2,16–17

Milí přátelé, bratři a setry,

původně prorok mluvil v 8. století př.Kr.do konkrétní situace Izraelců. Doléhal na ně útlak asyrské velmoci. Když ve tmě neviděli světýlko Boží naděje, sázeli jedni na odbojnou koalici a druzí naopak na poddanost. Ale Boží vzkaz ústy proroka zní jasně: „Nebudete-li stálí ve víře, neobstojíte“. Ta slova týkající se lidí žijících v temnotách ale přece daleko přesahují tehdejší dějinnou situaci Izraelců. Kolik je dnes i nedaleko nás, možná mezi námi, lidí všelijak sklíčených temnými okolnostmi a událostmi. Temnoty šíří mnohdy lidé – třeba ti zpupní, zfanatizovaní falešným pohledem na svět, nebo narcističtí, zaslepení vášněmi. A jsou lidé v temných a potemnělých vztazích a jsou také temnoty a stíny v duších. Někdo třeba už nic nečeká, myslí, že s ním už to jiné nebude, nemůže být. A jsou také lidé v temnotě svých výčitek, stínů, které nemohou vzít zpět a sami projasnit.

Prorocké slovo přislibuje všem takovým, že uvidí veliké světlo a že se budou radovat z Božího osvobození. Hospodin přichází jako osvoboditel, zachránce, spasitel. Ježíš znamená – Hospodin vysvobozuje – podobně jako Izajáš. Hospodin zláme všechno, čím jeden druhého utlačuje, spoutává, týrá, využívá a ponižuje. Pod jeho vítězstvím a vládou bude všechno, co ještě připomíná násilí a boj zničeno ohněm, aby po tom nezůstaly žádné stopy.

Až potud to snad chápeme. Jak jinak si mohl představovat porobený a zbídačelý lid spásu svého Boha? Ne jinak si představujeme v konečných důsledcích spásu Boží my.

Teď ale teprve oznamuje prorok pro nás všechny něco zarážejícího: jak přichází vysvobození z Boží moci? Tak že prorok říká: „Neboť se nám narodí dítě…“. Jako novorozeně přijde na tento temnotou obestřený svět náš vysvoboditel od Boha. Co to znamená? Že naše úleva a záchrana nejsou v lidských strategiích, ani v lidských silách, ani ve spojenectví s mocnými a vlivnými, ani v technice či zbraních – nýbrž v tom dítěti od Boha! Znovu si uvědomujeme, jak podivně přichází do tohoto světa Boží moc a vláda. Obyčejně, ohroženě, pod vnější slabostí, tak strašně lidsky – jako dítě. Ani věřícím to není snadné přijmout.

A jsou to zvláštní jména – považme na dítě: Divuplný rádce, Bůh silný, Otec věčnosti, Vládce pokoje. To ohrožené dítě ponese taková jména! Královské tituly? Pro jedny zůstane jen ohroženým dítětem, snad zajímavým člověkem, ale v kole světových dějin a v temnotách bez většího významu. A pro jiné bude nositelem vlády Boží! A přitom pro všechny se narodí a ta jména ponese. Ne, už prorok nás nenechává na pochybách, že Boží vláda a spása se uskutečňuje ve světě podivně. Nezajistí si předem uznání. Reakcí budou pochybnosti i důvěra. A bez víry ji nelze přijmout. Ale jedno je z tohoto zaslíbení znát jasně těm, kdo chtějí slyšet: že přichází z lásky, slitování, mírně a nenásilně, jako světlo a dítě, a pro svobodu, radost a pokoj všech, zvláště těch ponížených a sklíčených.

Teď ale: my věříme, že to dítě už se narodilo. Syn od Boha už nám byl dán. To nezapřeli už Bratři Kraličtí, a proto ten verš o budoucím narození dítěte, přeložili už jako to, co se stalo: Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám…

Ano: zanedlouho už budeme opět zpívat: Narodil se Kristus Pán, veselme se…Ale teď jsme teprve na začátku adventu. Proto se můžeme ptát: a co se vlastně stalo? Co se na světě po jeho narození vlastně změnilo? Bombaj, Kongo, Irák, Afghánistán… ale i samotný Izrael…Kolik lidí v temnotách! Ale i u nás: naše vláda a politici, Janov atd. Potemník a jeho potemníčci se pořád velmi činí! A vnášejí nepokoj. Je to jiné po jeho narození?

Ale, bratři a sestry, když to vezmeme z hlediska lidí, kterým prorok původně adresoval to Boží zaslíbení – byla jejich situace zásadně jiná? Vždyť oni cítili útlak a bezradnost. A prorok jim přislibuje světlo vysvobození v dítěti, které přijde na svět až za 800 let! A ještě nebude všemi poznán a uznán ten syn od Boha! A přece má to slovo už tehdy sílu. Už to zaslíbení se stává světýlkem naděje, vůní osvobození, radostí z lásky přislíbené v dítěti. Ohlášením vlády spravedlnosti a pokoje bez konce.
To proto, že to není lidská prognóza, ani jen vytoužená představa, ani sliby politiků. Je to slovo Hospodinovo, které už když se vzkazuje, vyslovuje, stává se potěšením. Už vyslovené, dokáže probouzet naši víru. Protože už zvěstované a vírou přijaté začíná se uskutečňovat. Protože se děje jako pravda, dokáže získat lidská srdce, a vnášet do nich vládu toho dítěte, mírnou, tichou, skrytou, ale mocí nezničitelnou, mocí spravedlnosti Boží a pokoje Božího.

A navíc, rozhodující už se stalo: dítě narodilo se nám, syn dán jest nám. To Boží zaslíbení se uskutečňuje. Děje. Vždyť jména toho dítěte – to nejsou nějaké nám vzdálené tituly, zavěšené kdesi v nebi! Ta jména se dějí! Zvěstují a projevují už Boží vládu tady, mezi námi. A při nás, ano!

Rádce nadaný Boží moudrostí, nezávislý na lidském mínění, je nám dán. Je při nás v našem rozhodování. Pomáhá nám z bezradnosti. Mluví a radí jako moc maje, ne jako zákoníci. Odkazuje nás k překvapením a divům, které pro nás Bůh koná a může konat s námi. Proto se může náš úděl ještě změnit, uvidíme světlo ve tmě.

On, navenek skrytý a stávající se člověkem – pomocníkem, je Bůh silný. Dává nám pocítit Boží pomoc a sílu, třeba právě, když jsme slabí. Vyvádí nás ze sklíčenosti, úzkosti, zotročenosti. Sílí nás, abychom se stávali svobodnými a nadějnými lidmi, schopnými vzpírat se zlému, skličujícímu, zotročujícímu.

Dává nám pociťovat lásku Otce věčnosti. Probouzí v nás pokoru i důvěru v Otce. V jeho mocnou péči, která není na chvíli, dočasná. Není závislá na tom, jak jsme zrovna hodní. Je věčná. A to neznamená, že je nějak nepředstavitelná a nehybná. Naopak. To znamená, že je Otec odnepaměti na cestě k nám. Že nám nikdy nepřestane dávat najevo, že o nás stojí. Nepustí nás ze své mysli nikdy. A taky, že cesta věčnosti patří jemu a že nám svého syna dal, aby nás vedl od časnosti k věčnosti. A on nás vede.

A vládne v nás a mezi námi svým pokojem. To neznamená, že budeme mít život snazší. Že naše duše nebude zápasit s neklidy, úzkostmi a špatnými myšlenkami. Ale znamená to, že on v nás vládne tichou mocí, která nám pomáhá to všechno přemáhat. Jeho pokoj přináší napravení všech narušených a pokřivených vztahů. Jeho pokoj není nějaký zbožně sobecký klídek, protože se opírá o právo a spravedlnost. Proto nás angažuje pro spravedlivé jednání, nápravu křivd, pro odpuštění a smíření. A jeho pokoj má moc se šířit, od srdce k srdci, od jednoho k druhému. Jako pozitivní nákaza se dokáže šířit jeho vláda – až bez konce spočine.

Ano, na trůně Davidově – to aby bylo všem jasné, že si to nikdo nevymyslel a nevytoužil, ale že je to dějinná skutečnost, že tohle přináší Ježíš, narozený z rodu Davidova.

A kdo je garantem toho všeho, co se už stalo a co se už děje z té vlády? A kdo zaručí, že se tahle vláda opravdu rozšíří tak, že bez konce spočine, že se bude dít od tohoto času – až navěky pak v plnosti? Horlivost Hospodina zástupů to učiní. Bůh Izraele, Stvořitel, Bůh Všemohoucí, Otec Ježíše Krista – ten je toto garantem. Ten to už činí a učiní. Jeho horlivost přece znamená jeho angažovanost. Jak miluje svůj lid i své stvoření. A nevzdá se jich! Nevzdá se nás. Je přece vášnivě věrný smlouvě, kterou se svým lidem uzavřel. I s námi. V tom dítěti.

Modleme se: Ty, už jsi Bože, ze své horoucí lásky k nám to rozhodující učinil. Dítě narodilo se nám. Syn od Tebe dán jest nám. A s ním vše, čím měníš tento svět a každého z nás. Díky, že můžeme opět nově ty události očekávat. Že chceš být s námi ve všem a navždy. Doufáme, že přicházíš, abys byl s námi u svého stolu. Nyní v neviditelném navštívení a jednou stále. Tys už to učinil a ještě učiníš. Děkujeme! Amen.