31. prosince 2012

Petr Pivoňka

Čtení: Skutky apoštolů 27, 9–26 / kázání: Izajáš 30, 15–17 / poslání: Lukáš 17, 5–6

Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: „V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. Vy však nechcete, říkáte: ‚Nikoli! Utečeme na koních.‘ A vskutku budete utíkat. ‚Ujedeme na lehkonohých.‘ A vskutku vaši pronásledovatelé budou lehkonozí. Jeden tisíc vás uteče před pohrůžkou jediného, před pohrůžkou pěti utečete všichni , až zůstanete jako opuštěná žerď na vrcholu hory, jako korouhev na pahorku.“ Iz 30, 15–17

Sestry a bratři,

tohle říkal prorok Izajáš Judejcům, obyvatelům a vůdcům Jeruzaléma v kritické situaci. Judský král Chizkijáš zavelel ke vzpouře vůči nadvládě Asyřanů, odmítl nadále být vazalem. A hrozila mocenská odpověď Asyřanů. Judejci v tom ohrožení hledali záchranu v Egyptě. V jeho vojenské síle a v jeho mocenské strategii. Že je to jako vracet se od důvěry Hospodinu do otroctví, nechtěl v té situaci nikdo slyšet. „Běda, synové umínění, je výrok Hospodinův, uskutečňujete záměry, ale ne moje … Odcházíte a sestupujete do Egypta, ale mých úst jste se nedoptali…“ Tak varuje prorok Hospodinův. Ale nebyl by to Hospodin, kdyby v tom varování nebylo slitování, náznak východiska, otcovské volání k návratu: „V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství…“.

To vlastně v té situaci znamená věřit.

Ale abychom si tuhle víru nepletli s nějakým rádoby zbožným obrácením do sebe, s nějakým stažením ze zlého světa do ráje svého srdce. A klid téhle víry abychom nechápali falešně jako pasivitu a jakousi zbožnou nadnesenost nad vše co hrozí a trápí. Nic takového!

Obrácení je naopak návrat k Hospodinu. Odklon od sebe a svých klamných strategií a příklon k Hospodinu, k jeho vůli, k jeho možnostem a pomoci. Návrat do prostoru jeho záměrů a osvobodivých možností. Ztišení neznamená náboženský úkon, obrácení do svého zbožného srdce, ale ani jen modlitby. Ztišení souvisí s odpočinutím, spočinutím. Že v tísnivých okolnostech věřící člověk dokáže odpočinout, spočinout v důvěře, že řešení je stejně u Hospodina. Tohle odpočinutí důvěřujícího, ale neznamená nic nedělat, nepodnikat. Znamená očekávat na Boží výzvu a sbírat síly k tomu, co bude třeba dělat. Vždyť i nám se stává, že hodně sil ztrácíme, když se v tísni všude možně sháníme po rychlém řešení a pomoci. Jen zmlkni před Bohem duše má, vždyť on ti naději vlévá.

Víra podle Izajáše tedy obnáší obrácení a ztišení. A dál klid a důvěru.

Ten klid právě souvisí s důvěrou. Není to klídek, pohoda, ani klid a nohy v teple. Je to klidné chování. Klid očekávající na dobré od Hospodina. Tady, v tom Izajášovu výroku kontrastuje ten klid důvěry s tím vzpurným: Nikoli! Utečeme na koních. A vskutku budete utíkat…Ten zdánlivě spásný útěk na tom, co se zdá silné a záchranné, obrátí se nakonec proti vám. Stále se ale ještě nabízí jiná možnost. Cesta důvěry, na kterou tě uvedl milující Hospodin. Ten, který vyčkává, chce se nad vámi smilovat… jak pokračuje náš oddíl. A proto vzkazuje, připomíná: V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství.

Spása, vítězství… ČEP používá tyto silné výrazy. Možná bude přínosnější, když se přidržíme skromnějších a konkrétnějších překladových možností. Osvobození nebo pomoc – místo „spása“. V obrácení a klidu jste osvobozeni. Nebo: kdybyste zůstali tiší, bylo by vám pomoženo. To k nám možná spíš mluví. A místo „vítězství“, raději „síla“ nebo taky zmužilost, rytířství, hrdinství. V klidu a důvěře bude vaše síla, projeví se vaše zmužilost, vaše hrdinství, děje se vaše rytířství. To je přijatelnější a lepší. Taky proto, že z dějinných i svých zkušeností víme, že zdaleka ne vždy spása znamená pro věřící záchranu a vítězství. Ale přesto může znamenat osvobození a sílu něco vydržet, něco unést, něčím projít. Neztratit přitom víru, smysl života a radost. I když věřící nezažije záchranu a vítězství, dokáže projevit zmužilost a hrdinství v trápení, ztrátách, ohrožení a pod břemeny. Proto je taky slovo prorokovo tak střízlivé a víra, jak ji vidí, nahlížena tak střízlivě. Protože jen tak je to pravdivé.

Jsme na konci dalšího roku a v očekávání nového. A proto je dobré slyšet a brát si k srdci tahle Boží slova: V obrácení a ztišení bude vaše osvobození a pomoc, v klidu a důvěře vaše síla.

I my pravděpodobně vnímáme různá ohrožení. Nějaké ty Asyřany. Ať už v rozměru osobním – v rodině, ve vztahu ke svému zdravotnímu stavu, nebo ke svému zaměstnání. Ale taky třeba s ohledem na vývoj v naší zemi, v politice a ve společnosti. Vnímáme taky ohrožení s ohledem na vývoj naší církve a našeho sboru. Ale taky světa a lidstva, téhle planety. A ptáme se, jaký je vůči tomu všemu správný a moudrý postoj? Co můžeme a máme dělat? A kde k tomu brát sílu a statečnost? Můžeme uslyšet a vzít si k srdci tahle Boží slova: V obrácení a ztišení bude vaše osvobození a pomoc, v klidu a důvěře vaše síla a statečnost.

Dnes máme taky možnost si připomenout, kde jsme tohle sami prožili. Kde jsme v obrácení k Pánu a ztišení sebe našli osvobození a pomoc? Kde jsme v uklidnění víry našli sílu a statečnost? Snad při tom ohlédnutí za uplynulým rokem najdeme každý nějaký důvod k vděčnosti.

Ale potřebujeme taky slyšet a vzít vážně to „Vy však nechcete, nejste k tomu svolní. Říkáte „Nikoli! Utečeme na koních…“ Je potřebné, abychom dnes na konci tohoto roku, měli na mysli i před očima, kde zaznělo tohle „Ne“ Bohu v našem životě? Kde jsem řekli „Ne“ Pánu Ježíši, klidné důvěře, skutečné svobodě? A jaké to mělo pro nás důsledky.

Není nic lepšího, než vstoupit do nového roku s tou starou dobrou vírou. S tou střízlivou a klidnou důvěrou, která nachází sílu i Boží pomoc. Jen je otázka, jestli to opravdu chceme. Jestli chceme skutečně vykročit a kráčet do dalších dnů i do nejistot i rizik cestou téhle víry. Jestli ano, nemůžeme jít zároveň po svých křivých cestách. Ani nemůžeme před nebezpečími utéct cestami falešných jistot. Proto je pro naši budoucnost tak důležité pravdivě nahlídnout to, co bylo. A odklonit se od toho všeho, co nebylo dobré, co bylo klamné, nač nakonec nebylo spolehnutí, čím jsme se znesvobodili a ponížili, co nám nepřineslo klid a odpočinutí, naopak.

Proto dnes končím tím, čím to Boží slovo dnes vlastně začíná: V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství… Slyšíme dobře? Obrácení, návrat, příklon k Hospodinu je na prvním místě. Je východiskem k pravé důvěře. I my se zřejmě každý nějak potřebujeme ke skutečné důvěře obrátit, navrátit. K důvěře, v níž je síla, statečnost a odpočinutí se potřebujeme navrátit. Všimněme si, že prorok jmenuje důvěru, o níž jde, až na posledním místě. Zřejmě proto, že o víře a důvěře v Boha rádi, hodně a hezky mluvíme, i se domníváme, že ji přece máme. Ale tady se nám říká, že se k ní potřebujeme obrátit, navrátit. A že k ní potřebujeme projít skrze ztišení a klid.

A pak se nemusíme bát ničeho, co nás čeká. Ani nečekaných bouří. Pak můžeme v takové důvěře najít sílu a statečnost, a můžeme být posilou i pro druhé. Třeba jako vězeň apoštol Pavel na bouřlivé plavbě do Říma. Anebo jako farář D. Bonhoeffer, když na Silvestra r. 1944 v nacistickém vězení, nedlouho před mučednickou smrtí, složil tu krásnou báseň „V moci dobrých sil“, kterou budeme za chvíli zpívat.

Začíná slovy: Obklopen věrně mocí dobrých sil, chráněn a sílen při každém svém kroku, chci s vámi prožívat dní těchto díl a s vámi vstoupit do nového roku.

A končí: Zázračně skryti v moci dobrých sil, čekáme klidně, co nám bude dáno. Zná za noci i za dne Bůh náš cíl a bude s námi v každé příští ráno.

Modleme se: Pane, my sami nejsme tak klidní a silní ve víře. Ani jsme nebyli a nejsme tak skutečně ochotni a odhodlaní k obrácení, navrátit se a přimknout se k Tobě v důvěře a poslušnosti. Ty znáš naše slabosti i selhání. Ale děkujeme za všechnu víru, sílu a upokojení, které jsi nám ze své lásky v uplynulých dnech daroval. A doufáme, že se nad námi chceš smilovávat. Doufáme, že nám dáš šance a pomůžeš opouštět vše, co je křivé a falešné. Doufáme, že jsi a budeš při nás v Ježíši, našem Spasiteli a Pánu. Doufáme, že nás obklopuje věrně moc tvých dobrých sil. Amen.


Stáhnout kázání ve formátu: PDF (pro čtení)