31. prosince 2015, silvestrovské bohoslužby

Petr Pivoňka

čtení: 2 Královská 5,19. 6,1–2 / Židům 4,1 / Galatským 6,9–10, kázání: Kazatel 3,1–13

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje. Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění? Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí. On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro. A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží.

Čas, proměny časů, zlom roků, lidská předsevzetí a hodnocení událostí – to patří k dnešku. Proto se mi zdálo vhodné a aktuální otevřít dnes Starý zákon a v něm právě Kazatele ve 3. kapitole.

Všechno má určený čas a vymezený čas. To platí o všech lidských záležitostech pod nebem – o všem, co lidé chtějí, co si přejí, pro všechny naše zájmy, záliby, předsevzetí, touhy, pro všechno naše úsilí – prostě pro všechno pod nebem. Tedy pro všechno stvořené – pro to, co není Bůh a co není božské. To všechno má určený a vymezený čas.

A teď dává kazatel příklady: **je čas pro rození i čas pro umírání. Čas pro sázení i čas pro vytržení, vykořenění toho zasetého **– což by se dalo aktuálně přeložit i tak: je čas k usazení i čas k vykořenění a přivandrovalectví… A pak uvádí kazatel celkem 14 dvojic či protikladů událostí, toho, co se děje lidem a skrze lidi. Co z toho lze vyčíst, uslyšet? Co nám chce Kazatel sdělit?

Ty časy různých, protikladných událostí – leckdy i absurdních událostí a protikladů na světě – nejsou nějaký předem načasovaný stroj, nějaký neměnný osud. Všechno má určený čas a vymezený čas. Tzn., že ho někdo všemu určil a vymezil. Nebo spíš: někdo ho určuje a vymezuje. I když ho Kazatel jmenuje jen velmi zřídka, Bůh mu není jen nějaký prvotní hodinář, který všechno nastavil, určil všemu čas a víc už dal od svého díla ruce pryč. Vždyť za chvíli říká Kazatel: že On všechno činí krásně a v pravý čas a přijde čas, kdy vyhledá, co zašlo.

Kazatel, poznal, že všechno pod nebem je dočasné, vymezené – Kraličtí říkají: vše je časem sevřené, obklíčené a času podléhající – na rozdíl od jediného, který je z času vyňat a není časem obklíčen. A Kazatel se s námi chce podělit právě o to, že Pán Bůh tomu všemu čas, meze a cíle ukládá a vyměřuje. Ne tedy tak, že všechno to předem určil a nastavil. Ani, že přímo ty události působí. Ale, že to všechno je časné a dočasné, vymezené – ne neměnné a nekonečné. Že to, co se děje a stává, není jen náhoda ani chaos ani jen absurdita, že tomu všemu Pán Bůh určuje a vymezuje čas ve své božské moudrosti. Tedy, je v tom dost prostoru pro lidské rozhodování, pro lidskou zodpovědnost. Proto jak a čím to dění naplníme. Jak ten čas pro to, co se právě děje, využijeme. Jakoby ponechával kazatel tu možnost, že nic není předem jenom dobré nebo jenom špatné a ztracené. I čas, kdy je třeba objímání zanechat, i čas ztrácet, i čas mlčet, i čas nenávidět, může být příležitostí k dobrému.

A to proto – že čas tady neznamená pouhý chronos, tedy plynoucí čas – nýbrž kairos, čas jako příležitost, jako lhůtu pro něco, jako vymezené období, v němž je ale obsažena jakási příležitost. Proto by zřejmě bylo lepší přeložit to např. „je čas k rození – pro rození – i čas k umírání, pro umírání“ – než jen „je čas rození i čas umírání“. Protože je čas pro něco i pro něco jiného. A záleží na tom, co s tím uděláš, jak se k tomu postavíš, jak využiješ příležitosti.

Vzápětí ale Kazatel klade takovou silvestrovsky bilanční otázku: Jaký užitek máš ty, kdo pracuješ, ze všeho svého pachtění? A mnohý by možná pokýval zachmuřeně hlavou. A já bych se třeba ozval: ale já svou práci nepovažuji jen za samé pachtění! Já, Bohu díky, vidím i užitek. Šťastlivec. A tak možná mám uslyšet a na konci starého roku si přiznat, že nemám svou práci přeceňovat. Že mám uznat, že má charakter pachtění, bez Boží dobroty a bez Božího požehnání. Vždyť bez tvého požehnání, marné naše počínání – zpíváme v jedné písni s J.A.Komenským. A možná si mám taky pokorně uvědomit, kolik lidí pracuje a skutečně se přitom pachtí a kolik se jich musí pachtit bez práce.

A přece: v těch všech proměnách časů a událostí, v tom všem co je jen dočasné a vymezené, i v tom všem co je v našem snažení a životě lopotné, únavné a stresující – děje se krásné a včasné Boží dílo: On vše učinil krásně a v pravý čas… říká a vyznává Kazatel. To už je předběžné evangelium. Vždyť se naplnil čas a přiblížilo se království nebeské, čiňte pokání a věřte evangeliu. Čas radosti veselosti světu nastal nyní, neb Bůh věčný, nekonečný, narodil se z panny… Čas radosti nastal a nepomíjí, protože ten čas radosti je kvas radosti. Jistě: dál platí, že je čas k rození a k umírání… čas plakat i čas smát se… nebo čas hledat a čas ztrácet, i čas k boji i čas k pokoji. A přece smíme věřit svědectví apoštolů, že v tom všem, v každé době, chvíli a situaci, pro Ježíše Krista platí: Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy. Proto je čas, abychom milost Boží nepřijímali naprázdno. Proto taky: nepromarněme čas, kdy je možno vejít do Božího odpočinutí – čas Bohem otevřených dveří. Proto ale taky: dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.

Nakonec povzbudivý příklad že to jde a jak až to může jít, jsme dostali my všichni jako dar k Vánocům. Když iniciativa bývalého evangelického faráře Dana Drápala na záchranu 153 syrských křesťanů dospěla až k tomu, že to vláda schválila a koncem ledna přijdou první z těchto vyhledaných pronásledovaných sester a bratrů do České republiky. Ještě mnoho dalších podnětů je v těch dalších verších 3. kapitoly Kazatele. Bylo by to na řadu dalších kázání. Já bych chtěl dnes skončit trochu silvestrovky slovy Kazatele ze 13 verše: A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží. V dnešním světě se často vyhledávají a zdůrazňují odlišnosti a rozdíly mezi lidmi. A slyšet jsou ti, co nám předhazují, jak jsou ty odlišnosti nebezpečné a nepřekonatelné. Ale to Kazatelovo slovo prostě a klidně upozorňuje na to, co je nám všem společné, a co platí pro každého člověka: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží. Kéž bychom si to častěji s věčností a pokorou uvědomovali. A právě dnes. Kéž bychom dokázali u toho velikého stolu Boží dobroty a Božích darů uvidět každého člověka.

Modleme se:
Dnes ti, Pane, zvlášť děkujeme za všechny ty dny, které jsme mohli v minulém roce prožít. Za ty klidné, pěkné, úspěšné i radostné, ale i za ty nesnadné, kdy se nedařilo, museli jsme bojovat s něčím těžkým, kdy scházela radost i víra byla malá. Děkujeme, že v tom všem jsi byl s námi a dopřál jsi nám zase čas milosti. Děkujeme za čas tvého Slova a tvých rozmanitých dobrých darů, které jsi nám dával okoušet, při všem našem pachtění. Děkujeme za všechen užitek, který jsi dopřál naší práci a našim snahám. Děkujeme, že můžeme prožít konec tohoto roku v míru, mezi svými, s vírou a nadějí, že ať se cokoli mění a ať cokoli přijde, ty zůstáváš s námi. Amen.