4. prosince 2016 - 2. neděle adventní

Petr Pivoňka

Kázání: Mt 24,1–14

Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud, přistoupili k němu učedníci a ukazovali mu na chrámové stavby. On však jim řekl: „Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno.“ Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!“ Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé. Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. Ale to vše bude teprve začátek bolestí. Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; povstanou lživí proroci a mnohé svedou, a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.

Sestry a bratři,

když slyšíme, že Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud, zní to, jakoby nic – vyšel a zase se do chrámu vrátí. Jenže tohle byl Jeho poslední odchod z chrámu. Už se sem nevrátí. Tedy rozhodně ne v tomto čase. Teprve až nastane chvíle, kdy – jak předpověděl – řeknete: „Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.“ Ale do té doby váš chrám zůstane pustý. A když to řekl, vyšel z chrámu a ten od té chvíle zůstal pustý. Pán Bůh se ho zcela nevzdal, zaslíbil, že se do něj jednou vrátí, až přijde ten Požehnaný v jeho jménu. Ale do té doby ho dočasně opustil.

A učedníci Ježíšovi ukazují na ty zatím ještě stojící mohutné chrámové stavby a jakoby se ptali: co bude s takovou stavbou, kterou Bůh opustil? Představme si to, že by někdo takhle poukazoval na náš kostel. A to ve chvíli, kdy by se v něm toho ještě tolik dělo, jako tenkrát se ještě dělo v tom chrámu. Jenže to by nebylo ani našemu kostelu, stejně jako tehdy jeruzalémskému chrámu nic platné, kdybychom se nechtěli nechat Boží láskou shromáždit a nechtěli bychom se nechat oslovit jeho slovem, které by nám i neznělo příjemně.

Ale co jim na to tehdy řekl Ježíš? „Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno.“ Tahle Ježíšova vize sahá až za zboření chrámu Římany v r. 70! Protože tehdy zůstala a stojí dodnes aspoň tzv. Zeď nářků. Tahle Ježíšova vize sahá až ke konci světa, až před ten příchod Hospodinova Požehnaného. Ale že nezůstane kámen na kameni na tom svatém místě, to nebude Boží trest, to nebude Boží pomsta zvnějšku. To bude důsledek hříchu – že si nedali od Boha říct.

Učedníci zřejmě pochopili, kam až sahá ta Ježíšova vize. A proto, když pak byli na Olivové hoře v soukromí, řekli Ježíšovi: A kdy to nastane? A jak poznáme tvůj příchod a konec světa? Je to pochopitelné a typické, že učedníky i nás zajímají tyhle dvě věci: Kdy už, Pane, bude konec všem těm trápením? A jak to poznáme? Ovšem Ježíš ani na jednu neodpovídá. Místo toho jasně říká: Hlavně bacha, aby vás někdo nesvedl! Tam, kde ostatní apokalypsy bijí na poplach, v každé bolestné události vidí znamení doby, předpovídají kdy a jak, Ježíš místo toho říká: tím se nenechte klamat ani vyvést z míry. To ještě není ono. Hlavně se nenechte pobláznit! Hlavně nevěřte nikomu, kdo by se vydával za spasitele lidstva. Nebo třeba jen národa. A už vůbec nevěřte nikomu, kdo by se přitom třeba zbožně odvolával na mé jméno. Tohle platilo pro první učedníky, pro Matoušovy posluchače, a platí to i pro nás v dnešní situaci i v tom, co přijde.

A zní to až neuvěřitelně, když nás Pán Ježíš připravuje na to, že přijdou mnozí takoví falešní Kristové a svedou mnohé, zřejmě i mnohé křesťany. Ono to totiž bude v atmosféře obecného strachu z válek. O válkách budete slyšet všechno možné a ze všech stran – upozorňuje nás Ježíš. Nastane válečná panika. Ale vy hleďte, abyste se nelekali. Musí to být. Ale ne jako nevyhnutelnost Božích trestů. Musí to zřejmě být jako nevyhnutelný důsledek lidského zmatení a šílení. Budou to čistě lidské hrůzy v lidské režii. Boží konec bude vypadat jinak. A tak: když se doba vymkne z kloubů a bude šílet, po vás učednících se žádá jen to, abyste nepropadli panice a beznaději, jakoby se snad události nebo i celé dějiny vymkly z Božích rukou. A jakoby tohle snad měl být konec všeho.

A jestli všichni apokalyptikové dokola opakují, že znamením konce světa budou války, pro které povstanou proti sobě národy a v důsledku toho bude samozřejmě hlad a k otřesům humanitárním se nakonec přidají i otřesy země – já, říká Ježíš, tohle vidím jinak: To vše bude teprve začátek bolestí. Zvláštní útěcha: že bude ještě hůř! Každopádně: tahle řeč není lacinou útěchou. Těch je a bude taky dost. Ježíšova řeč spíš všechny laciné útěchy boří. Abyste byli nakonec otevřeni pro skutečnou naději. A ta začíná u toho, že tyhle všechny hrůzy nemají s Bohem nic společného! A taky, že tohle všechno bude začátek porodních bolestí Kristova návratu.

Jenže ty porodní bolesti jeho přicházení se budou přímo týkat právě vás, učedníci. Tehdy vás budou jako kdysi jeho vydávat v soužení i na smrt pro jeho jméno. S tím byste měli počítat. A to vám taky říkám: nenechte se klamat. Nejen některé národy  – jak to vidíte dnes – budou proti vám křesťanům. Nejen od některých vám bude hrozit nebezpečí. Až to opravdu začne, budou vás nenávidět všechny národy pro mé jméno. Nejsou žádné křesťanské národy – to je falešná představa!

A tehdy, není divu, mnozí odpadnou – od Krista, od církve, od víry v Boží zaslíbení a vítězství – a i uvnitř církve se budou křesťané zrazovat a jedni druhé nenávidět. A v téhle nejhorší krizi církve zase povstanou lživí proroci, aby to vše vysvětlili a rozsekli po svém. Varování před nimi, to je vlastně červená nit Ježíšovy řeči.

A protože se v důsledku toho všeho rozmůže nepravost – bezpráví, vychladne láska mnohých. Protože se rozmůže bezpráví, lidi přestanou dodržovat zákony lidské i Boží, začne ubývat vzájemná solidarita a soudržnost. Něco z toho zažila církev a zažili jsme za komunistické totality. Jenže většinou to vidíme optimisticky tak, že ve zlých dobách se lidé semknou k vzájemné solidaritě a pomoci. Ale Ježíš tu zase nemaluje žádný idealizovaný obraz. Jaký třeba známe ze druhé kapitoly Skutků. Bezpráví se rozmůže natolik a církev bude v takové krizi, že křesťané budou ve vzájemné lásce chladnout, místo aby se semkli. Ale i přesto odtud zní naděje: Ježíš počítá zjevně s tím, že to ta církev přežije. Vychladne láska mnohých. Ale ne všech!

To „ale“ zde zase zní navzdory tomu všemu! „Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ Rozhodně tedy nic laciného a předem hotového. Ale naděje tu je! Ta bez iluzí a falešné útěchy. Kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Tedy: vytrvat až do konce bolestí, svodů a bezpráví, vytrvat až do konce i v krizi církve, když se mnozí pohorší a odpadnou a láska mnohých vychladne – o to tu jde – už teď – vytrvat až do konce. Kdo vytrvá až do konce, bude spasen. To přece znamená, že se v pravý čas setká s Tím, kdo nám jde vstříc, aby nás spasil.

Toto je evangelium proti všem falešným útěchám! Ne, nebude to všechno dobré. Nebude to lehké. Nepřejde to brzy. Ale, když se budeš tohoto evangelia držet, můžeš být tím, kdo vytrvá až do konce, a budeš spasen/a , uzdraven/a, vysvobozen/a, zachráněn/a Kristem, který nám vyjde vstříc.

Ale ještě něco budiž řečeno, než přijde konec. Že toto evangelium nezůstane v té strašné krizi světa a církve jen čistě privátní nadějí hrstky vytrvalců! Vždyť Ježíš říká, že toto evangelium o království Božím bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.“ Ale to přece znamená, že i v těch hrůzách bude po celém světě dost těch, kteří tohle evangelium budou kázat! Na svědectví všem národům. Na svědectví Pánu Ježíši Kristu a pravdě i moci jeho zaslíbení. Vždyť jak jinak by tohle bylo možné, než že se ukáže jako pravda jeho příslib: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi… a hle, já s vámi jsem po všechny dny až do skonání tohoto věku.

Modleme se.