5. prosince 2010 – 2. neděle adventní

Jiří Kabíček

čtení: Izaiáš 35 / kázání: Jakubova 5,7–11 / poslání: Jakubova 5,7–11

Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko. Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi! Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně. Hle, ‚blahoslavíme ty, kteří vytrvali‘. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť ‚Pán je plný soucitu a slitování. Jk 5,7–11

Milí bratří a sestry, máme dnes druhou adventní neděli. Obvykle chápeme advent jako přípravu na vánoce. A jistě právem. Vděčně se vracíme k tomu, že Bůh splnil svá zaslíbení a vstoupil ve svém Synu do našich problematických dějin, abychom mohli věřit, že svět není řízen jen lidskými zmatky, ale také Boží prozřetelností, jak je napsáno na ženevské radnici.

Ale v dnešním textu, když apoštol mluví o příchodu Páně, myslí na Ježíšův druhý příchod ve slávě a k soudu. Mluví o něm proto, aby vyvedl křesťany na konci l století z nervosity, protože druhý příchod Kristův nenastal tak brzo jak očekávali a přivedl je k trpělivosti. Druhý příchod Páně je blízko, praví apoštol, není pochyb, že se dostaví, i když to bude třeba trochu později. Je to projevem Boží trpělivosti, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.

Pro ty první křesťany, kterým píše apoštol na konci prvního století, to byla zkouška víry že navzdory tomu, co prožívali i zlého, a bylo to mnohem více než prožíváme my dnes, Kristus přece jen přijde a bude mít poslední a rozhodující slovo nade vším. I pro nás to není jiné. Nedávno jsme byli otřeseni řáděním muslimských teroristů v bagdáckém katolickém kostele, kde zahynulo přes 50 nevinných iráckých křesťanů. Proto výzva k trpělivosti je i pro nás dnes aktuální…

Jak tato trpělivost, ke které vyzývá apoštol má vypadat, ukazuje na příkladu rolníka ,který když zaseje semeno do země trpělivě čeká na příchod podzimního i jarního deště Ta trpělivost neznamená, že by rolník nic nedělal a o nic se nestaral. Musí dobře zasít a pak sklidit to co vyroste. Ale to, aby semeno skutečně vzrostlo, to nemá ve své moci. Je odkázán na příchod dešťů, na požehnání shůry.

I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko. Nedávno jsem četl článek o netrpělivosti jako kořenu zla. Velice jsem s ním souhlasil: Patří k naší hříšné přirozenosti, že nedovedeme čekat na to, co nám Bůh chce dát. Židovský spisovatel Franz Kafka kdysi napsal, že proto jsme byli jednou vyhnání z ráje, a proto se tam nemůžeme vrátit, pokud se této netrpělivosti nezbavíme. Veliký bohoslovec Karel Barth vystihuje podstatu lidského hříchu v tom, že si chceme pomoc (mluví o Selbsthilfe) sami zatím co Ježíš Kristus dovedl vždy čekat na Boží pomoc. Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého, jsou jeho poslední slova na kříži. Dle Lukášova evangelia. Ta pravá trpělivost ovšem není možná bez naděje, že příchod Páně, který spadá v jedno s naší smrtí, je blízko. Křesťanská naděje je naděje a tím se liší od ostatních klamných nadějí, že dovede čekat, protože prošla Ježíšovým křížem a smrtí a zvítězila nad mocí zla.

A pak apoštol konkretizuje jak by měla ona trpělivost projevit Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni: Hle soudce stojí přede dveřmi. Ti první křesťané nebyli andělé, ale byli takoví, jako býváme i my. Byla mezi nimi nedorozumění i stížnosti jeden na druhého. Je to možno tomu rozumět. Tam, kde jsou lidé blízko, v manželství, ve sboru, tam se objevuje také určité napětí, stížnosti a pomluvy. Apoštol to ale nepřechází mlčením. Radí a varuje. Ukazuje na to, že Soudce stojí přede dveřmi. Ten druhý příchod Kristův bude okamžikem, kdy budeme všichni souzeni a hodnoceni tím nejspravedlivějším soudcem. Jestliže máš chuť vynášet s konečnou platností soudy nad druhými, pak si uvědom, že i tebe bude soudit jednou tvůj Pán a oddělí to dobré od toho zlého.

Posléze apoštol pokračuje v rozvíjení toho, co znamená pravá trpělivost a mluví spíše o vytrvalosti, v řečtině je slovo, která znamená dlouhý dech. MAKROTCHYMIA .Za příklad, vytrvalosti v utrpení si vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně. Hle blahoslavíme ty, kteří vytrvali. Myslí zřejmě na ty proroky, kteří trpěli tím, že jejich slovo často nedošlo sluchu a odezvy u představitelů židovské církve často za jejich života. A přece vytrvali trpělivě jako Jeremiáš a teprve až jeho smrti se ukázalo, že jeho slovo bylo pravdivé. Výzvu i pokání pochopi a přijali ti judští až v babylonském zajetí.

A konečně je zmíněn jako korunní svědek vytrvalosti Job, který ,ač nerozuměl tomu proč mu byl uložen tak těžký úděl, nepřerušil kontakt s Bohem, a nakonec vyznal,. že dříve jen slýchal o Bohu a nyní jej jeho oko vidí. Poznal Boha jako toho, který je plný soucitu a slitování.

Jistě jsou mezi námi ti, kteří se mohou k tomuto vyznání Jobově připojit a vyznat jak jejich víra byla zocelena zkouškami, kterými prošli a ztrátami, které zakusili a jak poznali pak nově Boha, který vytrhuje ze zoufalství a beznaděje a dává novou sílu.

Na konci kázání mi dovolte jednu osobní poznámku. Navštěvujeme s některými bratry a sestrami z našeho sboru ty, kteří dosáhli 80 a více let, abychom jim vyřídili přání našeho sboru. Přeji těmto lidem dvě věci, trpělivost a naději, protože je to co my lidé, dříve narození, nejvíce potřebujeme. Bez živé naděje naše trpělivost umírá na úbytě a naše naděje, je li to skutečná naděje v Kristu, se projevuje právě trpělivostí, vyhlížením ono podzimního deště Božího požehnání. Buďme tedy trpěliví až do příchodu Páně. To nám vzkazuje apoštol v letošním adventu…

Modleme se: Pane, nauč nás trpělivosti, která věří, že tvé slovo se nevrací k Tobě s prázdnou a naději, která nezahanbuje nikdy, protože Tvá láska je rozlita v našich srdcích. Amen.