6. března 2011

Jiří Kabíček

čtení: Matouš 19, 23–20 / kázání: Matouš 20, 10–16 / poslání: Filipským 4, 4–6

Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři: Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘ On však odpověděl jednomu z nich: ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý? ‘ Tak budou poslední první a první poslední.“ Mt 20, 10–16

Milí bratři a sestry, způsob jak hospodář odměňuje dělníky, kteří pracovali na jeho vinici nás může provokovat. Volal jsem včera své dceři do Jeseníku, ptala se mě na jaký text budu kázat. Když jsem jí řekl, že budu kázat na dělníky na vinici, řekla mi, že její syn Samuel, který má skoro 15 let prohlásil, že je to nespravedlivé podobenství. Měl pravdu i nám se to zdá nespravedlivé a svým způsobem rozumíme námitkám těch, kteří pracovali hned od rána. Tak to chodí v tomto světě, že jsme odměňováni a hodnoceni podle našich zásluh. Jinak tomu ani být nemůže. Kdyby nějaký podnikatel se dnes chtěl řídit způsobem odměňování, který praktikuje hospodář z tohoto podobenství, brzo by zkrachoval. Ti nejlepší a nejpilnější pracovníci by od něj odešli a zůstali by jen ti, kteří by pracovali špatně, takže by podnikatel skončil ne v zisku, ale ve velké ztrátě.

Někteří vykladači mají za to, že Ježíšovo podobenství reaguje na podobenství, které si vyprávěli farizeové. Zemřel jeden mladý rabín ve 30-ti létech života. Na jeho pohřbu zaznělo kázání, které odpovídá na otázku, zdali rabín dostane, protože zemřel tak mlád, menší odměnu než rabín, který se dožil 80-ti let? Podobenství mluvilo o králi, který po dvou hodinách odvolává jednoho dělníka a pak se s ním po celou pracovní dobu prochází. Na konci dne je výplata a ukáže se, že dostanou všichni stejně. Těm, kteří se bouří proti tomu, král říká: ten mladý rabín za pouhé dvě hodiny udělal více než vy za celý den.

Zde máme klasicky vyjádřeno jak rozuměli farizeové a zákoníci své zbožnosti. Jako odměně, kterou si mohou zasloužit svou prací. Jsme náchylní je hned odsoudit, ale dejme pozor zdali v jemné formě neuvažujeme tak také i my. Když chodíme pravidelně do kostela a vyhýbáme se okázalým hříchům, zdali si nemyslíme, že je to s námi v pořádku, že máme právo na Boží přízeň?

Naše podobenství však chce ukázat, jaká je Boží spravedlnost. Hospodář najme v 6 hodin ráno na tržišti dělníky a pošle je, aby pracovali na jeho vinici. Smluví s nimi, že dostanou za celý den práce 1 denár. Pak jde ještě v 9 hod., ve 12 hod., ve 3 hod. a dokonce ještě v 5 hod. a řekne těm, které najal, že dostanou to, co je spravedlivé. V čase sklizně, když hrozila změna počasí, se skutečně mohlo stát, že hospodář šel na tržiště ještě hodinu před skončením práce, aby najal ty, kteří stáli na tržišti a byli ochotni jeho pozvání přijmout.

A pak přijde hlavní pointa našeho textu. Správce začíná vyplácet mzdu od těch posledních, kteří pracovali jen 1 hodinu. Dostanou denár, protože denár znamenal zajištění obživy pro rodinu na celý den. Denár však dostávají také i ti, kteří pracovali větší počet hodin. Nakonec přijdou na řadu ti, kteří pracovali hned od rána a snášeli tíhu dne a horko. Když dostanou také denár ti, co pracovali hned od rána, zdá se jim to nespravedlivé a bouří se proti hospodáři. Ale hospodář jim připomíná, že smlouvu neporušil, smluvil s nimi denár a ten také dostali. Vytýká jim, že se bouří proti jeho dobrotě a že si může ve svých věcech dělat to, co chce.

Co nám chce naše podobenství říci? Naznačuje, že u Boha neplatí naše spravedlnost, kde odměna se rovná zásluze. Bůh je dobrý a odměňuje podle své milosti. Jestliže chce i těm posledním dát to co prvním, měli bychom se z toho radovat a ne protestovat. Jestliže ti první namítali, že pracovali celý den, že to byla dřina, ve které snášeli vedro, pak tím dali najevo, že nepracovali s radostí. Je tomu tak jako bychom my, kteří jsme poznali Boha už ve svém dětství a vyrostli ve sboru naříkali, že jsme si nic neužili a záviděli těm, kteří poznali Boha až později anebo třeba až v posledních chvílích života. Cítíme jak by to bylo absurdní, vždyť odměna už je v tom, mluveno slovy podobenství, že jsme nemuseli na tržišti zahálet, ale že jsme směli konat hned od dětství to, co mělo a má skutečný smysl. Každý, kdo skutečně věří a z toho žije, děkuje Bohu za to, že může naplnit svůj život tím, co nikdy neztrácí smysl, láskou k Bohu a láskou k našim bližním.

A jestliže někdo pozná Boha až v dospělém věku či ještě později, měli bychom se z toho radovat a chválit Boží dobrotu, ze které žijeme také my. To chybělo nejen zákoníkům a farizeům, to chybělo také i učedníkům Pána Ježíše, kteří se ptali, co z toho budeme mít, když jsme opustili všechno a následovali Tebe, Pane Ježíši?

Farář Viktor Hájek nám v Brně v hodinách náboženství vyprávěl o budhismu, islámu a hinduismu. Ve všech těch náboženstvích se lidé snaží být lepšími a dokonalejšími. Ale právě toto podobenství svědčí o Boží lásce, která neodměňuje podle našich i těch duchovních zásluh, ale podle milosti. To je něco, co převyšuje všechna jiná náboženství. Proto je Ježíš tak jedinečný a nesrovnatelný se všemi náboženskými mysliteli.

Ano, Viktor Hájek měl pravdu. Boží spravedlnost je chvála Bohu jiná než ta naše. Je plná milosrdenství, má podobu Božího Syna, který se za nás obětoval z lásky, abychom byli všichni zachráněni. Naše podobenství svědčí o této Boží dobrotě.

Modleme se: Pane, žasneme a divíme se, jak jsi dobrý a jak Tvá spravedlnost převyšuje spravedlnost naší. Prosíme, ať naše radost a vděčnost je na nás vidět a je svědectvím pro všechny kolem nás, kteří Tě dosud nepoznali a prožívají frustraci svého života. Amen.


Stáhnout kázání ve formátu: PDF (pro čtení) | MP3 (pro poslech)