7. prosince 2014 - 2. neděle adventní

Petr Pivoňka

Čtení: Jan 14,1–6 / kázání: Izajáš 35,1–10 / poslání: Židům 12,12–15a.18–19.22–24

Poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím. Bujně rozkvete, radostně bude jásat a plesat. Bude jí dána sláva Libanónu, nádhera Karmelu a Šáronu. Ty uzří slávu Hospodinovu, nádheru našeho Boha. Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Řekněte nerozhodným srdcím: „Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit.“ Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině. Ze sálající stepi se stane jezero a z žíznivé země vodní zřídla. Na nivách šakalů bude odpočívat dobytek , tráva tam poroste jako rákosí a sítí. Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou. Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží . Kdo půjde po této cestě, nezbloudí, i kdyby to byli pošetilci. Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, vůbec se tam nevyskytne, nýbrž půjdou tudy vykoupení. Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí. Přijdou na Sijón s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek. Izajáš 35,1–10

Bude tam cesta. Tam, kde se zdálo, že žádná není. Tam, kde bylo jak v poušti. Tam, kde se život stal pustinou. Tam se objeví cesta. Tam Bůh stvoří cestu. Tady se, bratři a sestry, může potkat tohle prorocké slovo nějak s naším životem, s naší současností.

Poušť. Pustina, suchopár na místě života. Život nějak vadne a hyne, místo aby kvetl. Radost se vytratila. Spíš sílí obavy, doléhá tíha bezcestí, bezvýchodnosti. Síly ochabují, kolena podklesávají, srdce se chvějí úzkostí a nerozhodností – když se ztrácí půda pod nohama, když se ztrácí jasná cesta, na které by bylo možné stát. Copak tohle není obraz toho, co mnozí lidé prožívají, jak se cítí? I my se v tom můžeme najít, v příhodách našeho života. Nemoc jako poušť a bezcestí. Ztráta jako pustina, v níž sotva co může rozkvést. Pustina, která se vrací. A cesta se ztrácí. Mladí lidé, kteří dosáhnou vzdělání, šikovní, s touhou tvořit a uplatnit se, a nenachází zaměstnání. Lidé, kterým do života vstoupil někdo bezohledný a chamtivý a udělal jim ze života poušť a zanechal v něm i po letech trauma a bezvýchodnost. Mnohé duševní krize a nemoci, mnohé vztahy – jako poušť bez cesty. Ale i dojem z naší politiky, z mezinárodních krizí. Bojíme se těch, jejichž je to program a cíl – aby se vše zdálo jako poušť bez cesty, kde jen oni budou vládnout.

Ale teď do toho Bůh vzkazuje: Poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím. A bude tam cesta… Cesta dál. Cesta nová. Cesta k věčné radosti dokonce!

Váháme. Pochybujeme. Poušť je tak veliká. A vládcové i strůjci pustin tak bezostyšní, sebejistí a krutí. A těch, kteří takovému zaslíbení věří, moc málo. Proto váháme a pochybujeme. Ale místo toho slyšíme: Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Řekněte nerozhodným srdcím: „Buďte rozhodní, nebojte se!“

Ne, Bůh neříká: čekejte, až něco udělám. Až vás posílím, pozvednu. Nýbrž: Vzchopte se! Posilněte svá srdce, ruce i nohy. Dodejte si síly, odvahy a rozhodnosti!

Ale jak? Jak, čím se mohou ochablí, nerozhodní a ustrašení takhle posílit a vzchopit? Hle, váš Bůh! Přichází. Zjednat spravedlnost a spasit vás.

Proto začněte se sebou něco dělat! Dodejte si síly – obráceni k němu. S vírou v Něho, který vám přichází na pomoc. Přichází na pomoc všem slepým a hluchým, kulhavým a němým, vyprahlým v poušti života a světa, v lidství všelijak postiženém a poznamenaném, na pomoc všem strádajícím v bezcestí. Hle, váš Bůh – vysvoboditel, lékař a zachránce, dárce nového života, duchovní vláhy – přichází. Proto si dodejte síly, odvahy a rozhodnosti. Zaměřte se k němu. Důvěřujte jemu. A dostanete novou sílu. Ještě víc nebývalé síly. A objevíte cestu. Východisko. Pevnou půdu pod nohama. I schopnost povzbuzovat druhé: Dodejte i vy síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Řekněte i vy nerozhodným srdcím: „Buďte rozhodní, nebojte se! Protože: vnímejte, váš Bůh přichází vám na pomoc.

V Heidelbergu mě velmi zaujalo, jak tamní evangelický sbor městské diakonie pracuje s chudými. Farář našel chudé doslova na ulici. Pozval je nejdřív na bohoslužby. A postupně vybudovali místo setkávání, kde se dál o ně nestarali, ale učili je, aby se starali o sebe, získávali nové poznatky a dovednosti a tak posilovali svou důstojnost a našli svou cestu z chudoby. Vlastně jim říkali: dodejte si síly a rozhodnosti, pracujte na cestě ze své bídy, protože věříme, že Bůh vám přichází na pomoc.

Čtu teď knihu Coretty Kingové: Můj život s M. L. Kingem. Ve všem, co tento Kristův služebník a svědek dělal v nenásilném boji za práva nejen černochů, za jejich pozvednutí z chudoby, vydělení a ponížení, vždy dělal v tomto směru: posilněte své ruce, nohy, svá srdce a mysli, vzchopte se, změňte své negativní postoje v pozitivní a tvůrčí, usilujte odvážně a rozhodně o svou důstojnost, a to s vírou, že Bůh vám přichází na pomoc, bere vás na cestu své spravedlnosti a důstojnosti, pravdy a pokoje, stává se vám cestou ke svobodě.

Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině… Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou.

Ten, kdo tady mluví, zjevně ví, co to je bezvýchodnost. Lidé, kteří už nevidí cestu a neslyší o ní. Jen kulhají pouští své situace a jsou jako němí. A přece se s vírou v Boha, kterého vidí přicházet, odváží říct: Bůh nám tvoří cestu pod nohama, kde my žádnou nevidíme. Stane se nám cestou. Ale jak se to může stát? A jak to poznáme? To jsou naše otázky. Vždyť my Boha ani jeho cestu nevidíme. Ale na tyto otázky prorok nepřistupuje a neodpovídá. Neříká: hle, vaše cesta! Ale říká: Hle, váš Bůh! Ne Bůh, který vám přímo před očima ukazuje cestu. Ale Bůh, který vám tvoří cestu, když důvěřujete, že vám přichází na pomoc. Stává se vám cestou, když v důvěře v něho vykročíte. Třeba malými kroky. Věřte mu. Bude tam cesta, kde ji ještě nevidíte. Ale ona tam pro vás bude, když na něj spolehnete. Boží cesta je přece cesta víry.

Vzpomněl jsem si nějak přitom na Marii, matku Spasitelovu. I ona se nejdřív anděla ptala: a jak se to může stát? Ale když anděl řekl: Sestoupí na tebe Duch svatý… a u Boha přece není nic nemožného, odpověděla: jsem ve službách Pána. Ať se mi stane podle tvého slova.

D. Bonhoeffer napsal z vězení Několik slov víry o Božím působení v dějinách: Věřím, že Bůh ze všeho, i z toho nejhoršího může a chce dát vzniknout dobru. K tomu potřebuje lidi, kteří připustí, aby jim všechny věci sloužily k dobrému. Věřím, že nám Bůh v každé tísni chce dát tolik síly k odporu, kolik jí potřebujeme. Nedává ji však dopředu, abychom se nespoléhali na sebe, ale jen na něho.

Bratři a sestry, nepoznali jsme snad nějak i my, že Bůh nám nebo někomu blízkému otevřel cestu tam, kde se zdálo, že není? Ta cesta, kterou zaslibuje Bůh ústy proroka, nám není cizí a neznámá. I my můžeme a máme být jejími svědky.

Ale především my, se na rozdíl od původních adresátů tohoto proroctví, můžeme opírat o Ježíše, syna Božího. O cestu, po níž Bůh sám přišel za člověkem jako člověk. O toho, který sám v poušti lidských dějin, hledal s vírou Boží cestu, v mnohém nepochopení, v utrpení, samotě a ponížení, v bezcestí ukřižovaného. Jako první přešel ze smrti do života a stal z Boží vůle sám cestou, osvobodivou pravdou a darovaným životem. Bohu díky, že v tom proroctví o Bohu, který přichází, smíme rozeznávat právě Jeho. Že se smíme opírat o jeho zaslíbení: Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne… jdu, abych vám připravil místo v cíli. Aby to, o čem mluvil prorok, bylo domem mého Otce pro mnohé. A opět přijdu k vám a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. Že neznáte tu cestu? Vždyť já jsem ta cesta, pravda i život. Já jsem s vámi a stávám se vám za všech okolností spolehlivou cestou do života a do života plnosti. Amen.

Modleme se:Pane, my sami uhýbáme z tvé cesty, nedokážeme po ní stále jít tak, jak by sis přál. Ale ty jsi ta cesta, která pro nás věrně zůstává a nově se nám otvírá a dává.

My nejsme sami ti čistí, ale u tebe hledáme očištění, a proto se na tvou cestu můžeme vracet.

Ty jsi ta cesta, pravda i život. A proto je tvá cesta svatá. Proto po ní můžeme jít i my, leckdy pošetilí a nestálí, a věříme, že nezbloudíme. Že tvá moc předivná nás tiše obestírá, dá nám novou sílu a věrně povede každý náš krok, uděláme-li ho s důvěrou v tebe. Amen.