8. listopadu 2015

Jiří Kabíček

čtení: Izaiáš 35,1–10 / kázání: Marek 10,46–52

Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ I zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“ Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš mu řekl: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Slepý odpověděl: „Pane, ať vidím!“ Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“ Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.

Milí bratří a sestry, Ježíš je na poslední cestě do Jeruzaléma. Prochází Jerichem a vychází z něho s učedníky a s velkým zástupem. Zdá se, že ti, kteří provázeli Ježíše, především jeho učedníci, nechápou, co ho v Jeruzalémě čeká. Ačkoliv Ježíš ohlásil už potřetí, že bude v Jeruzalémě trpět, nedovedou plně pochopit, co to znamená. Snad si představují, že to bude jen kratičké intermezzo, po kterém bude následovat nástup mesiášské slávy.

A pak se setkají se synem Timaiovým, slepým žebrákem, Marek ho jmenuje Bartimeem, který když uslyší, že tudy prochází Ježíš, neváhá a volá či dokonce křičí: Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou.

Syn Davidův byl mesiášský titul. Bartimeus tedy vidí v Ježíši víc než jen zázračného lékaře. O mesiáši byla zaslíbení, že otevře oči slepých. Jedno jsme slyšeli od stolu Páně a syn Timaiův věří, že se toto starozákonní zaslíbení plní. A nyní přijde překvapující reakce těch, kteří provázejí Ježíše. Místo toho, aby umožnili slepému dostat se k Ježíši, napomínají ho, aby mlčel. Jsou fakticky překážkou mezi Bartimeem a Ježíšem. Není řečeno proč tak činí. Snad si myslí, že se Ježíš nemůže zdržovat kdejakým žebrákem, když ho čeká v Jeruzalémě naplnění jeho cesty. Tak je to často s námi, že když máme něco velkého před sebou, jsou nám lidé, kteří nás o něco žádají, protivní a snadno se jich zbavujeme. Ale Ježíš nikoliv. V tom zastavení se u člověka potřebného, který volá, je naznačeno to nejpodstatnější. Ježíš zapomíná na sebe a je tu pro druhé, i pro toho nejposlednějšího.

Bratři a sestry, jak je to s námi, kteří tvoříme Kristův lid zde na tomto světě? Církev, která by měla umožňovat lidem, aby nalézali cestu k Ježíši Kristu, žel byla a často je po dnes velkou překážkou lidem, kteří hledají Ježíše. Když jsem před léty učil na církevní konservatoři v Kroměříži také nevěřící studenty, uvědomil jsem si, jak je mnoho lidí zklamáno církví a častokrát jim to brání, aby poznali Ježíše. Ale když jsem jim vyprávěl o Ježíši, zjistil jsem, že nemají nic proti němu, ba naopak, že je dokonce přitahuje.

Na Bartimeovi je sympatické, že se nedá odradit. Jeho víra překonává překážky, jde jí o to, aby se dostala k Ježíši. A to se jí také daří. Ježíš přikáže těm, kteří ho provázeli, a jsou to v nejbližší blízkosti Ježíše, zřejmě jeho učedníci, aby ho k němu přivedli.

A nakonec dojde k pomoci. Bartimeus je přiveden k Ježíši a Ježíš se ho ptá: „Co chceš, abych pro Tebe učinil?“ Slepý odpověděl: „Pane ať vidím.“ Ježíš ho uzdravuje slovy, aby odešel, že ho zachránila jeho víra.

Víra má uzdravující moc, když se obrací na Ježíše a nenechá se odradit bídou církve. Samozřejmě nedojde vždycky k tělesnému uzdravení, jako došlo v případě Bartimea. Ale vždycky je člověk uzdraven vnitřně. Najednou vidí, co dříve neviděl, že není sám, že se může opřít o svého dobrého Pána. Však i o Bartimeovi je povězeno, že šel cestou za Ježíšem a připojil se k zástupu, který provázel Ježíše. Stal se jedním z jeho mnohých učedníků, kterých bylo mnohem více než těch 12.

Je dnes mnoho lidí, kteří vidí tělesně, ale jsou slepí v tom duchovním slova smyslu. Nevidí rozdíl mezi pravdou a lží, mezi tím, co je dobré a mezi tím, co škodí jim i druhým. Jsou někteří, kteří dokonce přemýšlejí o tom, zda by neměli dobrovolně odejít z tohoto života. Tak se lekají prázdnoty a nesmyslnosti života. A jsou zase lidé, kteří nevidí tělesně, ale mají v pořádku duchovní zrak. Když se s takovými lidmi setkáte, pochopíte, že ono vnitřní uzdravení a vidění je mnohem více, než jenom to tělesné. Měli jsme, když jsem ještě byl ve službě v našem seniorátu faráře Miroslava Janebu, který oslepl brzo po nástupu do církevní služby a přece sloužil evangeliem v Jablůnce o tom, že Ježíš je světlo světa a kdo ho následuje, nebude chodit v temnostech, ale bude mít světlo života.

Je mnoho lidí, kterým chybí duchovní uzdravení, cítí se osamoceni a hledají pro sebe pomoc. Ježíš má pomoc pro všechny, kteří přicházejí k němu s očekáváním a vírou. Pro všechny ty, kteří se nenechají odradit mdlobou církve, která je překážkou pro hledající, aby mohli Ježíše skutečně nalézt. Ale i pro takovou církev je naděje, když se nechá jako ti, co byli blízko Ježíše tehdy, poslat za těmi, kteří dosud nenalezli Ježíše slovy: Vzchop se a vstaň, je tu Mistr a volá tě. Amen.

Pane, u Tebe je pro nás připravena vždycky pomoc. Jde jen o to, abychom měli víru jako Bartimeus, víru, která se nedá ničím odradit, aby se dostala do Ježíšovy blízkosti.Amen