9. prosince 2012

Petr Pivoňka

Čtení: Izajáš 21, 11–12 / kázání: Římanům 13, 11–14 / poslání: 1. Tesalonickým 5, 5–11

Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla. Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním. Ř 13, 11–14

Zvláštní! My máme teď spíš pocit, jakoby nás ten proud času, práce a všeho dění unášel kamsi… a apoštol do toho vzkazuje: vy přece víte, co znamená tento čas… Nám se zdá právě, že tomu zmatku vůbec nerozumíme. . ale v tom jakoby nám unášeným proudem času, shonu a zmatku apoštol či Bůh sám podal záchrannou ruku, když říká: ale vy tomu přece rozumíte…. nejste unášeni jen proudem času a tím vším zmatkem a těmi všemi protichůdnými náladami kolem sebe i v sobě. Vždyť přece z hlediska víry to všechno je zahrnuto do směru, který všemu skrytě a přece spolehlivě dává Bůh svými záměrem. Noc přece pokročila a den se přiblížil…I váš život přece má tím při všem obtížném svůj jasný směr a cíl. Vždyť dneska je nám spása blíže, než když jsem uvěřili…

No jo, ale kolik už od té doby uběhlo času, a pořád je tu ještě noc! A někdy se dokonce zdá, že tma houstne. Aspoň v naší politice a v některých úrovních společnosti je tma jak u dna. Jak dlouho to ještě potrvá, než přijde den?

Tak se ptaly už dávné hlasy z řad Božího lidu. Slyšeli jsme prve ten záhadný výrok proroka Izajáše. Odkudsi z Edomu nebo z míst mlčení slyšel, že na něj volají: „Strážce, kolik zbývá z noci? Strážce, kolik zbývá z noci?“ A prorok jako strážce, který vidí dál a vyhlíží jitro, odpovídá: „Přichází jitro, ale ještě je noc. Chcete-li pátrat, pátrejte! Navraťte se k Hospodinu, přijďte!“.

Apoštolova výzva je přece jen jasnější. Ne, že by Pavel mluvil v daleko lepší době. Ale mluví z víry, že to, co záhadně vyslovil kdysi prorok Izajáš, a co řekl jen pro jakýsi Edom, začalo se naplňovat pro všechny lidi, když na svět přišel Kristus. Tehdy noc lidských dějin projasnilo světlo Božího dne – a to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila, slyšíme odjinud.

Tohle slovo jistě naráží – dnes jako tehdy, když je Pavel psal římským křesťanům. Naráží na mnoho temných, bolestných a hrozivých událostí v dnešním světě. A u nás třeba tohle slovo naráží prostě jen na skepsi živenou úpadkem mravnosti, slušnosti, práva, politiky a nedávné historické paměti. Zkrátka: ještě je příliš noci ve světě, v naší zemi, v lidech i v nás.

Ano, to apoštol nepopírá ani nezakrývá. Ani Ježíš to nepopíral. Noc je ještě stále tady. Nepominula ještě. Ale pokročila. Protože se něco rozhodujícího stalo. A den Kristův se přiblížil.

V tomhle je Pavel, stejně jako prorok Izajáš jistý. Dějiny nejdou zpět ani nestojí. Vždyť to nejsou jenom dějiny lidských stínů i nejhlubší noci. Ani to nejsou pouze dějiny lidských úspěchů a neúspěchů. My přece žijeme v dějinách, do nichž promlouvá Hospodin a nepustil je ze svých plánů. A rozhodujícím způsobem do nich promluvil, když do nich vstoupil skrytý v člověku Ježíši, svém Synu.

A proto, vzkazuje nám apoštol: Vždyť vy přece víte, co znamená tento čas… Někteří čekají konec světa už za pár dní. Někteří čekají proměnu vědomí z materiálního v duchovní. Ale vy, bratři a sestry, vy už se proberte! Jakoby apoštol zatřásl spícími či aspoň unavenými a ospalými. … nastala hodina, abyste se už probudili: vždyť nyní je nám spása blíže, než tenkrát, když jsme uvěřili.

Den Kristův je nám nyní přece blíž, než dřív. Den, kdy budou odděleni milosrdní, slitovní a lidští od lhostejných a nelidských, bližní od egoistů. Vše bude vyjasněno jako ve dne. A všechna domněle přikrytá špatnost a promlčené zlo, bude odhaleno a souzeno spravedlností – plnou milosti – Ježíšem Kristem.

A vy ještě spíte? Vy zvlášť se přece nemůžete nechat uspat únavou z toho všeho, co ještě připomíná noc! Spící, ospalí, unavení, lehkovážní či vlažní křesťané – to nejde k sobě s tím přicházejícím dnem! S adventem. To je dnes to, co lidé nejméně potřebují!

Čeho je dnes naopak nejvíc třeba? Abychom my, bratři a sestry, každý na svém místě, v tom, co umíme a co je nám dáno, jednali jako lidé toho dne.

Proto Pavel tak naléhavě klade na srdce křesťanům v Římě: Žijte řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.

Kdo jiný a kdo víc, než právě my, bychom měli věřit a dávat konkrétně najevo, že v tom mnohém neřádu má smysl a cenu žít řádně, jako za denního světla. Má to přece smysl a cenu usilovat o to, co obstojí ve světle dne, který se přiblížil!

Proto ale teď musíme jednat tak rozhodně. Protože někdy je ta ustupující noc jasnou temnotou ve zlých skutcích. Většinou se ale pod rouškou noci lidé oddávají nerozumnému jednání, jaké tady jmenuje apoštol: hýření, opilství, všelijakým nemravnostem a bezuzdnostem. A ne, že by se to nás křesťanů vůbec netýkalo, ta různá nestřídmost anebo problémy se sebeovládáním anebo svár a závist (třeba jemná a skrývaná) – to by o tom Pavel tady tak výslovně nepsal.

Proto potřebujeme znovu jasně vyslyšet výzvu: Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla. Odložme, sestry a bratři, tyhle skutky tmy jako noční košili! A oblečme se pro řádné jednání v denním světle. Oblečme se s jasným výhledem k tomu dni, který už svítá a jsme mu každou chvíli blíž.

Oblečme se ve zbroj světla!

Ano, šat, ve který se máme teď ve víře obléct a vlastně oblékat nově každý nový den, to ještě není šat slavnostní, volný a pohodlný. Ještě to není šat pro slavnostní hostinu v Božím království, kde s námi chce Pán Ježíš pít kalich nový, jak zaslíbil. Teď, pro tento čas je ještě potřeba, abychom se oblékli ve zbroj. Protože ještě v ustupující noci nás čeká nejeden boj a zápas.

Ale jde o boj duchovní. O prosazení Ducha svatého, světla Božího v našem myšlení a jednání. Jde o boj víry, lásky a naděje. O nic násilného. Proto se máme obléct ve zbroj světla. Máme na sebe brát duchovní výzbroj.

Nad nocí, o to víc, že ubývá a nechce se vzdát své vlády, se nedá jinak zvítězit. Nemůže obstát a dojít dne ten, kdo tuhle výzbroj světla podcení nebo ji na sebe bere lehkovážně, nerozhodně.

Oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.

To je jasná výzva do naší situace. Tak konkrétní to je a má být! Svlečte noční košili, odložte rozhodně skutky tmy a vezměte na sebe Pána Ježíše Krista samotného, vezměte na sebe jeho vůli, jeho příklad, jeho lásku a jeho moc. A nekoketujte víc s tou noční košilí! Chceš-li být Kristovým člověkem vstávajícím do jeho dne a přitom pořád vyhovuješ svým sobeckým sklonům a propadáš vášním? – to je jako by ses oblékal do zbroje a přitom chtěl půlkou těla být pořád ještě v noční košili.

Modleme se: Pane Ježíši, ty sám nás ustroj a vyzbroj, abychom obstáli v každodenních nástrahách a bitvách ubývající noci. Abychom obstáli až přijde ten tvůj den. Vyznáváme, že když na to přijde, často podlehneme svým nedobrým sklonům i vášním. Býváme nerozhodní a rozpolcení. Slituj se nad námi! Pomáhej nám, abychom se včas přimkli k tobě a tak poznali tvou sílu. Amen.


Stáhnout kázání ve formátu: PDF (pro čtení)