25. prosince 2016 - Narození Páně

Petr Pivoňka

Čtení: Iz 9,1–6 Kázání: L 2,10–14

Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“

Milí bratři a sestry,

kolikrát jsme to už slyšeli – „Nebojte se!“? A zase to potřebujeme slyšet! Kolikrát to znělo v Bibli, ve Starém zákoně. Naposledy to anděl Gabriel řekl knězi Zachariášovi a pak Marii. A tady se ta všechna „Neboj se“, „Nebojte se“ završují. Nebojte se: Bůh vás nepřichází děsit. Ani soudit ani trestat. Nebojte se, přicházím s dobrou, ano s radostnou zprávou. Nebojte se, Bůh na vás nezapomněl. A nebojte se slavit Vánoce, jestli jste ztratili někoho blízkého a bojíte se právě těchto dnů. Hle zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.

Jsou různé radosti, z různých důvodů…. Toužíme po radosti. Snažíme si ji dělat, aspoň někdy a mezi nejbližšími. Ale tahle radost je zcela zvláštní. A to i v tom, že je a bude pro všechen lid, všemu lidu. Všem lidem patří. Všichni se o ní mají dozvědět. Všech se týká. Je tu zvěstována pro ty, kteří o ní vědí, hledají ji, a potřebují, stejně jako pro ty, kteří mají tuhle zprávu jen za jakýsi vánoční folklor. Tahle radost je zvěstována těm, kteří tady v kostele takřka nevynechají, stejně jako těm, kteří jsou tady zas po dlouhé době a třeba jen právě o Vánocích. Taky o to se tedy nebojte. Z lásky Boží k člověku tahle radost není jen pro některé. Ani jen minulostí. Ani jen pro sváteční chvíle. Však si všimněme toho slovíčka „bude“ – bude všemu lidu. V tom je veliká otevřená možnost: že o ní bude moci každý uslyšet. Že ji ještě další lidé otevřou své srdce. A taky, že se teprve ještě v jistý den ukáže, že je pro všechny. A z čeho pramení tahle radost pro všechny?

Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán v městě Davidově. Ochudili bychom se právě o tu radost, kdybychom to slyšeli jen jako zprávu o jakési události z dávné minulosti. Jako informaci o události, která se týkala jen několika pastýřů nebo nanejvýš tehdejších Židů. Anděl to přece vyřizuje jako radost, která má a může být i dnes a pro nás. Ano, je to zvláštní, podivné a nevýslovné! Ale dnes se skutečně někomu může v Ježíši narodit spasitel. Třeba nově, jinak, po dlouhé době, nebo poprvé v životě. To proto, že to dítě v jeslích, je skutečně Kristus a Pán. Bůh sám. Živý, mocný, věrný.

Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenách položené do jeslí – to ale není žádná romantika či „rybovská“ roztomilost! To je obraz Boha, který se vzdal své všemohoucnosti a vzal na sebe naši slabost a bezmoc! Proto, aby mohl být s námi jako nikdy předtím. Aby na vlastní kůži poznal nás, a my jaký je On. Aby nám přinesl svou milost až doslova do těla, do srdce, do morku kostí. Aby už nikdo a nikdy nemohl s poslední platností o Bohu říct, že je od nás vzdálený, že se ho naše trápení netýká.

Je to vlastně nevýslovné. A přece to máme znovu vyslovit a zvěstovat, zadrhávat přitom a pokoušet se lidskou řečí vyjádřit tu zvěst andělů. Bůh se vtělil, aby tu byl jako člověk pro druhé. Vzdal se své všemohoucnosti, aby se ukázalo, že právě tak je Bohem všemohoucím. Že právě ten synáček v chlívě a plenkách je Bůh, který je s námi. Že právě on je náš spasitel, který pomáhá z bídy zlé nám. On je ten Boží pomazaný a on jediný má být naším Pánem. I Pánem všem. To naleznete, objevíte, zjistíte. Když se vydáte na cestu za ním. Na cestu víry. Proto ten chlév, a ty pleny, a proto kříž a vzkříšení.

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení. Sláva náleží Bohu jedině. A je vyhlášena nad tím neslýchaným Božím skloněním. A je to věcí Boží slávy, že na zemi má být ve jménu toho dítěte pokoj.

Tradičně si to předáváme tak, že ten pokoj je zvěstován lidem dobré vůle. Zní to logicky. Ti, kteří to myslí s druhými dobře a o něco dobrého se pro ně snaží, ať mají na zemi pokoj. Jenže co všichni ti ostatní? Může být na zemi pokoj, když bude jen pro některé, byť pro lidi s dobrou vůlí? Proto je tento tradiční překlad nepřesný a zavádějící. Andělé totiž při narození Ježíše zvěstují pokoj všem na zemi – všem lidem, bez vymezení, rozdílů, bez podmínek. Zkrátka proto, že Bůh má v nich zalíbení, má je rád, a to čistě ze své dobré vůle! Vsadil na lásku, velkorysost, odpuštění a dobrou vůli! A k tomu se zřekl jakéhokoli vynucování, jakéhokoli užití své všemohoucnosti a svrchované autority – stal se dítětem.

Nijak si to tedy neulehčil. Rozhodl se získávat nás lidi pro svůj pokoj na zemi zevnitř: probuzením soucitu, solidarity s člověkem maličkým a ohroženým, milosrdenstvím a láskou. Proměnou našeho srdce. Rozhodl se jít a působit k pokoji na zemi tou nejužší cestou. Sám na ni byl zavržen a vytlačen na kříž. Ale On sám rozhodl a ví, že tohle je ta jediná pravá cesta k tomu, aby na zemi mohl zavládnout pokoj.

Ano, jeho cesta, úsilí o jeho pokoj a lásku, nám ve světě plném nepokojů a násilí asi zas a znovu může připomínat ohrožené dítě. Jeho znamením zůstávají v tomhle světě chlív, plenky a kříž. Zvláště když zas udeří nějaký násilník a rozeseje strach a smutek a pocit, že na zemi nikdy žádný pokoj nebude. O to víc potřebujeme zvěstovat a slyšet a brát si k srdci tuhle radostnou zvěst. Bůh, Otec Ježíše Krista, nemá s žádným násilím rozhodně nic společného. Vyhlásil však na zemi pokoj ve jménu svého syna. A jeho slovo platí. Děje se už. A uskuteční se. Bůh přece už dávno rozhodl, že Kristův pokoj bez konce spočine.

Tenhle nedozírný Boží projekt záleží ale i na nás, sestry a bratři. Nám je ten pokoj nejen zvěstován, ale taky svěřen. Začíná v nás samých. A od nás se chce po krůčcích šířit. Proto chci skončit tohle dnešní kázání dvěma drobnými odlehčujícími aktualizacemi. Napsal mi v pátek jeden známý sms: Ahoj Petře, jak jsou ty vánoce, počítáme každou korunu. Nemohli byste mi poslat to cestovné. Manželka docela zuří… Došlo mi to a odepsal jsem mu: Udělám pro to hned, co můžu. Když má být ten pokoj na zemi… / Díky moc, napsal on. A teď můžou přijít vánoce. / A mír do domů – já na to. / A on: Ano, vypadá to, že pokud si to ještě něčím nezkazím, manželka mě dneska bít nebude. Tedy: udělej hned, co můžeš, třeba maličkost, aby mohl ten pokoj na zemi být.

A chci dnes skončit přáním, které jsem dostal teď od jedné známé, řádové sestry, vzácné ženy. Přeji nám všem, abychom si žádnými teroristy nenechali vzít radost a pokoj během těchto svátečních i dalších dní. Oni přinášejí nejen zkázu a smrt, ale také hněv, vztek a zlobu do srdce člověka, který je zhnusen jejich skutky. ALE Boží Dítě Ježíš přináší svým narozením mezi lidi LÁSKU, POKOJ, RADOST, SMÍR A MILOSRDENSTVÍ. Díky Bohu, že si tuto událost starou více jak 2000 let můžeme nejen připomínat, ale že se dnes jako živá zpřítomňuje a děje. Amen.

Modleme se: Hospodine, prosíme, žehnej nám všem tou radostí, že spasitel, Kristus a Pán se narodil i nám. Kéž to tajemství, že ses stal člověkem, proměňuje naše srdce a životy. Žehnej nám, prosíme, tím pokojem, který pramení z Tvé dobré vůle s námi a angažuje nás. Amen.