31. prosince 2016 - Starý rok

Petr Pivoňka

Kázání: Izajáš 30,15–17

Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: „V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. Vy však nechcete, říkáte: ‚Nikoli! Utečeme na koních.‘ A vskutku budete utíkat. ‚Ujedeme na lehkonohých.‘ A vskutku vaši pronásledovatelé budou lehkonozí. Jeden tisíc vás uteče před pohrůžkou jediného, před pohrůžkou pěti utečete všichni , až zůstanete jako opuštěná žerď na vrcholu hory, jako korouhev na pahorku.“

Sestry a bratři,

biblická víra nemá jen jednu tvář. Má více tváří, výrazů, odstínů. A texty, zvláště ty starozákonní – a zvláště prorocké, jako tento, nám připomínají, že víra znamená určitý postoj v určité situaci. Rozhodnutí, volbu a postoj v konkrétní situaci. Přitom nejde jen o člověka osobně, ale taky o společenství – o lid Boží, Izrael, o církev a sbor Ježíše Krista.

„V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství…“ – je to krásně zapamatovatelné. Mohli bychom to mít třeba na záložce v bibli nebo na čelní stěně kostela. Je to nadčasové, pro každou situaci. A přece, teprve když to uslyšíme z konkrétní situace, do níž to Hospodin skrze proroka Izajáše svému lidu vzkázal, můžeme to uslyšet jasněji i pro sebe.

Protože to první, co uslyšíme, jaká je tohle slovo Boží najednou nečekaná milost. Izraelci jsou v ohrožení Asyřany, poté, co král Chizkijáš zavelel ke vzpouře. Hledají pomoc, spásu v moci Egypta – v jejich pověstné vojenské sile, výzbroji a strategii. A ty, kteří vidí situaci jinak, a ukazuji k Hospodinu, nechtějí slyšet. Proto Hospodin skrze Izajáše nazývá svůj lid „syny umíněnými a prolhanými“ a lidem vzpurným. A vzkazuje jim, že jejich falešná víra a jejich vina je jak nenápadná rozestupující se trhlina v bortící se hradbě, která se zhroutí nenadále a že to bude totální pád, po němž nezůstane nic použitelného k životu. Představme si to, zkusme si to aspoň trochu vztáhnout na naše viny a falešná spoléhání, na neochotu v konkrétních situacích slyšet Boží výzvy. A najednou – nelogicky, nečekaně: Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele – a skrze svého syna taky Svatý církve: „V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství…“ Tak to i my potřebujeme uslyšet jako nesamozřejmé slovo milosti – na konci dalšího roku osobního i společného života. Jako nesamozřejmé slovo z milosti nad dalším dílkem našeho života.

A taky jako slovo, které tak kontrastuje se vším tím neklidem a hlukem okolo – v té směsi ustrašeného utíkání pod ochranu zdánlivě silných a mocných a dočasného lehkovážného veselí: „V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství…“ To v konkrétní situaci znamená věřit. Obrácení, ztišení, klid a důvěra. Z toho se skládá v dané situaci víra.

Je nápadné, že důvěra je z toho čtverého až na konci. První je obrácení. Obrácení, jakkoli nám to zní evangelikálně, znamená docela konkrétní návrat k Hospodinu. Odklon od svých klamných strategií a iluzorních řešení a příklon k Hospodinu, k jeho vůli, k jeho možnostem a pomoci. Pryč od iluzí, zpátky k Bohu. Ztišení. Ke ztišení zřejmě vede právě ten příklon k Hospodinu, k jeho možnostem a řešení. Znamená úlevu od vnějšího i vnitřního tlaku situace; že v tísnivých okolnostech dokážeš nepropadat panice a ztrácet hlavu, protože dokážeš v blízkosti Boží spočinout, chovat se trpělivě a sbírat sily k tomu, co bude třeba udělat. Vždyť i nám se stává, že hodně sil ztrácíme, když se v tísni všude možně sháníme po rychlém řešení a pomoci. Jen zmlkni před Bohem duše má, vždyť on ti naději vlévá.

S tím souvisí to další: klid a důvěra. Ten klid tady není žádná stoická netečnost, nýbrž že se můžeš v příklonu k Hospodinu, Otci Ježíše Krista, skutečně uklidnit. A to právě vzhledem ke zneklidňujícím okolnostem. Když v 7. kapitole Izajáše byl král Achaz vystaven podobné takové situaci, v ohrožení dvou králů, vzkázal mu Hospodin přes Izajáše: Zachovej klid a neboj se, neklesej na mysli kvůli těm dvěma čadícím oharkům… nedbej, že se dohodli proti tobě na zlé věci. Je to z našeho hlediska nepředstavitelné, zachovat v takové situaci klid. Ale Hospodin, důvěra jeho slovu, takový klid může působit.

A konečně je tady ta důvěra. Důvěra, která se dokáže vzdát přirozeného nutkání „utéct, zachránit se na egyptských koních“, ujet na rychlonohých, dokáže čekat na druhý dech a na novou sílu od Hospodina. Izajáš ji tady jmenuje až na posledním místě. Zřejmě proto, abychom jasně uslyšeli, že tahle důvěra nemůže být bez našeho obrácení k Hospodinu, bez návratu, který provází ztišení a zachování klidu.

V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. Kraličtí jsou střízlivější a přesnější: Obrátíte-li se ke mně a spokojíte-li se, zachováni budete; v utišení se a v doufání bude síla vaše. „Spása“ nám totiž snadno zní příliš duchovně a vzdáleně. Ale tady se jedná prostě o záchranu, osvobození z určitého konkrétního ohrožení. A vítězství v originále není. To je nám taky příliš nadnesené a vzdálené. Tady je „zmužilost“, udatnost, převaha, hrdinná síla. A to je taky přijatelnější a jasnější. Ze zkušeností víme, že zdaleka ne vždy spása znamená pro věřící záchranu a vítězství. Ale přesto může znamenat osvobození a sílu něco vydržet, něco unést, něčím projít. Kráčet dál. Neztratit přitom víru, smysl života a radost. I když věřící nezažije záchranu a vítězství, dokáže projevit zmužilost a hrdinství v trápení a ohrožení. Ve staré babiččině bibli čtu u tohoto verše její vpisek na okraji: Pane, už žádné síly nemám. Doufám, čekám jen na tebe.

Jsme na konci dalšího roku a na prahu nového. A proto je dobré slyšet a přemýšlet nad tímto Božím slovem: V navrácení a ztišení budete zachráněni, v klidu a důvěře najdete mužnou sílu. Je vhodné, abychom se ohlédli a rozpomenuli, z jakých tísní a ohrožení jsme našli pomoc a východisko, když jsme se odněkud navrátili k Pánu, k němu se přiklonili. A kdy jsme v klidu důvěry našli sílu něco zneklidňujícího a tísnivého přemoci, nějaké ty naše osobní nebo dnešní „Asyřany“ zvládnout?

Ale potřebujeme taky slyšet to, co Hospodin vzkazuje jedním dechem „vy však nechcete…Říkáte „Nikoli! Utečeme na koních…“ Je potřebné, abychom dnes na konci dalšího přidaného roku, měli na mysli i před očima, kde zaznělo tohle „Ne“ Bohu a Pánu Ježíši v našem životě? Kde jsme reagovali, třebas navenek zbožní, tím: nechceme! Kde jsme my raději volili únik z této skutečné víry a z její zodpovědnosti? A jaké to mělo důsledky? Kde jsme my hledali únik, rychlé a snadné řešení, iluzorní spásu, která se dříve nebo později obrátí proti nám?

Není nic lepšího, než překročit práh roků s tímhle Božím vzkazem: V navrácení a ztišení budete zachráněni, v klidu a důvěře najdete mužnou sílu. Je to slovo Hospodina, Svatého, tedy svrchovaného nade vším a jediného věrného za všech okolností. Toho Svatého, který se sklání ke svému lidu i ke své církvi, a přišel tohle slovo dosvědčit v člověku Ježíši, svém synu. Je Bohem, který nemění okolnosti, ale pomáhá nám zaujmout k nim postoj víry.

V navrácení a ztišení budete zachráněni, v klidu a důvěře najdete mužnou sílu. Je to slovo Svatého, Slitovného a Věrného, který přesto že už tolikrát slyšel „ Nechceme – nechci“ – znovu vyčkává a chce se smilovat. Blaze těm, kdo ho očekávají.

I když třeba myslí, že už nemohou, mohou v navrácení a ztišení, klidu a důvěře najít sílu a statečnost, a mohou být posilou i pro druhé. Třeba jako vězeň apoštol Pavel na bouřlivé plavbě do Říma. Anebo jako autor té zhudebněné básně, kterou krátce před mučednickou smrtí, napsal nejen pro sebe, a kterou budeme za chvíli znovu zpívat.

Modleme se: Pane, Ty znáš naše slabosti i selhání, náš neklid, naše srdce. Ale děkujeme za všechnu víru, sílu a upokojení, které jsi nám ze své lásky v uplynulých dnech daroval. Žes to s námi nevzdal a nevzdáš. A doufáme, že se nad námi chceš smilovávat. Doufáme, že nám dáš šance a pomůžeš opouštět vše, co je křivé a falešné. Doufáme, že jsi a budeš při nás v Ježíši, našem Spasiteli a Pánu. Doufáme, že nás obklopuje věrně moc tvých dobrých sil, takže můžeme a zmůžeme víc, než sami myslíme i věříme. Amen.