16. července 2017 - 5. neděle po sv. Trojici

Petr Pivoňka

Toto kázání zaznělo mimo zlínský evangelický chrám – v průběhu bohoslužeb konaných pod širým nebem v Komenského parku ve Zlíně. Během bohoslužeb účinkoval sbor složený z účastníků Letní školy gospelů pod vedením lektorů z Francie, Rolanda Chama a Thierry Freda Francoise.

Kázání: Ž 121,1–2 Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.

Pane, pozvedám své oči k výšinám, odkud mi Tvá pomoc přichází. Kdo tohle může opravdu upřímně ze srdce zpívat? S takovou silnou osobní zkušeností, s takovou vírou a přesvědčivostí? A přece, cítíme to nějak všichni, nás tahle píseň bere za srdce. I když třeba přesně nerozumíme jejím slovům, přece cítíme, že je to zpěv veliké touhy a vděčnosti, vroucí víry a oslavy. To všechno vychází z mocné zkušenosti pomoci, která přichází odněkud z výšin. Ten, kdo tady zpívá, oslovuje tu pomoc shůry „Ty“ a „Pane“. Svůj klid mi dáváš v časech zlých. Ty jsi zdroj mé síly. Ty jsi silou mého žití. Pozvedám své ruce ke Tvé chvále. A i když třeba někteří z nás by tu pomoc takhle nenazvali, neoslovili, přece tahle píseň v nás rozeznívá taky touhu po ní a víru v ni. A ten nebo ta nebo ti, kdo tuhle pomoc a životní sílu poznali jako živý osobní protějšek, jako Ty, a dokonce jako Pána svého života, zvou nás na tuhle cestu. Na cestu víry.
Je to cesta postupná. Cesta stupňů. Postupně, krok za krokem, směrem vzhůru, do jasnějšího vnímání Boží přítomnosti a blízkosti, kráčí poutníci. A zpívají o tom píseň. Jak se postupně ujasňuje a posiluje víra. Nejprve zní úzkostná otázka. Pak připomenutí a poznání, že Bůh mi přichází na pomoc. A pak někdo v tom dál povzbuzuje a utvrzuje. Proto nazvali tuhle píseň písní stupňů. Zpívali ji původně ti, kteří putovali často zdaleka na bohoslužbu do Jeruzaléma a stoupali vzhůru do chrámu. A slyšíme, že těmhle poutníkům víry není zdaleka všechno jasné. Putují na bohoslužby, stoupají vzhůru do chrámu, a v sobě si nesou různé neklidy, nejistoty, otázky, trápení i pocity viny, a proto taky úzkost, obavy i strach. A možná taky jakýsi vnitřní vzdor. Vždyť někdo z těch poutníků, při pohledu na hory, které mají před sebou a které mají na své cestě zdolat, říká: Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Možná to ani nejsou hory, ale jen kopce, ale ten unavený poutník v nich vidí hory. Copak i my to neznáme? Stačí, když se před námi navalí hory starostí, problémů nebo jen každodenních povinností a pracovních úkolů. A už před sebou vidíme ty hrozivé hory a úzkostlivě k nim zvedáme svůj zrak. Natož pak když se před námi objeví nějaká hora skutečného trápení. Anebo když se něco moc těžkého a svírajícího v nás nebo v našem životě nemění a je to před námi jako hory, které sami nemůžeme zdolat. A právě věřícímu se v takové situaci může zdát Bůh příliš daleko a vysoko, jako ty hory, k nimž pozvedá svůj zrak  – s otázkou: Odkud mi přijde pomoc? Jak různé odpovědi by mohly zaznít na tuhle otázku. Nikdo ti nepomůže, když potřebuješ, však víš. Nebo: Odnikud ti pomoc nepřijde, můžeš si pomoct jen ty sám. Takových zkušeností a skepse je dost. Ale taky z řad věřících by mohlo zaznít: Čekal jsem, volal jsem Boha o pomoc, ale nepřišla a nepřichází. Aspoň ne tehdy a tak, jak jsem čekal. A kolik věřících volalo a čekalo a pomoci se nedočkali! Ale tady tomu všem navzdory zazní: Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa a zemi. A třeba to znamená v tuhle chvíli, že jen věřím svědectvím Bible, že Hospodin nenechá ty, kdo na jeho pomoc čekají, bez pomoci. Třeba ještě přímo nevidím, že a jak jeho pomoc přichází, ale držím se zaslíbení a věřím, že přichází. A když se toho držím a věřím, tak jeho pomoc už skutečně přichází. A taky jsou pro mě moc důležití ti druzí, ti spolupoutníci víry. Proto s nimi jdu na ty bohoslužby. A když s nimi kráčím i s těmi svými problémy a otázkami, naději se, že v tom shromáždění zažijeme spolu, že pomoc od Hospodina skutečně přichází. Vždyť on učinil nebesa a zemi. Ano, to se říká a píše. To jsme slyšeli všichni už jako děti. Ale co tahle slova pro tvůj život znamenají, zjistíš, až když třeba ztrácíš odvahu před těmi horami každodenních úkolů anebo před horami něčeho jiného, před čím stojíš a víš, že to sám nezvládneš. Pak už nejde o to věřit, že Bůh kdysi na počátku stvořil nebe i zemi. Pak jde o to, že můžeš před těmi horami důvěřovat, že tvůj život je právě nyní v těch mocných a dobrých rukou Božích a že je to dnes pravda, která se tě týká. Právě o tom zpívají ty gospely. Jsou to chvalozpěvy křesťanů. Křesťané jsou lidé, kteří otevřeli svou mysl a své srdce dobré zprávě, že ta pomoc od Hospodina nám přišla a přichází v Ježíši Kristu – Mesiáši. V Božím synu, který se nám stal lidským bratrem. Až po oběť za nás na kříži. Abychom mohli žít nový život už vysvobozený ze všeho zlého a nadějný i radostný – i pod břemeny i pod křížem. Pro Ježíše tyhle gospely oslavují Boha. Že nám v něm poslal pomoc ten, který stvořil nebe a zemi, a proto má moc i v našem všelijakém a všedním životě. Faithful is our God – hodný víry je náš Bůh… a já proto sklízí úrodu, kterou mi Bůh zaslíbil; že pro mě získá zpět to, co ďábel ukradl, a já se dnes raduji, že to všechno mám získat, ano já se dnes raduji, že to všechno mám získat. Svatý je náš Bůh, Ježíš je náš Bůh. Tenhle gospel před chvílí zazněl. Z toho starozákonního gospelu, z Žalmu 121, slyšíme: Pomoc mi přichází od Hospodina, doslova z bytí s Hospodinem, ze společenství s Hospodinem. A to je to evangelium, které slyšíme i z těch gospelů: že to nejsme my, kdo navázal vztah s Bohem a vytvořil s ním společenství. Ale že je to on, Bůh, Hospodin, který nám už přišel na pomoc. A přichází znovu, i dnes, aby s námi navázal vztah a vytvořil společenství plné života. My, křesťané věříme a oslavuje Boha za to, že přišel ve svém synu Ježíši, aby nás odcizené a nehodné zahrnul mezi své děti. Proto I know who I am – Já vím, kdo jsem. Všechno, co potřebuji pro život, Bůh mi dal… Podívej se na mě, jsem zázrak jeho lásky; nevadí, co vidíš nyní. Chceš vidět jeho slávu? Já vím, kdo jsem. A my jsem vyvolená generace, povolaná ukazovat jeho znamenitost. Řekněte, kdo by mohl tohle o sobě sám od sebe tvrdit? Jen ten, kdo uvěřil a učí se věřit, že tahle pomoc, tohle bohatství, tohle naprosto nezasloužené dědictví, přichází nám od Hospodina, skrze jeho syna, který nás zahrnul do společenství své lásky. Proto se můžeme radovat, modlit se a děkovat. Proto oslavujme dobrého Boha: You are the source of my strengh – Ty jsi zdroj mé síly. Ty jsi sílou mého žití. Pozvedám své ruce ke tvé chvále. Amen.