23. července 2017 - 6. neděle po sv. Trojici

Petr Pivoňka

Kázání: Přísloví 15,17

Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist.

Milé sestry a milí bratři v Kristu, je to zvláštní biblické slovo. Už tím, že strava tady znamená skutečné jídlo. Není metaforou pro něco jiného. Kniha Přísloví má ještě řadu dalších zvláštností. Ale typické pro ty jednotlivé mudroslovné výroky je to, že často předkládají pohled na život ve formě „lepší než něco, je něco jiného“. Lepší toto, než tamto. K čemu to vede? K určitému pohledu na život a na svět. Na každodenní skutečnosti. Vlastně to napomáhá se orientovat a rozhodovat a zaujmout určitý postoj a směr. A to my přece potřebujeme. Přísloví, ani to dnešní tedy, není jen jakési zajímavé poučení. Je to pomoc v názorech a rozhodování pro určité jednání. A, jak ještě uvidíme, je to i dost kontroverzní mocné slovo. Protože ukazuje proti proudu. Směrem Boží vůle a Božího světa proti silným proudům dneška. Tak tedy: Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist. Učitel moudrosti neříká, proč je to lepší. Je to zkrátka lepší podle jeho úsudku přijatého do Bible. Proto je to lepší i podle moudrosti a zkušeností generací Božího lidu Izraele, jistě ovlivněných svým okolím. Ale není to lepší pro toho, kdo se na život a na svět dívá jinak, v jiném rámci. Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist. Zdá se, že o tyto dvě možnosti se jedná už doma u rodinného stolu. Zelí je lepší než krmný vůl. Zelenina je lepší než hovězí pečeně. Na první pohled to vypadá jako argument cholesterolem. Ale jde o víc. Protože přísloví k zelenině a hovězímu ještě něco přidává. K zelenině lásku kdežto k hovězímu nenávist. Teď už je jasné, že nejde jen o rodinný oběd a jídelníček. Že jde zároveň o ekonomiku a o mezilidské a společenské vztahy, které s určitým druhem jídla souvisí. „Zelenina“ znamená jednoduchý a nenáročný životní styl. Nenáročný na čas a energie. Proto lidé na sebe mají čas. Zbývá čas na lásku. Proto se zelenina pojí s láskou. Kdežto jídlo z vykrmeného býka, prvotřídní hovězí představuje životní styl náročný na energie i čas. Vždyť nechat vyrůst zeleninu představuje něco jiného než vykrmit býčka. A stejně tak je rozdíl připravit z nich jídlo. Dostat hovězí na talíř vyžaduje více energie, práce, výroby, více odbornosti a více času. Na úrovni rodiny to vyžaduje nejspíš oba rodiče zaměstnané. Domů dorazí na večeři, příliš utahaní na to, aby se o někoho starali nebo si povídali, s hlavou plnou pracovních problémů, neschopní věnovat ostatním pozornost. Podrážděné nervy a neschopnost pozornosti vedou k napětím i hádkám. Že to odněkud taky známe? Ale když překročíme výměr rodiny, je třeba dnes zřejmé, jak honba „za hovězím“ obrovsky zatěžuje životní zdroje, vyčerpává přírodu, což pak vede k sociálním napětím a v důsledku toho i k migracím. Zkrátka: hovězí na stole pro jedny znamená bídu pro mnohé! Ale copak nejde hovězí i lásku? To bychom rádi. Biblický učitel však takovou kombinaci ve svém učení nepřipouští. Není zbytečně přísný? Copak neříkáme, že láska prochází žaludkem? A když mi žena připraví takové hovězí po Burgundsku, nepovažuju to snad za projev toho, jak mě má ráda? To je sice možné, ale to jsme už někde jinde, než v rámci učení tohoto přísloví. Hlavně mi hned přijde, jak je ten můj labužnický náhled zúžený a sobecky sebespokojený, ve srovnání s tím, kam až ukazuje přísloví. „Hovězí s láskou“ zkrátka učitel vylučuje. Protože „hovězí“ signalizuje přehnaně ambiciózní, náročný a v mnohém bezohledný způsob života, který se pojí s napětím, nespravedlností, hádkami až s nenávistí. Je velkou zátěží pro tělo, přírodu, rodinu, sociální vztahy. Tak je to zdánlivě nevinné přísloví ve skutečnosti přesným útokem na svět, který bereme jako danost. Na svět, ve kterém se jako hlavní a nejvyšší kritérium neustále zdůrazňuje růst bohatství, spotřeby a naší životní úrovně. V tomto světě může každý, kdo na to má, získat a sníst cokoliv, za co si zaplatil. Ale biblický učitel moudrosti už zdávna ví, že takový životní styl má své meze a velmi negativní dopady. Nejen v rodinách, ale i v širším a dnes můžeme říct globálním lidském společenství. A přitom, zvažte to! – je tady lepší alternativa než životní styl vykrmených býčků. Projevuje se docela prostě a konkrétně, od toho, co chcete a potřebujete mít na stole a oč doma a v širším společenství usilujete: Lepší jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist. Co je důležité uslyšet? Že o tom, co je dobré a špatné nebo co je lepší se rozhodujeme ve zcela obyčejných, každodenních, světských věcech. Jako je např. jídlo. A přitom jde o víc, o mnohem víc. O lásku či nenávist. Z dlouhodobé perspektivy volíme mezi životem a smrtí. Protože ve světě reálné výroby a spotřeby nemůžeme mít velkou porci pečeného hovězího bez toho, abychom se dostali do sporu. V dnešních realitě a souvislostech světa to můžeme stokrát chtít bez takového sporu, ale možné to není. A když učitel moudrosti říká, že lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, má zřejmě na mysli a ve výhledu víc, než jen naši soukromou rodinnou lásku. Má asi na mysli tu „mnohem vzácnější cestu“, o které jsme slyšeli z 1K 13. Cestu Boží ve světě, v těle, mezi námi. Lásku, kterou jsme poznali na Ježíši Kristu. Tak i tohle dotažení našeho přísloví nás možná překvapí. Lepší je jídlo ze zeleniny, skromný a ohleduplný styl života a k tomu láska křesťanská, nežli vykrmený životní styl a k tomu spory, nespravedlnosti a nakonec nenávist. Prostě: často mít na stole hovězí a k tomu skutečnou, pravdivou křesťanskou lásku – to nejde. A ještě jedna zvláštnost na konec. Víte, co je v původním hebrejském znění to jídlo ze zeleniny? Je to jídlo na cestu. Je to zeleninová svačina pro ty, co jsou na cestě. Doslova to přísloví zní zvláštně: Lepší je svačina zeleninová a láska tam/potom než z býka vykrmeného a nenávist proti někomu, skrze někoho, ale taky uvnitř někoho. Zvláštní. Ale teprve tohle původní znění proti sobě staví dvě alternativy. Ty, kteří se na cestě za láskou spokojí se zeleninovou svačinou. A ty, kteří se v usazenosti krmičů a spotřebitelů kvalitních býků dostávají do sporů navenek i uvnitř. Zřejmě budeme všichni souhlasit, že lepší je zeleninová svačina na cestě za láskou. Která ať se děje cokoli vydrží, věří, má naději, vytrvá. Nepadne, protože má ještě potom slavnou budoucnost a my ji můžeme mít s ní. Ale to, sestry a bratři znamená, že záleží na nás. O tuhle lásku, která je spojena s vírou a nadějí, nejen pro nás, jde každý den i v našem rozhodování mezi zeleninou a hovězím. Jde o lásku, která pamatuje na hladové, nuzné a trpící, i při nákupu a přípravě oběda.

Modleme se: Otče nebeský, nepřijímá se nám to snadno, oč jde v tomto zdánlivě úsměvném přísloví. Že láska, kterou jsi nám ukázal v těle, na svém synu Ježíši, je až tak konkrétní. Chceš, abychom se stali vegetariány? Nebo abychom si občas nedopřáli hovězí pečeni, která je přece taky tvým darem? Ne, to zřejmě nechceš. Ale zřejmě chceš, abychom nahlédli souvislosti, o kterých už ani v běhu života nepřemýšlíme. Abychom se stávali ohleduplnými lidmi a opravdovými křesťany, abychom měli lásku opravdovou, důslednou, až na každodenní stůl. Tu potřebujeme nejdřív pokorně vyznat před Tebou, nebeský Otče, že jsme zhřešili myšlenkami, slovy, činy i nekonáním. Nejprve každý v tichosti. Tichá chvíle

Sami se nemůžeme ze svých hříchů vykoupit. Naději hledáme jen ve Tvém nekončícím milosrdenství a toužíme po milosti a odpuštění pro tvou oběť smíření, Pane Ježíši. Daruj nám nové společenství s Tebou a spolu navzájem.

O to společně prosme Pána slovy „Pane, smiluj se nad námi!“ S: Pane, smiluj se nad námi!

Smíme upokojit svá svědomí a přijmout za svá slova milosti: V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Amen.