1. října 2017 - 16. neděle po sv. Trojici

Petr Pivoňka

Čtení: F 3,4–16 Kázání: Mt 13,44

„Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.

Sestry a bratři, království nebeské, Boží vláda je jako poklad ukrytý v poli – říká Ježíš svým učedníkům. V poli, kterým je tento svět. V poli světa, kde Bůh rozsévá své dobré semeno i zlý nepřítel svůj plevel. Tady někde, v tomto rozporném světě, je ukryt nebeský poklad. Nemusíme ho hledat na nebesích ani v nějakých dálkách. Protože je ukryt v poli našeho každodenního života, kde pracujeme, namáháme se všelijak i jsem unavení, kopeme každý svým způsobem. Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo našel a skryl. Někdo, nějaký člověk. Tedy kdokoli může ten poklad Boží vlády najít. I ty a já. To pole nálezci nepatří. Jinak by nemusel to pole kvůli pokladu koupit. Není to ale podvod na majiteli pole? Ježíš je provokativní. Nálezce pokladu Božího nejedná příliš svatě, zato racionálně. Využívá šance, aby získal poklad nesrovnatelné hodnoty, a činí kroky, aby mu legálně patřil. Jedno je jasné: nejde poklad najít, nechat práce a všeho a prostě si ho odnést, ukrást, a jít si ho někde užívat – tuhle možnost Ježíš nepřipouští! Odnést si Boží království, Ježíše Krista, věčný život a užívat si ho někde pro sebe prostě nejde. Podobenství je velmi stručné, ale je za ním proces: práce na cizím poli – nález pokladu – rozhodnutí ho získat – a pak celá ta transakce prodeje všeho vlastního a koupě toho pole, to je přece taky proces, který není jen tak a hned. Každý z učedníků může být vzhledem k tomuto procesu jinde, v jiné fázi. Stejně jako my, sestry a bratři. Rozhodující zřejmě je: kde jsem já? Tak například já: znám tohle podobenství, kolikrát jsem už slyšel o tom pokladu? Teď o něm i kážu. Ale už jsem objevil jeho pravou cenu? A jsem snad už v rozhodnutí, dát za něj vše, co mám? Není to snad teprve přede mnou? Ale pojďme dál. Čím je cena toho pokladu vyjádřena? Radostí. Radostí, s níž je šťastný nálezce ochoten za ten poklad dát všechno. Co je to za radost? Nejspíš je to vděčnost nad darem toho objevu. Nad milostí toho pokladu. Že ho Bůh ukryl tak, že jsem ho mohl a mohla najít právě já. Vděčná radost, že v tom pokladu dostávám mnohem víc, než jsem do jeho nalezení investoval, i než mohu za něj dát a čeho se mohu pro něj vzdát. Největší díl té zvláštní radosti ale vychází z toho, co ten poklad obnáší. Ale právě tady je v Ježíšovu podobenství další zvláštní napětí. Zvenčí je to skryto. Z vnějšího pohledu se ten šťastný nálezce nejspíš jeví jako blázen. Když prodá vše, co má, a koupí jakési pole. Tak si nejspíš připadali Ježíšovi učedníci. Podobně si můžeme připadat i my v očích druhých: tolik dávat pro něco, co není vidět? Co je to za blázny? Ale i nám se to může zdát divné. Jako by Ježíš říkal: ještě není čas o tom pokladu mluvit s druhými. Ještě není čas tu radost sdílet a rozhlašovat. Nejdřív je třeba ten poklad získat. A to, milí učedníci, něco stojí. A tady má tohle podobenství klíčový moment: nalézt ten poklad ještě neznamená ho získat! Na tom se zřejmě láme, jestli zůstanu jen nálezcem anebo se stanu učedníkem. Možná se to láme ještě dřív: zástupy o tom jen slyší, ale zůstanou vně. Učedníci jsou ti, kdo ten poklad u Ježíše objevili – ale teď jde o každého ještě dál: jestli ten poklad získá. A je to zřejmě podobně, jako když nastane zlom tehdy, když Petr vyzná: pro nás jsi Mesiáš… a vzápětí slyší: tenhle objev má ale, milý Petře, důsledky: kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Tady slyšíme, že to není jen cesta sebezapření a oběti, ale svobody vzdát se i všeho z radosti nad tím pokladem věčné ceny. Všimněme si ještě: budoucnost nechává Ježíšovo podobenství otevřenou. Jak báječně se bude mít každý, kdo ten poklad království nebeského získá. To je naznačeno jen tou nálezcovou radostí a tím, že je ochoten za ten poklad všechno dát. To učedníci mohou tušit. Ale Pán Ježíš v tomto podobenství zdůrazňuje přítomnost. Teď chce Ježíš, aby učedníci slyšeli, že kdo ten poklad objevil a ukryl, rozhoduje se a z radosti nad tím jde, prodává všechno, co má a kupuje to pole. Právě tenhle proces v přítomnosti Ježíš svým následovníkům zdůrazňuje. Mluví k těm, kteří za ním vyšli a opustili proto leccos. Ale teď jsou asi na cestě s ním znejistěni. Třeba tím, že se jen tak málo z Božího království jasně prokazuje. Že mnohá z Ježíšových slov u lidí zapadnou. A možná přitom sami prožívají nějakou únavu i krizi na cestě víry. A proto jim v soukromí Ježíš tímto podobenstvím znovu přibližuje, co vlastně objevil každý z nich nějak osobně, když potkal Pána a když mu začal naslouchat. Jaký poklad nebeské ceny jsi v Kristu našel a našla! A teď se jedná o to ho skutečně získat. A zřejmě je to pro tebe proces, ne jednorázová záležitost. Ale teď, po jistém čase cesty s Kristem, máš uslyšet, že kdo ten poklad Boží našel, ten ho chce získat za každou cenu, a proto jde a dá za něj vše, co má. A není to pro něj oběť. Dělá to z radosti, kterou mu ten poklad způsobil. Ale neschází zde přece jen rozměr společenství? Církve? Pro nás přece tak důležitý? Není to poněkud „sobecké“ podobenství? Copak se nemáme o tu radost z pokladu v Kristu s druhými dělit? Aby ho taky zatoužili najít? Ano, určitě. Ale možná Pán Ježíš občas chce, abychom si uvědomili, že vzhledem k pokladu království nebeského jde o každého osobně a každý se rozhoduje sám za sebe. Možná se i každý z nás osobně máme po čase vrátit k začátku a zdroji naší víry. A s vděčnou radostí znovu objevit poklad evangelia, poklad života v Kristu. A z té radosti i svobodu, ochotu a sílu dát za něj všechno. Čeho my se bojíme vzdát? Svého majetku, svých domnělých životních jistot, své práce, svého času. Na čem všem lpíme? Co všechno my řešíme? A přitom jde o poklad Božího království, o poklad věčného života. Přitom jsme díky Ježíši Kristu dostali a nalezli nesrovnatelnou hodnotu! Ježíš říká, že když se zaměříme na ten poklad, na radost z něho, budeme svobodnější a odvážnější ke všemu. A dokážeme se vzdávat dočasných hodnot pro tu věčnou!