15. října 2017 - 18. neděle po sv. Trojici

Petr Pivoňka

Čtení: Ž 104 Kázání: Gn 8,15–22

I promluvil Bůh k Noemu: „Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů. Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí.“ Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů. Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy. Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné. I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil. Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“

Milé děti, sestry a bratři, dnes vám povím kázání ze svého pohledu. Řekněme, že se jmenuju třeba Pavel. A je mi 11. Musím říct, že se mi dneska do kostela moc nechtělo. Venku nic moc. Ale hlavně jsem včera do noci pařil. Teda hrál hry na mobilu, pro ty, kdo nerozumí. Ale nakonec jsem se probral a šel jsem s celou rodinou. Cestou jsem si uvědomil, že už teď chodím do kostela docela rád. Dřív jsem chodil hlavně kvůli taťkovi. Ale pak jsem začal sám číst Bibli a začalo mi to něco říkat. Tu dětskou obrázkovou jsem už přečetl celou. Tak, když pan farář přečetl příběh o Noe, říkal jsem si, jo, to znám. Nejdřív jsem si ale všiml, že na stole Páně je dneska nějaké ovoce a zelenina. Prý se tomu říká Díkůvzdání. Asi jsme tu dnes proto, abychom vzdávali Bonu díky. Jak jsem uviděl ty jablka, hned jsem si vzpomněl, jak jsme je museli nedávno u babičky česat a sbírat. A jak se mi nechtělo. Ale babička pak upekla štrůdl, a to bylo fakt strašné dobré. To mi chutnalo moc. Ale honem, farář už začal kázat o tom Noem. Ten příběh mě vždycky zajímal. Vždycky mě napadlo, jak se mohla celá ta zoologická zahrada vejít na tu archu. Ale taky jsem si říkal, jestli ten Boží soud nebyl moc krutý. Vždyť všechno stvořil. Viděl to jako dobré. A pak toho litoval a rozhodl se to všechno zničit, utopit. Protože nemohl dál snášet, jak se lidi na zemi pokazili a jak jsou k sobě zlí. Fakt je, že mě stačí, když zažívám, jak na sebe dokážeme být zlí ve škole, mezi spolužáky. A Bůh to vidí shora, všechno to zlo a krutosti najednou. Ani se mu nedivím, že s tím chtěl skončit. Ale ne definitivně! Byl tu přece Noe a jeho rodina. Ti, co Boha poslechli a zachránili se v arše. Takže Bůh chtěl, aby přežili, ti, kteří mu věří. Ale nejen těch pár věřících. I všechna ta zvířata. A ta přece nemůžou věřit. Takže Bůh chtěl, aby po potopě byl na světě nový život. Teda, trochu jsem se teď zatoulal ve svých myšlenkách. To se mi při kázání dost často stává. Ale už se zas chytám. Pan farář o tom zrovna mluví. Že po dlouhém čase, kdy Bůh při potopě nemluvil, zase k Noemu promluvil. Vyjdi z archy ty a všechna tvá rodina. A vyveď s sebou taky všechna ta zvířata. Protože je tu pro vás připravena suchá zem. Nová zem. Abyste na ní mohli žít. A Bůh tomu všemu hemžení, plození a množení znovu požehnal. Jako na počátku, kdy všechno stvořil Dokonce ještě víc. Požehnal i hadům plazícím se po zemi! Že prý je to povzbuzení i pro nás. Když se zdá, že k nám Bůh v nějaké krizi nemluví, přece na nás nepřestává pamatovat. A že je to milost, když nově promluví, jako by i nám řekl: Vyjdi z toho, můžeš nově žít. A tví blízcí s tebou. Teda, je fakt, když to domyslím, že od té chvíle, co Noe s rodinou a se všemi těmi zvířaty vyšel na suchou zem, všichni lidé – ano, všichni – žiji na zemi jako zachránění! To mě fakt probralo a dostalo. Všichni, až dodneška, i já a brácha se ségrou, táta s mámou, babičky. Ale i mí spolužáci. Nejen věřící, ale i všichni nevěřící. I všechna zvířata, kolik jich je na světě druhů! Ale i všichni, kteří se ještě narodí. My všichni od té chvíle žijeme na zemi jako zachránění. Jen z toho dobrého Božího rozhodnutí. To je fakt bomba. Jsem rád, že jsem dneska přišel do kostela. Na Díkůvzdání. Ale, počkejte, prý teď budeme zpívat Bohu nějakou píseň. Za milost Tvou a pokrm Tvůj – kánon. Tak, zpátky. Příběh prý vrcholí. – Jsem Pavel, a je mi 11, kdybyste zapomněli. Já myslím, že Noe udělal dobře, když to první, co na zemi udělal, bylo, že udělal Hospodinu oltář a zapálil oběť, aby vzdal Bohu díky. To bylo na místě. Udělal to nejlepší, co mohl. Když Bohu za všechny poděkoval. Že jim dal přežít. Že mohou žít jako zachránění. Jen z Boží milosti. Proto souhlasím s panem farářem, že i my tady dnes za to chceme děkovat. Že jsme tady. Zachránění. Z milosti. Že jsme taky něco těžkého přežili, díky Bohu. A že děkujeme s důvěrou, že Bůh pro nás zachová život. Pro všechny na téhle zemi. Že prý se proto Bůh rozhodl ve svém srdci. Když ucítil příjemnou vůni té Noeho oběti. Počkejte, zrovna nám to chce pan farář přiblížit, a proto zapálil vonnou tyčinku. No, jestli tohle má být příjemná vůně, pěkně děkuju. Ale když je řeč o té vůni, vzpomněl jsem si znovu na to sbírání jablek u babičky. Jak se mi nechtělo, to už jsem říkal. Ale když jsem pak ucítil tu krásnou vůni, když z nich babička upekla štrůdl! A jak mi chutnal! Vím, že ho babička upekla, aby nám všem spolu bylo dobře, z lásky. Tak to už si spíš dovedu aspoň trošku představit, jak příjemně musela Bohu chutnat vůně toho, co mu připravil Noe. Asi z toho Bůh ucítil, že Noe je mu vděčný za život, a že to připravil z lásky k Němu, aby dal najevo, že chce, aby spolu s Bohem i spolu na zemi lidé žili v pokoji. Trochu jsem se zasnil do té vůně, ale už se zas chytám. Protože farář říká, že to nejdůležitější z toho příběhu je to, co říká Bůh na konci. Nejdřív mě zarazilo, že Bůh se nenechal tou vůní oběti ošálit. Vidí jasně, že člověk se ani potopou nepolepšil. Zas a znovu vymýšlí v srdci zlé věci. Už dětství a dospívání. To se mě dotklo. Ale ještě ví to, že i když se člověk nepolepšil, ucítil Bůh, že dokáže být vděčný a chce mu důvěřovat a žít s ním a s druhými v pokoji. Ale to úplně nejdůležitější a nejnadějnější jsem uslyšel na koci. Že Bůh řekl: i když se člověk ani takovou katastrofou sám nenapraví, rozhodl jsem se, že už nikdy nezničím život na zemi kvůli němu. Už nikdy nezničím zemi a život takovou katastrofou. Na to nám všem dal tehdy Bůh své slovo! To je síla. Je fakt, že my dál ničíme přírodu a podmínky pro život. Je hrozné, že bychom se se sami mohli zničit a zničit zem. Řeknu vám, bývá mi z toho úzko a mám z toho i strach, když to zas někde vidím nebo o tom uslyším. Ale je to přece jen veliké povzbuzení, když slyším, co Bůh říká. Ať nikdo nezapomene, že život na zemi a jestli tu bude a jestli tu my budeme, má v moci taky On. A Bůh má tu největší moc nad životem! A pak nakonec jsme uslyšeli ještě jedno fakt mega dobré Boží slovo. Že když mají lidé rok co rok co zasít a co sklidit, je za tím Boží rozhodnutí a jeho slovo. I za tím, že jsme mohli sklidit ty jabka u babičky a že nám potom tak chutnal ten její štrůdl, je Boží rozhodnutí a slovo. Aby to bylo a nepřestalo to, po všechny dny země. Že když je venku chladno anebo zase vedro a nám to zrovna není po chuti, je za tím Boží rozhodnutí, aby na zemi mohl být život. Že když je po létu, podzim a zima a pak zase přijde jaro a léto, po noci den a po dni noc, není to jen koloběh přírody. Je za tím Boží rozhodnutí. Že nám všem dal své slovo, že to nikdy nepřestane. Abychom měli co sít a sklízet a jíst a pít, abychom mohli žít, po všechny dny země. Takže je to Boží slovo i pro nás, v našich dnech. Tak jsem fakt rád, že jsem dneska tady. Se všemi okolo. A že se můžu přidat k tomu díkůvzdání Bohu. A taky se už těším, až se nechám pokřtít. Protože to budu pak moct nejen k večeři „Páně jít. Ale taky budu přijímat chleba a víno. Už se moc těším, až poznám, jak ta Boží láska chutná.

Modleme se: Pane Bože, děkujeme ti a oslavujeme za dar a zázrak života na zemi. Že ho zachováváš, nově dáváš. A za všechno, potřebné a dobré, co nám všem na zemi pro život dopřáváš. Děkujeme a oslavujeme tě, že i když víš, že se nikdy úplně nepolepšíme, přesto pořád dál chceš být s námi a věříš, že nás tvá věrná láska změní.