5. listopadu 2017 - 21. neděle po sv. Trojici - konfirmace

Petr Pivoňka

Čtení: Mt 28,16–20 a Sk 2,22–24+32–36 Kázání: Sk 2,37–38

Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, bratří?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.

Milí v Kristu Ježíši, ta událost, o které slyšíme ze 2. kapitoly Skutků apoštolských, není jen ohlédnutím do minulosti. K počátkům křesťanství a církve. To, co jsem slyšeli, se nás právě v Duchu svatém týká. Představme si, že jsme ve shromáždění lidí, ke kterým mluví apoštol Petr. Říká, že toho ukřižovaného Ježíše Bůh vzkřísil z mrtvých, přiznal se k němu naplno svou mocí. Říká, že Ježíš žije, je nám přítomný a blízký teď, a stojí o nás, abychom mu věřili a stali se jeho žáky, posly a služebníky.

To první, co slyšíme, že když to ti lidé slyšeli, byli zasaženi v srdci. To znamená, že se jich to osobně dotklo. Martino, Eliško, Matyáši, Kryštofe, Vojto, zažili jste to už? Že se tě nějak osobně dotklo slovo o Ježíši Kristu nebo slovo jeho? Nebo nějaká událost s Ním spojená? Martina: Já myslím, že asi ještě ne. Eliška: Byla jsem zasažena v srdci na táboře. Bylo tam opravdu cítit působení Ducha. Když se obrátilo ke Kristu 28 mladých lidí. Bylo to, jako bych se sama obrátila znovu. Pocit plnosti je krásný. A přála bych ho prožít každému člověku. Mayáš: Mě se dotklo slovo o Ježíši při dědově kázání, když jsem byl malý. Když jsem poprvé slyšel příběh Ježíše Krista. **Vojta:* Já jsem něco takového zažil na anglickém zimním kempu, kde měl José kázání o hříchu. Když říkal, že doslovná definice hříchu znamená „minul jsi“ (z hebrejského „chatta“ nebo jak to bylo) a vůbec to, jak ukazoval, že Ježíš nám pořád dává možnost „se trefit“  – to se mě hodně dotklo.

To je zajímavé, někdo se strefil slovem o Ježíši do tvého srdce. Ale vidíme, jak je to různé. Někdo si uvědomuje, že už něco takového prožil. A někoho to třeba ještě čeká, když tomu bude otevřený. Anebo si to dosud neuvědomil. Ale když teď slyšíš najednou apoštola Petra kázat o Ježíši živém, taky tě může napadnout: A co mám teď s tím vším dělat? Zkus tu otázku nějak konkrétněji vyjádřit, co pro tebe teď před konfirmací tahle otázka obnáší? V: Jak mám s touto zprávou pokračovat, nakládat? Mám ji šířit dál? Nechat si ji pro sebe? Mám ve jménu Ježíše sdružovat ostatní? Mám je taky křtít? Kryštof: Já nevím, jak to vyjádřit. Mat: Pro mě to znamená: Proč mě rodiče pokřtili, když jsem o tom nevěděl? A taky, že já přece ještě nechápu správně příběhy z Bible. E: Já mám hodně otázek. Jak mám být silnější? Jak poznám, že mé rozhodnutí je správné? Jak mám překonat strach? Vydržím ve víře? Budu dobrým křesťanem? Co můžu udělat pro to, abych posílila svou vůli? Co mám dělat proto, aby se za sebe nemusela stydět? Mar: Já nevím, nepřemýšlela jsem o tom.

Někdo má hodně otázek. Někdo je třeba jen neumí vyjádřit. A někdo o tom teprve začíná přemýšlet. Podobně, myslím, reagují lidé na slovo o Ježíši Kristu od první chvíle. I tady, v tomto shromáždění, jsme na tom různě. Ale důležité je, myslím, nebýt k té zvěsti uzavřený a hluchý. Naopak, být upřímný a otevřený. A od toho začal i apoštol Petr, když odpověděl: Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a dostanete dar Ducha svatého. Když slyšíš „obraťte se“ (změňte směr, zaměření)  – co to pro tebe teď znamená? Mar: Rozhodnout se, jakou cestou se vydám. E: Že jdu proti proudu, po úzké cestě, na které je málo lidí. Ale jdu k ŽIVOTU. Mat: Více věřit Bohu, než sám sobě. Nezapomínat na Boha a nevystačit si pouze sám se sebou. K: Znamená to pro mě, že bych měl změnit směr mého života, zamyslet se a měl bych se vydat cestou víry. V: Udělej místo ve svém srdci i pro Ježíše. Vždyť je syn Boží, Spasitel. To, co zvěstoval, je pravda. Nebyl jen pouhý prorok. Víra se netýká čistě jen Boha a jeho činů. Víra bez Krista je jak knedlík bez těsta.

Vidíš, to je výstižné a vtipné. To bychom si mohli i pamatovat. Ale pojďme dál. Každý z vás už je pokřtěný. Ať v dětství nebo nedávno. Ale když slyšíš, ať přijmeš ten svůj křest ve jménu Ježíše Krista – co to pro tebe znamená? A co ti to dává a co to od tebe žádá? V: Přijmi svůj křest ve jménu Ježíše Krista pro mě znamená, že teď už ho hodlám následovat, učit se o něm, slyšet jeho evangelium, naslouchat jeho činům. K: Pro mě to znamená něco jakoby byl Ježíš svědek mého křtu. Křest ve jménu Ježíše Krista mi dává… nevím, jak bych to řekl. Ale žádá ode mě, aby byl Ježíši Kristu věrný, abych dodržoval Desatero, a prostě abych se choval jako dobrý křesťan. Mat: Přijmout svůj křest mi dává posilu na cestě víry. Naději i v absolutní beznaději. Taky potvrzení křtu, mé vlastní rozhodnutí. A velkou radost, že nikdy nejsem sám. Žádá to ode mě, abych byl pokorný a nezapomínal na Boha. E: Pro mě to uznamená, že přijímám Boží milost ke mně. Že se nebojím říct, co pro mě Ježíš znamená. Dává mi to ujištění, že mě Bůh miluje. Žádá si to ode mě silnou vůli a zapření sebe sama. Mar: Pro mě to znamená, že křest můžu přijmout sama za sebe.

Ano, každý z nás dnes slyší, že může a má svůj křest přijmout – nově – jeho význam a jeho sílu pro svůj každodenní křesťanský život. I vy jste byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů. Co to pro tebe znamená teď? Potřebuješ to? Je to pro tebe potěšující zpráva? Mar: Potřebuji to. Znamená to pro mě, že to byla vůle rodičů a snaha mě dovést k víře. E: Ježíš na sebe vzal mé hříchy. Umřel za mě a tím mi dal nový život a naději. Je to úžasné a zároveň děsivé. Bůh, který vše stvořil, za mě zaplatil. A já na to stejně zapomínám. A nechovám se jako člověk hodný jeho lásky. Mat: Ano, odpuštění potřebuji. Jsem rád, že i přes své časté hříchy mám u Boha naději. Hříchů dělám každý den „milion dvacet“, takže je velice dobrá zpráva, že i přes to Bůh odpouští. Můžu být šťastný, že mě rodiče povzbuzovali ve víře, páč jinak bych se k víře nedostal. K: Znamená to pro mě, že jsem byl pokřtěn ve jménu Ježíše Krista, který umřel za naše hříchy a že mi proto můžou být moje hříchy odpuštěny, když budu věřit. V: Samozřejmě, že odpuštění hříchů potřebuju. Utvrzuje to mou víru. Ježíš byl ukřižován i pro mé spasení. Ve křtu ve jméno Ježíše Krista na odpuštění hříchů se nejedná o nějaké VIP exklusive – pokud se pokřtíte ihned, tak dostanete spasení zdarma + sadu voděodolného růžence a Bibli z protiskluzového materiálu atd. Pokud ti, Vojto, dobře rozumíme, chceš říct, že křest ve jméno Ježíše Krista na odpuštění hříchů může přijmout každý. Ale taky, že ve společenství pokřtěných nejde o nějaký exkluzivní spolek zvláštních výhod. Pochopil jsem to správně? V: Ano.

Pokřtěným ve jméno Ježíše Krista nejsou slibovány žádné výhody a bonusy. Za to ale, slyšíme, je jim zaslíben dar Ducha svatého. Jak to na tebe působí, když byste měli dostat dar Ducha svatého? A o jaký dar Ducha svatého bys stáli? V: Nevím moc, co si mám pod tím představit a co od toho očekávat. Pokud se jedná o to, že budu mluvit všemi jazyky a šířit Boží slovo dál, tak to bych bral. Nepamatuji si, jak jinak se dar Ducha svatého projevoval. Možná to, jak David začal tančit? Umět mluvit všemi jazyky je dobrý dar. K: Já bych stál o silnou víru a abych neměl ve víře pochyby. Mat: Na mě to působí jako jakási výhoda, že mi Duch svatý pomůže k pochopení učení Ježíše Krista. Taky je to posila na cestě víry. A stál bych o dar učitelství nebo lékařství. E: Já jsem dar Ducha dostala. Dostala jsem dar radostného srdce. To neznamená, že je člověk pořád radostný. Znamená to, že dokáže lidi přijímat. Že dokáže být pozitivní i v těžkých věcech. Ale taky dokáže podržet druhé v nějaké zkoušce. Mar: Setkání s Duchem svatým je něco těžko představitelného, s čím si nevím rady. Ale jeho zaslíbení na mě působí dobře, protože mi dá víc poznat Boha. Stála bych o dar věrnosti a lásky.

Asi si to neuvědomujete, ale stali jste se nám dnes kazateli evangelia a svědky víry. Nejste tady jen rozechvělí, nejistí konfirmovaní. Je z vás znát opravdovost, upřímnost, vážná touha, vzít víru vážně a přijmout svůj křest za svůj s tím, co znamená.

Máte své otázky, pochybnosti, rozpaky. Touhu i nejistotu i obavy ve víře. Tak jako i my. Hlavně ale máte – a máme od Pána my všichni – tu tolika lidmi víry už dosvědčenou dobrou zprávu, že ukřižovaný Ježíš, byl vzkříšen. Je živ. Je nám blízko. Ujišťuje nás Božím odpuštěním našich hříchů, umožňuje nám žít bez jejich zátěže, svobodněji od svého ega. Zapojuje nás do společenství svého lidu a církve. Dává nám k tomu křest, který můžeme sami osobně i nově přijmout. A přislibuje nám Ducha svatého a jeho dary. A máme naději, že každého z nás si povolává Pán svým tempem, časem a způsobem. Buď mu sláva!

Modleme se: Dobrý Bože, vzdáváme ti dnes díky za tyto konfirmandy, za Martinu, Elišku, Matyáše, Kryštofa a Vojtu, za tvé působení v jejich životě i v životě každého z nás, že jsme se mohli o Tvé lásce k nám dozvědět, za všechny, kteří nám pomáhali a pomáhají lépe rozumět Bibli, příběhům o tvých dobrých skutcích a hlavně slovu, že se nás osobně týká příběh Tvého syna Ježíše Krista, jeho kříž i slavné zmrtvýchvstání. Děkujeme, že jsme mohli a můžeme dnes nově přijmout svůj křest jako ujištění Tvou odpouštějící láskou, stvrzenou krví Tvého syna. Děkujeme, že to zaslíbení daru Ducha svatého platí i nám A my, i když jen málo rozumíme, o něj stojíme A že si každého z nás povoláváš svým časem, tempem a způsobem.