21. ledna 2018 - 3. neděle po Zjevení

Petr Pivoňka

Kázání: Mk 1,14–20

Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Ihned opustili sítě a šli za ním. O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě. Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.

Sestry a bratři,

není to vzkaz i pro nás? Evangelium, které kázal Ježíš, je Boží. Evangelium, které Ježíš začal kázat poslušně a odvážně, když Jan Křtitel byl vydán a zatčen, a když byl on sám od začátku ohrožen – je evangelium Boží. Evangelium, které se dostalo až k nám, kterému jsme i my uvěřili a věříme, je Boží. Je to dobrá zpráva od Boha. Z jeho vůle a krytá jeho věrností, láskou a mocí. A já z tohoto evangelia dnes slyším pro nás, že je to od prvních Ježíšových kroků a slov evangelium Boží ve dvou směrech.

Jednak, že ho proto nikdo nezastaví, neuvězní, neumlčí. Mnozí se o to už snažili. I v této zemi docela nedávno. Ale nepodařilo se jim to. Nikomu se to nemůže podařit. Protože je to Boží evangelium. Člověka je možné uvěznit. Vydat ho – jako Jana i pak Ježíše. A mnohé další. Ale slovo Boží nikdo neuvězní a neumlčí. Proto a s tím Ježíš začal evangelium kázat. A i nám je svěřeno ho s tím kázat.

A to druhé, v čem a jak je to evangeliu, které začal kázat Ježíš, Boží? „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu“. V tom je odpověď. Ježíš navázal na Jana Křtitele. Ale přece bylo jeho kázání jiné. Jan kázal v poušti. Ježíš mezi lidmi. Začal na venkově, šel za lidmi. Jan volal: Čiňte pokání, protože je za 5 minut 12 Božího soudu. Máte poslední šanci vyznat své hříchy a nechat se pokřtít na znamení, že se Bůh snad slituje a odpustí vám hříchy. Co kázal Ježíš? Boží evangelium. Dobrou zprávu od Boha. Naplnil se čas všech Božích zaslíbení. Přiblížila se Boží vláda. Bůh se k nám sklání, přichází mezi nás se svou milostí a se svým milosrdenstvím. Aby vás pozval k sobě, jako dobrý Otec své nehodné děti. Jako lékař ty, kteří potřebují celostné uzdravení. Jako dobrý pastýř své všelijak paličaté, uhoněné, rozběhané i zatoulané ovce. Proto je nejvyšší čas se tomu pozvání otevřít. Změňte proto své smýšlení. Přehodnoťte své priority, své hodnoty, své životy. A hlavně věřte evangeliu. Můžete se na tuhle dobrou Boží zprávu spolehnout. Můžete podle ní nasměrovat svůj další život. Proto evangeliu důvěřujte. Vždyť je to Boží evangelium.

Bratři a sestry, slýcháme nejrůznější zprávy a zvěsti. Zdá se, že teď se naplnil čas v naší zemi pro nejrůznější špínu. A pro vážné obavy, aby zase nezvítězil ten, kdo je bezohlednější a pohotovější v urážkách a ponižování, v polopravdách i lžích. Ale možná právě teď máme slyšet Boží evangelium. Ať už na hradě usedne ten či onen, kázání Božího evangelia to nezastaví ani nezmění. Proto je nejvyšší čas, abychom i my měnili své smýšlení. Abychom se nenechali určit otravnými zprávami a důkazy o bídném stavu mnoha lidí. Ale abychom dali na Boží evangelium. Na Ježíšův pohled na svět, na lidi. Abychom mu věřili, že Boží vláda se v našem světě blíží, nepřestává růst. A že nás nejen zve. Ale taky vyzývá a povolává. Že s námi počítá. Abychom se stali jeho služebníky a nástroji. Vždyť, bratři a sestry, jak to tehdy začalo?

Když šel Ježíš podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lid.“

To první povolání se děje na břehu moře. Moře je symbolem obživy-života i ohrožení smrtí. Zvlášť pro rybáře. Ježíšovo povolání se děje na rozhraní. Života a smrti. Toho, co přináší obživu i ohrožuje. Toho, v čem chceme zůstat i co bychom chtěli změnit. I v našem životě možná nějak.

A koho vidí Pán, když vidí ty rybáře v akci? Vidí lidi zvyklé na tvrdou a nebezpečnou práci. Vidí lidi odvážné, trpělivé a vytrvalé. Takových je pro věc Božího království třeba! Ale vidí taky lidi obyčejné, prosté. Kdo by si je vybral do takového Božího projektu? Sotva uměli číst a psát. A mluvit k druhým? K tomu Boží zvěst! A právě takové Ježíš povolává. Není to podobně jako v minulém kázání? Aby se vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží? Tak je to tu zase. K povolání na cestu za Ježíšem, do služeb Božímu evangelium a království, není třeba ničeho, než pokory, dát na Ježíše a přimknout se k němu. Dát svou důvěru jeho podivné výzvě: Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.

Ne, nebudete chytat lidičky jak rybičky do misijních sítí. Nebudete žádní lovci hlav. Ani lapači dušiček. Dám vám odvahu a sílu natahovat ruku k pomoci a záchraně. Budete pomáhat z vody tonoucím, do člunu Boží lásky a spásy. Budete jim pomáhat na břeh. Na břeh, který je na rozhraní. Mezi dosavadním a novým životem. Mezi tím, co se už z Boží dobroty dává, a tím, co ještě bude. V té zemi živých na druhém břehu. Ale tohle si ti povolaní ujasňují až cestou za Ježíšem. Hned tomu nerozumějí. A přece odněkud dostávají rozhodnost, odvahu a sílu vyjít za ním. Zřejmě je to mocí jeho oslovení. Naléhavostí jeho výzvy. A hlavně věrohodností jeho evangelia? Jako by sám dobrý Bůh k nám promluvil. A taky asi tím, že ti rybáři cítí, že je osobně zná. Záleží mu na nich. Počítá právě s nimi. A ví, že jsou jen obyčejní rybáři. A přece chce a dokáže právě je použít k větším věcem. K Božím věcem. Učiním z vás rybáře lidí. Tak i ty a já odtud slyšíme, že když nás povolá, použije právě to, co umíme. Nemusíme se stát někým úplně jiným. On může dát tomu, co umíme i neumíme, nový a vyšší smysl. S ním to můžeme dát do služby Bohu a lidem.

Ale taky slyšíme, že jeho povolání znamená, dosavadní nějak opustit. Vyjít za ním. Ihned opustili sítě a šli za ním. O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě. Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.

Nepřeháníš trochu, Marku? Všechno tak rychle, tak hned? Není to ve skutečnosti delší proces – přijmout jeho povolání a vyjít za ním? Není to spíš nové a nové rozhodování? V nové důvěře. A opouštění nesnadné, po krůčcích. Jen někdy po větších krocích?

Jistě. Marek nepodává historickou reportáž – jak to přesně bylo. Podává svědectví víry. Abychom uslyšeli, jakou moc může mít oslovení, povolání Pána Ježíše. U lidí, kteří nedají jen na svou chytrost. Ale uvěří jeho evangeliu.

Že v Ježíšovu slovu je takový příslib dobrých a nových Božích věcí! Toho, co s námi obyčejnými dokáže! Že v jeho blízkosti budeme poznávat, zažívat i dělat dobré i nepoznané věci. Že stojí za to, i to, co jsme dosud měli za ty největší hodnoty a jistoty, přehodnotit. A když On vyzve osobně, třeba je i opustit. Ano, i to z dnešního evangelia zní. A není to pro náš rozum snadné přijmout. Ale když se přiblížilo Boží království a povolání syna Božího se člověka dotkne, přestanou být i dosavadní jistoty – jako práce i rodina – těmi nejvyššími hodnotami.

I to obnáší to Ježíšovo „Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Protože se naplnil čas a přiblížilo se království Boží. Přehodnoťte své hodnoty, jistoty a priority. A věřte evangeliu. Že už nejste jen tím, čím jste dosud byli. Jen dětmi svých rodičů. Jen manželi a rodiči. Jen zaměstnanci či osobami samostatně výdělečně činnými. Nebo důchodci či matkami v domácnosti. Jste povoláni být syny a dcerami Božími. Učedníky Ježíše. Svědky evangelia Božího. Služebníky Jeho království.