4. února 2018 - neděle Sexagesima

Petr Pivoňka

Mk 1,29–39

Když vyšel ze synagógy, vstoupil s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Horečka ji opustila a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadalo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných rozličnými neduhy a mnoho zlých duchů vyhnal. A nedovoloval zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil. Šimon a jeho druhové se pustili za ním. Když ho nalezli, řekli mu: „Všichni tě hledají.“ Řekne jim: „Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, neboť proto jsem vyšel.“ A tak šel, kázal v jejich synagógách po celé Galileji a vyháněl zlé duchy.

Sestry a bratři,

Ježíš nevede své učedníky někam do pouště. Jde s nimi na bohoslužby a vzápětí k nim domů. Proto se pak církev od počátku shromažďuje v chrámu i v domácnostech. A vždy s vírou, že je uprostřed Pán, který osvobozuje k zápasu se zlým, vrací člověku jeho důvěru a důstojnost a to, k čemu tu je. Když Ježíš přišel z bohoslužby do domu Šimona a Ondřeje, řekli mu, že Šimonova tchýně leží v horečce. Ježíš k ní přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Dělal to z hluboké víry, že Bůh překonává to, co tu ženu odděluje od zdroje života. To, jak Pán Ježíš přistoupil k té Šimonově tchýni, je i nám povzbuzením. Bůh přišel v Kristu na dotek. Chce přicházet skrze lidi Kristovy víry, jeho ducha a přístupu. I jeho doteku. Horečka ji opustila a ona je obsluhovala. Ježíš té ženě umožnil, aby zase byla sama sebou, na svém místě. Nejen, aby zase byla hospodyní, která obsluhuje své hosty. Víc: aby mohla sloužit Kristu a jeho blízkým. Na svém místě.

Když nastal večer a slunce zapadlo, skončila sobota, a lidé zase mohli přenášet svá břemena. A tehdy – říká Marek – přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Marek nezdůrazňuje, jak to Ježíše dělal. Zato říká, že celé město se shromáždilo u dveří. Celé město všelijakých neduhů, lidí, kteří se mají všelijak zle a něco je souží, hledá u Ježíše pomoc. Ježíš jistě nepřichází zbavit všechny lidi jejich nemocí a svět vší jeho bídy. Spíš chce Marek naznačit, že pro celé město má Ježíš klíč k vysvobození z té všelijaké lidské nouze. Pro celé město. Ano i pro toto město. V Ježíši je milosrdný Bůh a jeho království už za našimi dveřmi. Aby všelijak nemocní a vším možným zlým soužení lidé věřili, že jim jde Pán Bůh na pomoc. Aby našli v nové důvěře novou sílu se nevzdávat a zlému nepoddávat. Jenže ti, co tomu nepřejí a cítí se tím ohroženi ve své pozici, to rádi překrucují a zneužívají. Proto Ježíš nedovoloval zlým duchům, aby o něm mluvili.

Proto taky Marek tady velmi střízlivě říká, že Ježíš jednal vlastně jako terapeut. Ošetřil, léčil ty všelijak neduživé. Vlastně se jich ujímal a sloužil jim s milosrdenstvím, aby se vymanili ze zlého. Hospodin, který uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje, přišel už v něm mezi nás. Je za dveřmi, aby nám pomáhal z bídy. Nejsme na to sami. Máme naději.

A tady je střih. Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil. I Ježíš potřebuje odstup. Je čas služby. A je čas modlitby. I pro Pána Ježíše. Natož pak pro nás.

A teď si představme, že i my – pravda, ne tak časně ráno – přicházíme sem za Ježíšem. Učedníci ho hledali. Možná ho dokonce až naháněli. Zřejmě to odlehlé místo znali. Protože ho nakonec našli. Ježíš od nich poodešel, aby sám v modlitbě u Otce hledal jeho vůli a sílu, ale dává se učedníkům najít. S čím za ním přišli učedníci? Když ho nalezli, řekli mu: „Všichni tě hledají“. Je jich zas tolik, kteří u tebe hledají pomoc! Ti všichni tě hledají, Pane. Učedníci byli zřejmě pod tlakem, že si s tím sami bez něj neporadí. Naše dnešní situace se zdá navenek úplně jiná. Kdo dnes Ježíše tak naléhavě potřebuje a vyhledává, že? Ale i tak – srovnejme si, s čím sem přicházíme za Ježíšem my? Aspoň na chvíli si od toho všeho odpočinout v ústraní společně sdílené víry. Na chvíli z toho poodejít. Od těch tlaků v práci, z politiky, ze všech dotěrných a zneklidňujících řečí. Mít tady aspoň na chvíli od toho všeho pokoj. A načerpat pro sebe. Nadechnout se něčím jiným. Jiným světem a Duchem.

To je jistě na místě. Bohoslužby jsou taky tím poskytovaným a darovaným odstupem, odpočinutím. Nadechnutím z jiného světa. I k tomu sem přicházíme dnes za Pánem Ježíšem do ústraní.

Ale to dnešní evangelium nás nenechává jen u toho. Zaznívá nám do toho ta poněkud nervózní a bezradná slova učedníků: „Všichni tě hledají.“ Dnes prý zase mnozí hledají. Sdělila nám to na farářském kurzu expertka na média. V dnešním informačním chaosu prý hledají lidé nějaké majáky. Klíčová slova. Ale když nenajdou rychle, co hledají, jdou dál. Možná se vám to zdá nepatřičné, taková aktualizace a přirovnání. Ale je třeba to vzít taky vážně. Hlavně to sdělení, že i dnes mnozí hledají. Třeba ne – zdánlivě – Pána Ježíše a Boží království. Ale, co vlastně lepšího mohou hledat a najít? A kde nacházejí nějaké majáky, nějaká klíčová slova, které k němu ukazují?

A Ježíš jim řekne: „Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, neboť proto jsem vyšel.“ Boží vůlí je, abychom nezůstali na jednom místě. Každopádně to místo v ústraní s Ježíšem není jen místem individuálního odpočinutí, vypuštění páry, nadechnutí k tomu, abychom se vrátili zase do toho starého známého místa. Do starých kolejí. Od toho nemohou Ježíše a jeho učedníky zdržet ani ti všichni, kteří ho na tom jednom místě hledají, ti nemocní, všelijak neduživí a zoufalí. I jinde, na dalších místech jsou lidé, kteří potřebují slyšet evangelium a potkat se s Ježíšem.

S Ježíšem se prostě jde dál. A dál, na dalších místech, se s ním usiluje o skutky milosrdenství, lidskosti, o dobré jednání. O šíření dobré zprávy. A Ducha, který všechny zlé duchy umlčuje i vyhání.

A to – jak slyšíte a cítíte – není zdaleka jen evangelium a výzva do sboru a církve. To je aktuální evangelium pro tyhle dny. Tady v tom, co se teď děje. Jdeme dál. Nenecháme se spoutat žádnými rezignacemi, zoufalstvím, prohrami, nemocemi ani nečistými a zlými duchy. Jdeme dál. S Pánem Ježíšem.

On přece nejen tehdy šel a kázal po celé Galileji a vyháněl zlé duchy. Vždyť vstal, třetího dne, časně zrána, ještě za tmy, vyšel z tohoto domu, aby byl s námi každý den a na každém místě. Proto se jde dál, sestry a bratři. S Pánem Ježíšem. S evangeliem. Aby aspoň někteří z těch, kdo ho hledají, spatřili ty jeho majáky.