4. března 2018 - neděle Oculi (3. postní)

Petr Pivoňka

J 2,13–22

Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma. V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: ‚Horlivost pro tvůj dům mne stráví.‘ Židé mu řekli: „Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.“ Tu řekli Židé: „Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?“ On však mluvil o chrámu svého těla. Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.

Milí,

když člověk použije bič proti člověku, chce ho trýznit a ponížit. Ale v rukou Božího syna je bič z provazů nástrojem očištění. Ježíš nechce nikoho trýznit a ponížit. Však ani není jednoznačné, že ten bič na ty všechny použil. Jednoznačné ale je, že vyhnal z chrámu všecky, kteří tam nepatří. Ne z nenávisti si udělal z provazů na dobytek bič a všechny ty kšeftaře vyhnal, ale z horlivé lásky k chrámu. Nazývá ho domem svého Otce. Tedy proto, že Bůh se k chrámu s novou horlivostí přiznává a hlásí. A vrací se do něj ve své svaté lásce a chce v něm být přítomen. Ve svém Slovu a duchu a v bázni a víře těch, kteří mu sem přicházejí naslouchat a chválit ho a učí se zde jemu sloužit.

Sestry a bratři, my tady v kostele nemáme prodavače dobytka, ovcí ani holubů. A ani ve vestibulu nesedí žádní penězoměnci. Ale zřejmě se máme ptát: co by našel Pán Ježíš, kdyby přišel sem do našeho kostela? Co by našel v prostoru, kde se shromažďujeme a scházíme? Nedělejte z domu mého Otce tržiště, dům obchodu, kšeft! To Ježíšovo slovo klade i nám vážné otázky. Není pro mě chození sem taky v nějaké jemné a skryté formě výhodná směna? Dám, abys dal… Nepřinášíme sem i my nějak třeba ducha profitu, sebeocenění? Vděčnost je něco jiného než osobní profit. Tak si asi máme pod váhou tohoto evangelia a Ježíšova jednání a slov ptát, co sem do našeho kostela, do prostoru našich bohoslužeb nepatří? Co tu nemá co dělat? Co sem i já přináším, na čem se podílím? Co by i tady Pán Ježíš, kdyby sem mezi nás přišel, nesnesl a vyhnal by nás s tím.

Protože on chce, aby se i tady tenhle prostor vyčistil pro přítomnost jeho Otce, pro jeho slovo, pro Ducha svatého. Aby mohl být on tady s námi a my s ním. Aby se i tady tvořil prostor takové církve, o jaké slyšíme ze 2. kapitoly Skutků. Abychom sem rádi a vytrvale mohli chodit poslouchat evangelium a učení apoštolů, křtít a slavit večeři Páně. Byli opravdu spolu, modlili se, sdíleli se i o jídlo a potřebné věci. Abychom tím vším chválili Boha a byli tím pro lidi milí a věrohodní, že by sem Pán mohl přivádět další, které povolává ke spáse.

Ale, když se zamyslíme ještě trochu hlouběji nad tím dnešním příběhem. Není to zvláštní, že ti všichni handlíři, kteří tvořili po léta vlastně chrámový inventář, tak snadno Ježíše poslechli? Nechali se jím z chrámu vyhnat? Copak by bylo pro chrámovou stráž něco snazšího, než zkrotit jednoho takového buřiče z Nazareta? A třeba Ježíš ani ten bič z dobytčích postrojů nemusel použít. Všichni se nechali vyhnat. Jak je to možné?

To nemá přirozené lidské vysvětlení. Zřejmě to bylo znamení. Jedno z těch, které Ježíš v Jeruzalémě učinil. A tak to i máme chápat. Podobně, jako když utišil bouři. Nebo proměnil vodu ve víno. Nebo vyhnal z některých lidí nečisté duchy. A to všechno Ježíše muselo poslechnout. Protože ta znamení Boží moci odkazují k Boží vůli. K Jeho království. A Ježíš je jejich nositelem.

Všechna ta znamení, která Ježíš učinil, mají jedno společné. Odkazují k budoucnosti. Jakou chce Bůh a jakou svým časem uskuteční, prosadí. Dojde k tomu, naplní se to svým časem. Tak je to se znamením vyčištěného chrámu podobně jako s dalšími znameními, která Ježíš činí. Když Ježíš všechny handlíře a profitáře z chrámu vyhnal, věděl, že jakmile odejde, zase se všichni vrátí zpátky. Věděl, že tím chrám není jednou provždy vyčištěný. Ale věděl taky, že z Boží vůle a s Boží mocí dává dostatečně jasný a silný odkaz k tomu dni, kdy chrám bude skutečně a trvale domem Božím. Pro všechny jeho děti a služebníky ze všech národů.

A copak v nás i jen to, že o tom my dnes tady takhle slyšíme, neprobouzí touhu po tom dni? Ale nejen jako po nejasné vzdálené budoucnosti. Ale touhu po tom, aby i náš kostel, naše bohoslužby, prostor našeho sboru byl čistý a stále čistší od všeho toho, co Ježíš z chrámu vyhnal a vypráskal? Kdo by už teď nechtěl být čistý nebo aspoň čistší od všeho handlířského ducha? Ale taky od vší závisti, touhy po velikosti, významnosti, ocenění a slávě. Čistý nebo aspoň čistší od všech nečistých, nemravných, zištných myšlenek. Čistý nebo aspoň čistší v srdci, v citech. Čistý nebo aspoň čistší před Bohem Otcem, v jeho domě, i jinde. Vždyť chrám, dům Boží není jen určitá stavba. Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?, říká apoštol Pavel. Víme přece, co máme od našich předků napsáno nad hlavním vchodem kostela: neboť Boží chrám je svatý a ten chrám jste vy.

Bratři a sestry, Ježíš věděl a ví, že si sami s naší probuzenou touhou nevystačíme. Věděl a ví, že i když učiní znamení a vyčistí prostor Otcova domu, všechno se za chvíli zase vrátí do starých kolejí. I my jsem takoví. Ježíši nemusí nikdo nic říkat o člověku. Sám dobře ví, co je v člověku – jak stojí psáno na konci této kapitoly. Ježíš věděl a ví, že sami se nečistoty v domě Božím ani ve svém srdci a žití nezbavíme. I když v nás vzbudí touhu po tom.

Proto Ježíš, těm, kdo jeho znamení nepochopili nebo ho nevzali vážně, vzápětí říká: Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím. A my už víme, že mluvil o chrámu svého těla. Díky jeho učedníkům to víme, kteří když pak byl vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se na to, že to říkal a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl. My už víme, že v tom, co Ježíš pověděl byla veliká věrnost a láska k nám všem. Věrnost a láska Krista, který sám sebe nechal zbičovat a ukřižovat, aby nás očistil svou vlastní krví. A že jedině skrze něho je dávána milost a pokoj každému, komu záleží na čistém srdci a na čistém domu Božím.

Modleme se: Ježíši, Pane náš, děkujeme, že tobě záleží i na tomto chrámu, na každém místě, kde se shromažďuje tvůj lid a tvá církev. Děkujeme, že svou horlivou láskou vyháníš i odtud vše, co sem nepatří. A v nás probouzíš touhu po čistotě církve, sboru, každého z nás. Nad to ale děkujeme – a nedovedeme to ani slovy vyjádřit – že smíme doufat ve tvou krev, kterou jsi pro každého z nás pod bičem tvých soudců a pak na kříži prolil.