30. března 2018 - Velký pátek

Petr Pivoňka

Jan 19,28–30

Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce splnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu skonal.

Milé sestry, milí bratři,

Janovo evangelium se od první tří v něčem liší. Od jeho prvních veršů nám má být jasné, že Ježíš je tím světlem, které ve tmě svítí a tma ho nepohltí. Že Ježíš je synem Božím, který nám jako nikdo jiný zjevuje vůli Otce a jedná tak, aby ji dokonal. A tak se k Otci navrátil. Podle Jana je kříž od začátku v Ježíšovu příběhu. Ale ne jako porážka lidskou zaslepeností a nenávistí. Křížem je Ježíš vyvýšen. Oslaven jako syn oslavující Otce. V Janovu evangeliu je Ježíš od začátku beránkem. Ale nejen tím obětním. Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa – zní svědectví Jana Křtitele hned na začátku.

A tohle svědectví víry je dokonáno v Janových pašijích. I J. S. Bach rozpoznal jejich zvláštní slavnostnost a sílu. Staly se mu inspirací k jedinečnému dílu, jak jsme mohli slyšet včera večer.

Četli jsme tu 19 kapitolu celou, abychom to vnímali. To, co ti vojáci posměšně dělají a říkají, stává se svědectvím pravdě: „Buď pozdraven, králi židovský!“ Je nápadné, jak se tu Pilát stává svědkem o Ježíšově nevině. „Hle člověk“. Hle, tady je ten nevinný člověk. Ten člověk, jak má být. O to víc vystupuje děsivě to, co zní hned v úvodu: Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. „Ukřižovat, ukřižovat!“ Na Pilátovy dotazy Ježíš mlčí. Ale svrchovaně jako král. Ne jako já, když se někdo dotkne mé osoby a autority. A vzápětí obžalovaný promluví jako nejvyšší soudce: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry“. Sám nesl Ježíš svůj kříž a vyšel z města vlastně svobodně a vědomě na Golgotu. I ten nápis nad jeho křížem, který měl označovat vinu, stal se vyznáním. A Pilát se stal jeho nástrojem: „Co jsem napsal, napsal jsem“. A není to Ježíšovo ponížení a utrpení, které nechává Jan vystoupit z pašijí. Vždyť Ježíš z kříže zaopatřuje svou matku, když jí dává místo sebe za syna svého milovaného učedníka. Ale je v tom ještě něco. Ukřižovaný ustavuje pod svým křížem novou rodinu, rodinu víry, svou církev.

A tehdy – čteme – Ježíš věděl, že vše je dokonáno. V té hodině, kdy pod jeho křížem onen učedník přijal matku k sobě. Kdy pod jeho křížem jeden přijal druhého. A tak se zrodilo nové společenství.

Ježíš od začátku věděl, co má dělat jako syn Boží. Věděl, do čeho jde. A věděl, co je v člověku. Proto věděl, že vše, co má být, je již dokonáno – říká Jan – místo tradičního „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil“. A proto, aby se až do konce splnilo Písmo, řekl ještě „Žízním“. Kvůli vám, pro vás – podle Boží vůle – žízním. Kvůli tomu, po čem žízníte ve své duši vy – „Žízním“. Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. A tak se taky nevědomky stali nástroji naplnění Písma. Je to zřejmý odkaz na verš ze Žalmu 69. Jenže tam ponížený trpící žalmista svolává na své mučitele Boží hněv a trest. Sečti jejich nepravosti… nechť jsou vymazáni z knihy živých… Ale tady, na kříži: Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu, skonal. Důstojně a pokojně.

„Dokonáno jest“. To není úlevné: Už to mám za sebou. Ani rezignované: Už se víc nedá dělat. Ani sebevědomé: Jsem dobrej, zvládl jsem to. Ale ani vzkaz těm okolo: Tak už jste to dovršili, tu svou slepotu a vinu. Teď už je vám to sečteno. Ne. Je to vzkaz Božího syna Otci: vše, pro co jsi mě vyslal, je dokončeno. A je to zároveň zvěst všem okolo. Ano, všem, kteří o tom uslyší, i nám: Dokonáno je. Všechno, co nám Ježíš měl říci a řekl – o Bohu, o sobě, o světě, o životě i smrti, o nás a pro nás – je jím na kříži dokonáno. Jako pravda, které můžeme věřit. Jako láska, na kterou se můžeme spolehnout. Proto tomu odtud znovu naslouchejte. Vracejte se k tomu. Protože dokonáno jest.

Dokonáno jest. Láskou vrchovatou. Láskou až do konce. Dokonáno jest pro lásku, kterou ani smrt nezničí. Pro společenství víry a láky, které ani ztráta, trápení a odloučení nezničí. Dokonáno jest pro nový a lepší život. Proto, aby nevítězila skepse, negativizmus, strach, marnost a prázdnota. Ale, aby se probouzel a povstával nový život, nová důvěra, nová odvaha k životu. Dokonáno jest – vše, co je třeba pro odvahu ke smíření, pro naději ve zdánlivé beznaději, pro spaření světla ve tmě. Dokonáno jest proto, abyste mohli mít vnitřní radost, která tolik schází. Dokonáno jest pro to, aby člověk i svět mohl být lepší, nadějnější, abychom měli tu nejlepší budoucnost, když se nám vnucuje, abychom to viděli černě nebo šedě. A mohli bychom pokračovat. Vždyť nemůžeme vyslovit a dohlédnout, kam až v pravdě Boží lásky sahá to Ježíšovo „Dokonáno jest“.

Každopádně pro opravdový, smysluplný a nadějný lidský život už nikdo nemůže nic dalšího, potřebného a lepšího přidat. Dokonáno jest – proto nemusíš být dokonalá a dokonalý. Nemusíš už hledat něco jiného, lepšího nebo nějaké doplnění. Je jen jedna cesta ke zdroji opravdového, nového, nadějného žití. Ke zdroji nové síly, odvahy, pokoje a vnitřní radosti. Pod kříž Ježíše Krista. S pohledem upřeným k němu. S pokornou důvěrou v jeho slova, stvrzující jeho lásku: Dokonáno jest. Vždyť v nich už svítá ono ráno třetího dne.

Modleme se: Pane Ježíši, s nevýslovnou vděčností a radostí, tě oslavujeme, že jsi s věrností a poslušností Božího syna dokončil na kříži Boží misi, pro naše spasení.