Křížová cesta Lubomíra Jarcovjáka v Bukovanech u Kyjova, je -alespoň v českém prostředí- bezpochyby dílem zcela ojedinělým. Pozornost k sobě poutá už netradičními výtvarnými materiály z nichž je koncipována, ale i zasazením do přírodního rámce; ve svažitém terénu, na pomezí linie lesa a polí, s průhledy do široce se rozbíhající zvlněné krajiny. Právě dané přirozené prostředí -kulturní krajina- spoluvytváří její mimořádnou estetickou a etickou hodnotu. Významnou roli přitom ale sehrává především vnitřní opodstatněnost samotného uměleckého tvaru, do něhož jsou jednotlivá zastavení i celek Křížové cesty formovány, jeho hluboká zakotvenost v jádru autorovy tvorby. Nevšední je ostatně též způsob její realizace, spolupráce umělce s iniciátorem akce bývalým starostou Bukovan Zdeňkem Slováčkem a dalšími přáteli nejenom z výtvarné oblasti, ale i s mimoumělecké sféry, která trvala téměř celé jedno desetiletí.
Tvůrce díla zlínský rodák Lubomír Jarcovják (1962) je absolventem pedagogické fakulty brněnské univerzity (1981–1987) a oboru konzervátor na Střední průmyslové škole grafické v Praze (1993–1994). Na české výtvarné scéně se prosazoval od poloviny osmdesátých let, především jako grafik. Důležitým předpokladem pro zásadní rozvoj jeho charakteristického výtvarného projevu bylo -jak sám uvádí- překonání určité bariéry, kterou pro něho představovalo ohraničení grafického tisku bílou plochou papíru. Vnější impulz k nové práci s papírem i k novému pojetí celé jeho další tvorby mu poskytl zejména Ladislav Novák, výstava jeho alchymáží a hlavně froasáží-kresebných interpretací struktury papíru zmačkaného v dlani. K symbolistickému charakteru Jarcovjákových kompozic s kresebnými znaky na mačkaném papíru, jež následně vytvářel, vedle zlatých barevných akcentů a vůbec barev -nebo spíše jakési režné přírodní a „historické“ patiny-přispívaly již i archetypální, na bázi kruhu, čtverce či rovnostranného trojúhelníka formované tvary-znaky. Nezřídka se vlastně spíše než o tradiční práce na papíru jednalo o papírové objekty. V té době také již vytvářel své autorské knihy.
Od počátku devadesátých let se pak v jeho ateliéru stále častěji objevovaly trojrozměrné kompozice s jasným určením-působit v prostoru. Experimentální povahou či skladebně-technologickou autenticitou, danou již způsobem jejich vzniku-v rovině dotyku záměru s náhodou-představují tyto objekty i jakousi eticky založenou (uměleckou) paralelu k reálným artefaktům, ať už vzešlým z přírodních procesů, historie, anebo i ze současného civilizačního dění. Důležitou a postupně stále více dominantní roli v autorově tvorbě už od konce devadesátých let sehrává také nový materiál beton, který používá v jeho charakteristické drsné, ale někdy i poněkud hlazené povrchové úpravě. Nezřídka ve tvaru jakýchsi mastab anebo relikviářů, do nichž jsou zakomponovány (uloženy) různé materiálové prvky a předměty, ať už se jedná o plech, železné součástky rozličných zařízení, dřevo, ale třeba i část větve, a někdy jsou -zejména dřevěné součásti kompozic- též polychromovány.
V posledním desetiletí nabyla sochařská tvorba Lubomíra Jarcovjáka – zjevně i v souvislosti s řešením a realizací Křížové cesty-na intenzitě. Upínají se k ní téměř veškeré jeho tvůrčí snahy. Jakoby se odvíjela ve znamení akutní potřeby v hlubší rovině založené mezilidské komunikace. Už jeho mastaby a relikviáře jsou jakýmisi skromnými pomníky, symboly, v jejichž estetickém tvaru se kulturněhistorické a mytické komponenty propojují -s pro autora příznačnou samozřejmostí- s jevy a ději přírody. Pozoruhodná z pohledu výstavou sledovaného tématu je socha Tělo, která realizaci v Bukovanech několik let předcházela (1995–2000). Horizontálně koncipovaný podélný betonový kvádr spočívající na dřevěném kříži poukazuje, že sakrální motivace v kontextu autorova díla zrála dlouhodobě. Ke Křížové cestě se však bezprostředně vážou až jeho první, v „nadživotní“ velikosti pojaté, výtvarně oproštěné vztyčené betonové monumenty, jako je Brána světla nebo Velký chodec (oba 2001). Jednotlivá zastavení Křížové cesty realizoval umělec v intencích své tvorby z tradičních i netradičních uměleckých materiálů, betonu, železa, dřeva, skla a syntetické transparentní pryskyřice, které nadal původními tvary. Ty nově zhodnocují nejenom jejich přirozené vlastnosti, ale i měřítko přírodního prostředí, s nímž vnitřně harmonují. Ostatně obdobně souzní též s nadčasovým novozákonním příběhem, který neotřele a působivě aktualizují. Po úspěšné prezentaci Křížové cesty v uplynulém roce ve výstavní síni slovenských architektů v Bratislavě se nyní, opět díky skvělým uměleckým fotografiím Studia TOAST, které se svou dokumentací už od počátku na její realizaci podílí, dostávají dokonalé pohledy na jednotlivé kompozice a části tohoto mimořádného díla i ke zlínským milovníkům umění. Výstava je také nepochybně tou nejlákavější pozvánkou k prožití díla v jeho autentickém prostředí.
Ludvík Ševeček
Text z katalogu vydaného k výstavě
Evangelický kostel ve Zlíně 22. 3. – 20. 5. Výstava je otevřena každou neděli od 8 do 12 hodin, od 1. května pak každou sobotu a neděli od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin a potrvá do 20. května 2012.