Až do 30. října 2021 můžete ve vestibulu kostela shlédnout výstavu Filip Lang - Restart - Ostrovy. Výstavu můžete navštívit každou sobotu a neděli od 10 do 12 a od 13 do 18 hodin. Fotografie z vernisáže výstavy, která proběhla proběhla 16. září, si můžete prohlédnout zde. Výstava byla podpořena z Kulturního fondu města Zlína.
Filip Lang vyrůstal v prostředí, které bylo díky jeho otci prosyceno tvorbou dvou velkých zlínských malířů. Zlínských nejen proto, že se tu narodili, ale i proto, že ve svém malířském díle Zlín reflektovali. Charismatický Svatopluk Slovenčík a neméně charismatický, o generaci mladší Zdeněk Macháček. Filip, tak jak je zvykem uvádět u malířů vzdělání v oboru, není ani tak autodidakt, je spíše člověk inspirovaný.
Jiří John, Michal Ranný, Anežka Kovalová. To je Filipův rodokmen. V interpretaci tvorby Jiřího Johna se ujal termín krajina jako zátiší. Něco takového se objevuje i v malbách Filipa. Na malbu Jiřího Johna navázali Michal Ranný a Anežka Kovalová. Jmenuji aspoň tyto dva za všechny jiné. O mnoho let později začal pracovat dílem výše zmíněných inspirovaný právě Filip Lang. Nejsem teoretik, jsem malíř a co se týká přiblížení díla Filipa Langa divákovi, jsem svědek.
V roce 2003 a 2004 jsme bydleli v Malenovicích, kousek od bytu, který byl tehdy i ateliérem Filipa Langa. Tehdy Filip maloval teprve asi tři roky. Já jsem byl svědkem vzniku rozměrných akvarelů krajin. Nebo spíše vodových maleb přírody. Mokvavé kaňky sevřené geometrií kompozice (Pro Zlín je vůbec charakteristický sňatek biomorfních tvarů zeleně a strohé geometrie architektury). Jak bývá akvarel charakteristický hlavně svou lehkostí a poměrně rychlým provedením, po delším pozorování motivu, Filip na svých akvarelech pracoval pomalu a dlouho. Aniž by je utahal.
Postupem času se stává Filip na své malířské cestě čím dál víc zručnější a hlavně je, co se týká souvislosti, s již zmíněnými mistry, inovativní. Podobně jako poněkud utajený zlínský hudební, nebo spíše zvukový génius (nebojím se v tomto případě užít tohoto slova) Kedar (Radek Herold), který pomocí roztodivné elektroniky zpracovává obyčejné zvuky v kosmický šum, tak Filip čaruje v malbě. Nejradikálnější a nejvíc usebraný je jeho cyklus Měsíce a pak určitě light-boxy s těmi spolupracoval právě s Kedarem a jeho Opukou. A protože je hudba pro Filipa důležitá, rozhodně si ji nepouští jako pouhou zvukovou kulisu při malování, myslím si, že určitý druh hudby by dokázal o některých jeho obrazech vypovídat líp než moje slovní přibližování se.
Poslední obrazy jsou přemalby starších obrazů, které byly krypto-konceptuálně namalované jako jakési „artificiální“ semi-abstraktní pole. Tyto obrazy byly představeny veřejně a následně posloužily jako podklad pro „normálně“ malované obrazy na pomezí abstrakce a zašifrované přírodní, realitu zobrazující nebo spíš evokující malby. Spodní vrstva tvořená konceptuálním, procesuálním, experimentálním způsobem, byla překryta rukopisně živým, statickým dějem. Velmi zdařilé jsou lyrické obrazy-vodní plochy s pozitivně nepatřičnou realisticky provedenou „pet“ lahví. Ten znepokojující prvek v rukopisně krasopisné malbě je výzvou pro diváka. Pobíd - ka k delšímu pozastavením se před obrazem. Tedy ne schválnost, ale…Tři tečky. Tady se dostávám v textu k momentu, který mi velí: zastav se a nech to tak. Je tu sice industriální intermezzo a několik cyklů na jedno téma, ale… Příliš mnoho informací o tom, co všechno jeho obrazy tají, by bylo zavádějící. Jděte a dívejte se. Zastavte se na trochu prodlouženou chvíli.
Pavel Preisner
