Několik deníkových poznámek o nemožnosti dokončit sochu
Radim Hanke
- Po přečtení zadání sochařské soutěže začínám úvahami o tom, zda je dnes vůbec možné udělat figurální sochu tak, aby nevypadávala z kontextu doby, a přitom navázala na tradici dobrých soch mých kolegů v minulosti …
- Jít do toho?
- Beznadějně jsem pokreslil desítky papírů ve snaze chytit nápad.
- Osvědčila se mi co nejpřesnější vizualizace budoucí sochy v hlavě a na papíru. O to rychlejší snad bude práce v trojrozměru.
- Snad.
- Čím více se tématem zabývám, tím menší mám jistotu a tím větší pochybnosti přicházejí.
- Jak zacházet s formou sochy, aby byla schopna nést zamýšlený obsah.
- Úvahy o statice sochy, co je to pohyb v půdoryse, co je pohyb uvnitř sochy, kam soustředit těžiště výrazu?
- Je to vše možné zvládnout v termínu daném regulemi soutěže?
- Většina kvalitních soch vznikla opakovaným posouváním termínu odevzdání. Chápu to! Sochu, která má na daném místě trvat, není možné uspěchat.
- Přesto, že mi pochybnosti stále oddalují moment, kdy vstanu a sochu „naložím“, nakonec tak činím.
- Vstal jsem a začal.
- Přichází radost z nasazení prvních hmot do prostoru, ta je ale posléze vystřídána pochybnostmi, zda sochu nechat víceméně takto živě střapatou.
- Rozhoduji se, že ne, jako skoro vždycky.
- Komplikuju si tím situaci, vím, že s postupným dotahováním přijde „ mrtvý bod“.
- Přišel.
- Buď jej překonám a práce na soše půjde dál, nebo ne a hodně se to zkomplikuje.
- Termín se blíží. Musím si pohnout.
- Zdá se, že v hlíně se už dál nepohnu, odliju to do sádry.
- Po odlití, po změně materiálu z tmavého na světlý, vidím nesmysly, které jsem udělal v hlíně, navíc změněné světlo nemilosrdně ukazuje, co jsem v hlíně nevyřešil.
- Jsem ze své sochy unaven, překoukán. Vzhledem k času, který je vymezen, nemohu na týden vypadnout a podívat se na sochu čerstvýma očima.
- Znovu mohu pokračovat v práci, figura se vrátila ze soutěže.
- Hus se neumístil, Cyril a Metoděj jsou třetí.
- Asi nikdy nebudu hotov.
