Fotografie Jana Lukase z období jeho působení u firmy Baťa (1936–1938) můžeme považovat za nový a překvapivý objev. Ačkoliv bylo několik jeho snímků ze Zlína známo již dříve, podařilo se teprve v nedávné době v rozsáhlé sbírce fotografií z baťovské éry uložené ve Státním okresním archivu Zlín identifikovat soubor více než stovky negativů nasnímaných Janem Lukasem za jeho poměrně krátkého zlínského angažmá.
Jednadvacetiletý Lukas nepřichází roku 1936 z vídeňských studií na Graphische Lehr- und Versuchanstalt do Zlína na místo fotografa do baťovského tisku, jak by se možná dalo očekávat od sice mladého, ale již ostříleného fotoreportéra s bohatými publikačními zkušenostmi v domácích i zahraničních žurnálech. Nastupuje ve zdejších filmových ateliérech jako kameraman propagačního oddělení firmy Baťa a zaujme především filmovou reklamou Silnice zpívá, za niž si odnáší Zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži roku 1937.
Ale ani ve Zlíně nepřestává využívat svůj fotoaparát Rolleiflex a zaznamenává svým typickým reportérským stylem živé pulzování mladého a energií nabitého města bot. „Realita je natolik zajímavá, že nic k ní už nechci dodat, jen zaznamenat jsem ji vždycky chtěl.“ Tato mnohem pozdější slova Jana Lukase přesně vystihují důvod, proč si jeho snímky získaly brzy ve Zlíně pozornost a roku 1937 nahradily precizní, ale „nezlínské“ fotografie Josefa Sudka v prestižním prostoru Památníku Tomáše Bati. Z dochovaných záběrů je zřejmé, že vedle volné tvorby dokumentoval pro firmu Baťa důležité události, které sloužily k pozitivní prezentaci firmy a jejích představitelů. Jan Lukas tak nechyběl u tradičních oslav Svátků práce, zaznamenával odlet Jana Antonína Bati na cestu kolem světa roku 1937 nebo udělení čestného doktorátu témuž v Brně roku 1938. Ve zlínské sérii nechybějí ani portréty známých i dnes již zapomenutých osob.
Přestože můžeme předpokládat, že Jan Lukas za tři roky ve Zlíně nasnímal spíše stovky negativů a nám se zachovalo pouhé torzo, ilustrují dochované záběry více než výstižně jeho tvorbu realizovanou v tomto období. Při odchodu do exilu v polovině 60. let s sebou vyvezl jen mizivou část negativů a odhadem 200 000 snímků z let 1930–1965 zůstává stále nezvěstných. I proto je nově nalezený zlínský soubor důležitou součástí díla jednoho z našich nejlepších fotografů a výstavou 25 zvětšenin je vůbec poprvé prezentován veřejnosti.
David Valůšek