Až do 5. září 2021 můžete ve vestibulu kostela shlédnout výstavu Kamil Mikel - Obrazy. Výstavu můžete navštívit každou sobotu a neděli od 10 do 12 a od 13 do 18 hodin. Pozvánku na vernisáž najdete v příloze. Výstava byla podpořena z Kulturního fondu města Zlína.
Výstava představuje odborné i laické veřejnosti dílo akademického malíře Kamila Mikela. Autor působí jako vedoucí ateliéru grafiky na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti a také na dalších vzdělávacích institucích ve zlínském regionu. Zásadní vliv na jeho tvůrčí začátky mělo studium na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se setkal s Ladislavem Čepelákem, ale i s výraznou uměleckou osobností Dalibora Chatrného. Chatrného názory a přirozeně jeho tvorba formovala dílo Kamila Mikela, usměrňovala jej a seznamovala s problematikou geometrické abstrakce. Tento moderní umělecký směr počátku dvacátého století vyšel z konstruktivního chápání obrazového prostoru, tak jak jej pro moderní umění objevil Paul Cézanne, a jenž přijali francouzští kubisté. Myšlenka konstrukce obrazu souvisí s autorovým obdivem k dílu Pieta Mondriana, který prošel složitým uměleckým vývojem od impresionistických a postimpresionistických prací přes plošné fauvistické kompozice až ke geometrické abstrakci ve formě neoplasticismu, jež měla být vyústěním autorovy snahy o zachycení řádu kosmu, zemských sil a veškerého bytí.
Umělecké počátky Kamila Mikela jsou spojeny s technikou litografie umožňující pracovat s kontrasty tmavé plochy a záblesků světla. Již v první polovině 90. let se vyhraňují prvky, které autor používá prakticky dodnes. Těmi jsou symetrie, asymetrie, řád, transcendence a mystika. Kamil Mikel se profiloval v grafické tvorbě, bylo však jen otázkou času, kdy začne pracovat také v médiu malby. Ve svých prvních obrazech uplatňoval především vrstvení barev – jejich překrývání v tenkých vrstvách. Tento způsob práce mu dovoloval více rozehrát a rozeznít vibrace barev, ale především podtrhnout specifický autorský rukopis obrazů. V této souvislosti je nutné zmínit Mikelův obdiv k dílu Františka Kupky, nebo k tvorbě představitelů ruského konstruktivismu, Lászla Moholy–Nagye či Antoina Pevsnera.
K další proměně Mikelova díla dochází ve chvíli, kdy začíná experimentovat a pracovat s práškovým pigmentem, fixovaným v geometrických strukturách lakem. K radikální transformaci tvorby výrazových prostředků a formy pak přijde v roce 2010. Umělec totiž upouští od známé dvojrozměrné formy závěsného obrazu a vstupuje na neprobádané pole sochařského umění v podobě reliéfu. Ve prospěch třetího rozměru vytěsňuje z výsledných realizací barvu, kterou nahrazuje modelací pomocí světla a stínu.
Své „reliéfní“ obrazy konstruuje tradičně rozvrhem kompozice a jednotlivých bodů, pomocí různě vysokých kolíků, upevněných na podklad, přes který následně přetahuju plátno. Vzniká tak velmi členitá, různorodá skladba plátěného reliéfu – plastické kresby, která vzniká pouze díky světlu. V poslední fází práce se autor navrací zpět k tradičnímu obrazu, přičemž vytváří monochromatické „zlaté“ kompozice charakteristické nahuštěním vzájemně se překrývajících lazurních barevných vrstev. Z posledních obrazů se tedy pozvolna vytrácí geometrická přesnost a výtvarník se přibližuje k hranicím lyrické abstrakce, prodchnuté východní filosofií, mystikou a silnou emocionální složkou. K atmosféře obrazů přispívá i zvolená zlatavá barevnost, která odkazuje až k starokřesťanským a byzantským mozaikám či k deskové malbě období gotického středověku. Přes zdánlivou přesnost a přísnost Mikelovy
formáty září a přitahují pozornost oka přítomného diváka.
Výstava představuje ukázku poslední tvorby Kamila Mikela. Instalace je složena s monochromatických obrazů posledních děl charakteristických „zlatavou“ barevností. Jejich společným jmenovatelem však nadále zůstává kompozice, řád, definice obrazového prostoru a práce s rytmem vzájemně se překrývajících či doplňujících prvků v kompozici.
Martin Dvořák
