Protestantismus na Zlínsku
V historických pramenech nalézáme řadu důkazů, že východní Morava byla zasažena reformními myšlenkami mistra Jana Husa. V okolí Zlína působilo roku 1418 několik kališnických kazatelů a ve stejné době byl zpustošen vizovický cisterciácký klášter. Zlín sice ještě nějakou dobu zůstal pod duchovní správou katolického kléru, ale mezi poddanými si utrakvismus postupně nalézal stále více stoupenců.
Hmatatelný důkaz o smýšlení zlínských měšťanů nalézáme v městských knihách roku 1557, kdy se v datovací formuli objevuje text „před památkú mistra Jana Husi“ (obr. Zápis z roku 1557 o prodeji domu ve Zlíně). O nedlouho později vystupuje v písemných pramenech první nám známý nekatolický duchovní působící ve Zlíně – Jan Setínský. Od druhé poloviny 16. století se Zlín zařadil k městům s nekatolickou většinou obyvatel. Český utrakvismus postupně nahrazovalo silné hnutí luterské. Vedle luteránských farářů působili ve Zlíně také luteránští rektoři ordinovaní ve Wittenberku. Majitel panství Jan Cedlar z Hofu potvrdil v září roku 1593 řád luteránského literátského bratrstva, které se věnovalo sborovému zpěvu.
Díky nebývalé náboženské toleranci, vládnoucí na Moravě koncem 16. a na počátku 17. století, se na Zlínsku vytvořilo hned několik sborů Jednoty bratrské. Působení nekatolíků bylo násilně ukončeno po bělohorské porážce stavů roku 1620. Opakující se povstání valašských nekatolíků propukající s různou intenzitou v průběhu třicetileté války byla definitivně zlikvidována roku 1644. Následujících více než 130 let vymazalo bohatou evangelickou tradici.
Vydáním Tolerančního patentu 13. října 1781 se dosud tajným evangelíkům otevřela možnost svobodného připojení k jedné ze dvou povolených denominací. Ve Zlíně této příležitosti nevyužil nikdo, na celém panství se přihlásilo pouhých 73 evangelíků – 26 v Přílukách, 20 v Lužkovicích, 23 v Želechovicích a 4 v Jaroslavicích (obr. „Seznam evangelíků…“: zlin.evangnet.cz/foto-seznam-evangeliku-z-obce-priluky-z-roku-1782). Dle ustanovení patentu nestačil tak malý počet osob k založení samostatného sboru, a tak zpravidla navštěvovali nejbližší tolerovanou modlitebnu v nedalekých Zádveřicích (obr. „Návrh toleranční modlitebny v Zádveřicích“:zlin.evangnet.cz/foto-navrh-tolerancni-modlitebny-zadvericich).
Počátky novodobého evangelického sboru ve Zlíně
Ve Zlíně se dle sčítání obyvatel roku 1880 přihlásil k evangelické víře jediný člověk a do roku 1900 se počet evangelíků zvýšil na osm. Zádveřický farář Josef Jadrníček se v letech 1919–1920 pokoušel ve Zlíně organizovat alespoň občasné bohoslužby na nejrůznějších místech: v hostinci u Klinkovských na Rašínově ulici (obr. Rašínova ulice při pohledu…) či v sokolské „Búdě“ v místech dnešního Náměstí Práce (obr. Uprostřed sokolská „Búda“). Účast však nebyla velká.
Překvapivě nestáli u zrodu kazatelské stanice evangelíci přicházející za prací do Baťových závodů, ale místní občané, kteří opustili katolickou církev v době velkého přestupového hnutí po vzniku Československé republiky.
Koncem ledna 1922 přišla bývalá katolička Anna Mezírková ze Zlína požádat zádveřického evangelického faráře Františka Pokoru (obr. Zádveřický farář František Pokora…), aby pokřtil nedávno narozeného syna, jemuž lékaři nedávali naději na delší život. Farář po krátkém váhání souhlasil. Chlapec nedlouho poté zemřel a jeho pohřeb se stal příležitostí k prvnímu setkání, od něhož se začal odvíjet příběh zlínské evangelické církve. Již v dubnu 1922 vznikla kazatelská stanice, potýkající se s prostorovými potížemi. Biblické hodiny se konaly u Mezírků v baťovském domku na Antonínově ulici (obr. Antonínova ulice vlevo…) a bohoslužby na nejrůznějších místech: v nově postavené Sokolovně (obr. Nová Sokolovna), častěji pak na dívčím internátě firmy Baťa (obr. Vlevo dívčí internáty…).
Důležitým impulzem pro další činnost Českobratrské církve evangelické bylo r. 1928 zakoupení domku čp. 795 na Hluboké ulici roku, který byl adaptován na modlitebnu. (obr. Někdejší evangelická modlitebna…) Mladé společenství konečně získalo tolik potřebné zázemí. V březnu 1935 se Zlín stal filiálním sborem zádveřické Českobratrské církve evangelické a přichází první farář Lubomír Moravec. K úplnému osamostatnění zlínského sboru dochází 1. dubna 1936.
Do světa rozkročené obuvnické impérium přitahovalo do Zlína zaměstnance z celého světa a málokde v republice se člověk potkal s tak pestrou směsicí náboženství. U Baťů pracovali vedle sebe římští katolíci, řečtí katolíci, evangelíci, husité, anglikáni, luteráni, pravoslavní, adventisté, baptisté, metodisté, židé ale i hinduisté či muslimové. (FOTO)
Slavnostní otevření kostela roku 1937
Důležitým impulzem pro další rozvoj evangelického společenství ve Zlíně, byla stavba moderního kostela dle projektu architekta Vladimíra Karfíka (více viz dějiny kostela).
Pro slavnostní otevření kostela bylo zvoleno datum více než symbolické. Na Velikonoční pondělí 17. dubna 1922 byla založena zlínská kazatelská stanice a na Velikonoční pondělí 29. března 1937 se měla otevřít nová kapitola v životě mladého zlínského sboru Českobratrské církve evangelické. Průběh celé slavnosti byl výstižně popsán v Ročence sboru za rok 1937:
„Bylo velikonoční pondělí 29. března 1937. Celý týden před ním úzkostlivě pozorovali jsme barometr. Teprve na velikonoční neděli ukázalo se slunce; krásné počasí pak vydrželo do pondělí. Brzy ráno začali se sjížděti první hosté; přivážely je vlaky i autobusy nejen ze sborů valašských, nýbrž i ze Slovácka, od Břeclavi a Uh. Hradiště, z Hané, ba přijel plně obsazený autobus z Brna-Židenic, jiný z Heršpic u Slavkova, který dovezl známý pěvecký sbor heršpický. Rušno a radostno bylo v Hluboké ulici. Domy byly ozdobeny prapory; za to vděčíme laskavosti majitelů domů nejen našeho ale i jiných vyznání. Před 9. hodinou ranní shromáždilo se kolem kazatelny před modlitebnou na pět tisíc účastníků. Přišli, aby se s námi radovali a účastnili velkého dne. V 9 hodin vyšlo před modlitebnu duchovenstvo. (…)
Slavnostní průvod k novému kostelu
Pěvecký sbor ze Zádveřic zapěl žalm. Poslední kázání u modlitebny vykonal bratr farář Pokora. Po zpěvu písně ´Jezu rač Ty sám, cestu razit nám´, vydali jsme se ve velkém průvodu od modlitebny, která sloužila sboru téměř 9 roků za domov, k novému chrámu. V průvodu šly děti Nedělní školy, drůžičky s klíčem, duchovenstvo, staršovstvo sboru zlínského a zádveřického, zástupci úřadů a hosté, tři pěvecké sbory a posléze ostatní účastníci. (…) Po proslovu kurátora a předání klíče otevřel chrám synodní senior Dr. Josef Souček. Ač se do chrámu vměstnalo více než tisíc osob, přece většina zůstala před chrámem, kde vyslechla zpěv zádveřického sboru a řeč synodního rady Kamila Nagye, která zanechala ve všech posluchačích hluboký dojem. Zatím v chrámu konaly se slavnostní bohoslužby, při nichž odevzdal chrám jeho účelu a vykonal posvěcující modlitbu synodní senior.“ (obr. Loučení s modlitebnou, Slavnostní průvod…, Synodní senior J. Souček…, Zlínský farář E. Moravec…, Pořad slavnostního… [1], [2])
Společenství křesťanských církví v evangelickém kostele
V době vlády komunismu došlo postupně k soustředění několika nekatolických křesťanských církví pod střechou zlínského evangelického kostela. Jeden čas kostel využívalo celkem pět církví: Českobratrská církev evangelická, Církev československá husitská, Církev bratrská, Církev adventistů sedmého dne a Bratrská jednota baptistů. Dodnes kostel využívají ke svým bohoslužebným setkáním kromě Českobratrské církve evangelické také sestry a bratři z Církve bratrské a Církve československé husitské.
